¹Taaveti laul sellest ajast, kui ta oli Juuda kõrbes.

¹Žalm Davidův, když byl na poušti Judské.

²Jumal, sina oled mu Jumal, sind ma otsin vara. Sinu järele januneb mu hing, sind ihaldab mu ihu nagu kuival ja põuasel maal, kus pole vett.

²Bože, Bůh silný můj ty jsi, tebeť hned v jitře hledám, tebe žízní duše má, po tobě touží tělo mé, v zemi žíznivé a vyprahlé, v níž není vody,

³Nõnda ma vaatasin sind pühamus, et näha su väge ja su auhiilgust.

³Abych tě v svatyni tvé spatřoval, a viděl sílu tvou a slávu tvou,

⁴Sest sinu heldus on parem kui elu; mu huuled ülistavad sind.

⁴(Neboť jest lepší milosrdenství tvé,nežli život), aby tě chválili rtové moji,

⁵Nõnda ma tahan sind tänada oma eluaja; sinu nimel ma tõstan üles oma pihud.

⁵A tak abych tobě dobrořečil, pokudž jsem živ, a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých.

⁶Nagu rasvast ja õlist täitub mu hing, mu suu kiidab sind hõiskehuulil,

⁶Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má, a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má.

⁷kui ma sind meenutan oma voodis ja sinule mõtlen vahikordade ajal.

⁷Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém, každého bdění nočního přemýšlím o tobě.

⁸Sest sina olid mulle abiks ja su tiibade varju all ma võin hõisata.

⁸Nebo jsi mi býval ku pomoci, protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu.

⁹Mu hing ripub su küljes, su parem käsi toetab mind.

⁹Přilnula duše má k tobě, pravice tvá zdržuje mne.

¹⁰Aga need, kes püüavad hävitada mu hinge, lähevad maa sügavustesse.

¹⁰Pročež ti, kteříž hledají pádu duše mé, sami vejdou do největší hlubokosti země.

¹¹Nad tõugatakse mõõga ette, nad saavad rebaste saagiks.

¹¹Zabijí každého z nich ostrostí meče, i budou liškám za podíl. [ (Psalms 63:12) Král pak veseliti se bude v Bohu, i každý, kdož skrze něho přisahá, chlubiti se bude; nebo ústa mluvících lež zacpána budou. ]

¹²Aga kuningas rõõmutseb Jumalas; igaüks, kes tema juures vannub, võib kiidelda; sest nende suu suletakse, kes räägivad valet.