¹Aasafi laul ja lugu.

¹Píseň a žalm Azafův.

²Jumal, ära ole nii vait, ära vaiki! Ära jää vagusi, mu Jumal!

²Bože, neodmlčujž se, nečiň se neslyše, aniž se upokojuj, ó Bože silný.

³Sest vaata, su vaenlased möllavad ja su vihkajad ajavad pea püsti.

³Nebo aj, nepřátelé tvoji se bouří, a ti, kteříž tě v nenávisti mají, pozdvihují hlavy.

⁴Sinu rahva vastu nad sepitsevad kavatsusi ja peavad nõu sinu varju all olijate vastu.

⁴Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají, a radí se proti těm, kteréž ty skrýváš,

⁵Nad ütlevad: 'Lähme ja hävitame nad rahvaste seast, nõnda et Iisraeli nimegi ei mäletata enam!'

⁵Říkajíce: Poďte, a vyhlaďme je, ať nejsou národem, tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova.

⁶Sest nemad on ühel meelel pidanud nõu ja teinud lepingu sinu vastu:

⁶Jednomyslněť se na tom spolu snesli, i smlouvou se proti tobě zavázali,

⁷Edomi telgid ja Ismaeli, Moabi ja Hagri rahvas,

⁷Stánkové Idumejští a Izmaelitští, Moábští a Agarenští,

⁸Gebal ja Ammon ja Amalek, Vilistimaa ja Tüürose elanikud.

⁸Gebálští a Ammonitští, a Amalechitští, Filistinští s obyvateli Tyrskými.

⁹Ka Assur on heitnud nende kilda, nad on Loti lastele käsivarreks. Sela.

⁹Ano i Assyrští spojili se s nimi, jsouce na ruku synům Lotovým. Sélah.

¹⁰Tee neile nõnda, nagu sa tegid Midjanile, nagu Siiserale, nagu Jaabinile Kiisoni jõe ääres!

¹⁰Učiniž jim jako Madianským, jako Zizarovi, a jako Jabínovi při potoku Císon,

¹¹Nad hävitati Eendoris; nad said sõnnikuks mullale.

¹¹Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor, a učiněni hnůj země.

¹²Tee nende ülemad Oorebi ja Seebi sarnaseks ja kõik nende maavalitsejad Sebahi ja Salmuna taolisteks,

¹²Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem, jako s Zébem, jako s Zebahem, a jako s Salmunou, se všemi knížaty jejich.

¹³kes ütlesid: 'Me omandame enestele Jumala aasad!'

¹³Neboť jsou řekli: Uvažme se dědičně v příbytky Boží.

¹⁴Mu Jumal, tee nad ohakakera sarnaseiks, nagu põhk tuule kätte!

¹⁴Můj Bože, učiň to, ať jsou jako chumelice, a jako stéblo před větrem.

¹⁵Nõnda nagu tuli põletab metsa ja leek paneb lõõmama mäed,

¹⁵Jakož oheň spaluje les, a jako plamen zapaluje hory,

¹⁶nõnda aja neid taga oma marutuulega ja tee neile hirmu oma tuulispeaga!

¹⁶Tak ty je vichřicí svou stihej, a bouří svou ohrom je.

¹⁷Täida nende silmad häbistusega, et nad otsiksid sinu nime, Issand!

¹⁷Naplň tváře jejich zahanbením, tak aby hledali jména tvého, Hospodine.

¹⁸Häbenegu nad ja ehmugu ikka ja igavesti; jäägu nad häbisse ja mingu hukka

¹⁸Nechať se hanbí a děsí na věčné časy, a ať potupu nesou a zahynou. [ (Psalms 83:19) A tak ať poznají, že ty, kterýž sám jméno máš Hospodin, jsi nejvyšší nade vší zemí. ]

¹⁹ning tundku, et sina, Issand, üksi oma nimega oled Kõigekõrgem üle kogu ilmamaa!