¹Aasafi õpetuslaul. Pane tähele, mu rahvas, minu Seadust, pöörake oma kõrvad minu sõnade poole!

¹Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.

²Ma avan oma suu õpetussõnadega, ma ilmutan mõistatusi muistsest ajast.

²Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.

³Mida me oleme kuulnud ja mida me teame ja mida meie vanemad on meile jutustanud,

³Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,

⁴seda me ei taha salata nende laste eest; me jutustame tulevasele põlvele Issanda kiituseväärt tegudest, tema vägevusest ja tema imedest, mis ta on teinud.

⁴Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.

⁵Ta asetas tunnistuse Jaakobisse ja seadis Iisraelisse Seaduse, mida ta käskis meie esivanemail teatada oma lastele,

⁵Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,

⁶et tulevane põlv seda tunneks, lapsed, kes sünnivad, et nemadki tõuseksid seda jutustama oma lastele,

⁶Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,

⁷ja et nad paneksid oma lootuse Jumala peale ega unustaks Jumala tegusid, vaid peaksid tema käske

⁷Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,

⁸ega oleks nagu nende esivanemad, kangekaelne ja tõrges sugu, sugu, kelle süda ei olnud kindel ja kelle vaim ei olnud ustav Jumalale.

⁸Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.

⁹Efraimi lapsed, varustatud ammulaskjad, pöörasid selja lahingu päeval.

⁹Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,

¹⁰Nad ei pidanud Jumala lepingut, vaid keeldusid käimast ta Seaduse järgi

¹⁰Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.

¹¹ja unustasid ta suured teod ja ta imetööd, mis ta neile oli näidanud.

¹¹Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.

¹²Nende esivanemate ees tegi ta imet Egiptusemaal Soani väljal.

¹²Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.

¹³Ta lõhestas mere ja laskis nad minna läbi ning pani vee seisma nagu paisu.

¹³Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.

¹⁴Ta juhtis neid päeva ajal pilvega ja kogu öö tule valgusega.

¹⁴Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.

¹⁵Ta lõhestas kaljud kõrbes ja jootis neid otsekui suurtest ürgveevoogudest.

¹⁵Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.

¹⁶Ta pani vulisema veesooned kaljust ja vee voolama nagu jõed.

¹⁶Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.

¹⁷Siiski nad tegid ikka edasi pattu tema ees, tõrkudes kuivas kõrbes Kõigekõrgema vastu.

¹⁷A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.

¹⁸Nad kiusasid Jumalat oma südames, nõudes toitu oma himu järgi,

¹⁸A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.

¹⁹ja nad rääkisid Jumala vastu, öeldes: 'Kas Jumal suudab katta laua ka kõrbes?

¹⁹A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?

²⁰Ennäe, ta lõi küll kaljut, ja veed jooksid ja ojad voolasid. Kas tema võib anda ka leiba? Kas ta võib valmistada liha oma rahvale?'

²⁰Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?

²¹Sellepärast, kui Issand seda kuulis, siis ta raevutses, tuli süttis Jaakobis ja viha tõusis Iisraeli vastu,

²¹A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,

²²sest et nad ei uskunud Jumalasse ega lootnud tema pääste peale.

²²Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,

²³Siis ta andis käsu pilvedele ülal ja avas taeva uksed

²³Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,

²⁴ning laskis sadada nende peale mannat toiduks; ta andis neile taeva vilja.

²⁴A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.

²⁵Inimene sõi inglite leiba; ta lähetas neile rooga, nõnda et küllalt sai.

²⁵Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.

²⁶Ta tõstis taeva alla idatuule ja ajas üles oma vägevusega lõunatuule;

²⁶Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.

²⁷ja ta laskis nende peale sadada liha nagu põrmu ja tiivulisi linde nagu mere liiva,

²⁷I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.

²⁸ning pillutas need nende leeri keskele, ümber nende majade.

²⁸Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.

²⁹Siis nad sõid ja nende kõhud said kõvasti täis. Nii ta saatis neile, mida nad himustasid.

²⁹I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.

³⁰Aga veel ei võõrdunud nad oma himust ja nende söök oli alles nende suus,

³⁰Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,

³¹kui Jumala viha juba tõusis nende vastu ja tappis tugevamad nende seast ning surus põlvili Iisraeli noored mehed.

³¹A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.

³²Kõigest sellest hoolimata tegid nad ikka pattu ega uskunud tema imedesse.

³²S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.

³³Siis ta lõpetas nende päevad tuulepuhangus ja nende aastad äkilises hukkumises.

³³A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.

³⁴Kui ta neid tappis, nõudsid nad teda ning pöördusid ja otsisid Jumalat

³⁴Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,

³⁵ja tuletasid meelde, et Jumal on nende kalju, ja et Jumal, Kõigekõrgem, on nende lunastaja.

³⁵Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:

³⁶Kuid nad petsid teda oma suuga ja valetasid temale oma keelega.

³⁶(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.

³⁷Sest nende süda ei olnud kindlasti tema küljes, ja nad ei olnud ustavad tema lepingu pidamises.

