1Moosese, jumalamehe palve. Issand, sina oled meile olnud eluasemeks põlvest põlve.
1Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2Enne kui mäed sündisid ja kui maa ja maailm loodi, oled sina, Jumal, igavesest igavesti.
2Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3Sina viid inimese jälle põrmu ja ütled: 'Tulge tagasi, inimlapsed!'
3Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4Sest tuhat aastat on sinu silmis nagu eilne päev, kui see on möödunud, ja nagu vahikord öösel.
4Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5Sa uhud nad ära, nad on nagu uni, nagu rohi, mis hommikul haljendab.
5Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6See õitseb hommikul ja haljendab, õhtul see närtsib ja kuivab ära.
6Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7Sest sinu viha tõttu me lõpeme ja su vihaleegist me ehmume.
7Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8Sa paned meie pahateod enese ette, meie salapatud oma palge valguse ette.
8Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9Sest kõik meie päevad mööduvad su raevu all, meie aastad lõpevad nagu ohe.
9Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10Meie päevade mõõt on seitsekümmend aastat ja kui keegi on tugev, kaheksakümmend aastat, ja parimal puhul on need ometi vaev ja häda. Jah, see möödub kähku ja me lendame ära.
10Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11Kes tunneb su viha tugevust ja su raevu, nõnda nagu sind tuleb karta?
11Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12Õpeta meid meie päevi arvestama, et me saaksime targa südame!
12Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13Pöördu tagasi, Issand! Oh kui kaua? Halasta oma sulaste peale!
13Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14Täida meid hommikul oma heldusega, siis me hõiskame ja oleme rõõmsad kogu oma eluaja!
14Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15Rõõmusta meid nii palju päevi, kui sa meid vaevasid, nii palju aastaid, kui me nägime õnnetust!
15Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16Saagu nähtavaks su töö su sulastele ja nende lastele su auhiilgus!
16Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17Issandal, meie Jumalal, olgu lahke meel meie vastu! Meie kätetööd ta kinnitagu meile! Kinnita meie kätetööd!
17Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.