³⁷A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),

³⁸Aga tema on armuline: ta lepitab pahateod ega tule hävitama, vaid võtab sagedasti tagasi oma viha ega lase kogu oma vihaleeki tõusta.

³⁸On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

³⁹Talle tuli meelde, et nad on liha, tuuleõhk, mis läheb ära ega tule tagasi.

³⁹Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

⁴⁰Kui mitu korda nad tõrkusid tema vastu kõrbes ja tegid temale meelehaiget tühjal maal.

⁴⁰Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

⁴¹Ja nad kiusasid ikka jälle Jumalat ja pahandasid Iisraeli Püha.

⁴¹Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.

⁴²Nad ei meenutanud enam tema kätt ega seda päeva, mil ta nad lahti ostis rõhujate käest,

⁴²Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,

⁴³kui ta tegi tunnustähti Egiptuses ja oma imetähti Soani väljal,

⁴³Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,

⁴⁴kui ta muutis vereks nende jõed, nii et nad ei saanud oma veeojadest juua.

⁴⁴Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.

⁴⁵Ta läkitas nende sekka parme, kes neid sõid, ja konni, kes neile kahju tegid.

⁴⁵Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.

⁴⁶Ta andis nende vilja mardikaile ja nende rühkimise rohutirtsudele.

⁴⁶A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.

⁴⁷Ta lõi rahega maha nende viinapuud ja jääsajuga nende metsviigipuud.

⁴⁷Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.

⁴⁸Ta andis nende veised rahe kätte ja nende kariloomad välkude kätte.

⁴⁸Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.

⁴⁹Ta läkitas nende peale oma hirmsa viha, raevu ja meelepaha, kitsikuse ja kurjade inglite parve.

⁴⁹Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.

⁵⁰Ta sillutas tee oma vihale ega säästnud nende hingi surmast, vaid andis nende elu katku kätte.

⁵⁰Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.

⁵¹Ta lõi maha kõik esmasündinud pojad Egiptuses, mehejõu esmikud Haami telkides.

⁵¹A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.

⁵²Aga oma rahva ta saatis teele nagu lambad ja juhtis neid nagu karja kõrbes;

⁵²Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.

⁵³ja ta juhatas neid nõnda, et nad olid julged ega olnud hirmunud; aga nende vaenlased kattis meri.

⁵³Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,

⁵⁴Ja ta viis nad oma pühale maale, sinna mäele, mille ta parem käsi oli omandanud;

⁵⁴Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.

⁵⁵ja ta kihutas ära rahvad nende eest ning jagas nende maa liisuga pärisosadeks; ja ta pani nende telkidesse elama Iisraeli suguharud.

⁵⁵Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.

⁵⁶Aga nemad ajasid kiusu ja trotsisid Jumalat, Kõigekõrgemat, ega pidanud tema tunnistusi,

⁵⁶Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.

⁵⁷vaid loobusid neist ning murdsid ustavuse, nõnda nagu nende vanemad, ja põrkasid kõrvale, nagu lõtv amb,

⁵⁷Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.

⁵⁸ja vihastasid teda oma ohvrikinkudega ja ärritasid teda oma puuslikega.

⁵⁸Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.

⁵⁹Jumal kuulis seda ja raevutses ning hülgas Iisraeli täiesti

⁵⁹Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,

⁶⁰ja heitis ära hoone Siilos, telgi, mille ta oli püstitanud inimeste keskele.

⁶⁰Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,

⁶¹Ta andis vangi oma vägevuse ja ilu oma vaenlaste kätte,

⁶¹Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.

⁶²ja andis oma rahva mõõga kätte ning raevutses oma pärisosa vastu.

⁶²Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.

⁶³Nende noored mehed sõi tuli ja nende neitsid jäid pulmailuta;

⁶³Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.

⁶⁴nende preestrid langesid mõõga läbi ja nende lapsed ei saanud nutta leinanuttu.

⁶⁴Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.

⁶⁵Aga Issand ärkas otsekui unest, nagu sangar, kes veiniuimast virgub,

⁶⁵Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.

⁶⁶ja lõi oma vaenlased põgenema; ta pani nad igaveseks teotuseks.

⁶⁶A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.

⁶⁷Ta hülgas ka Joosepi telgi ega valinud Efraimi suguharu.

⁶⁷Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,

⁶⁸Ent Juuda suguharu ta valis enesele, Siioni mäe, mida ta armastab.

⁶⁸Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.

⁶⁹Ja tema ehitas oma pühamu nagu taeva kõrguse, nagu ilmamaa, mille ta on rajanud igaveseks.

⁶⁹A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.

⁷⁰Ja ta valis oma sulase Taaveti, võttes tema ära lambataradest.

⁷⁰A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.

⁷¹Imetajate lammaste järelt ta tõi tema, et ta karjataks ta rahvast Jaakobit ja ta pärisosa Iisraeli.

⁷¹Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.

⁷²Ja Taavet karjatas neid südame laitmatuses ning juhtis neid osava käega.

⁷²Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.