1All’uomo, i disegni del cuore; ma la risposta della lingua vien dall’Eterno.
1மனதின் யோசனைகள் மனுஷனுடையது; நாவின் பிரதியுத்தரம் கர்த்தரால் வரும்.
2Tutte le vie dell’uomo a lui sembran pure, ma l’Eterno pesa gli spiriti.
2மனுஷனுடைய வழிகளெல்லாம் அவன் பார்வைக்குச் சுத்தமானவைகள்; கர்த்தரோ ஆவிகளை நிறுத்துப்பார்க்கிறார்.
3Rimetti le cose tue nell’Eterno, e i tuoi disegni avran buona riuscita.
3உன் செய்கைகளைக் கர்த்தருக்கு ஒப்புவி; அப்பொழுது உன் யோசனைகள் உறுதிப்படும்.
4L’Eterno ha fatto ogni cosa per uno scopo; anche l’empio, per il dì della sventura.
4கர்த்தர் சகலத்தையும் தமக்கென்று படைத்தார்; தீங்குநாளுக்காகத் துன்மார்க்கனையும் உண்டாக்கினார்.
5Chi è altero d’animo è in abominio all’Eterno; certo è che non rimarrà impunito.
5மனமேட்டிமையுள்ளவனெவனும் கர்த்தருக்கு அருவருப்பானவன்; கையோடே கைகோத்தாலும் அவன் தண்டனைக்குத் தப்பான்.
6Con la bontà e con la fedeltà l’iniquità si espia, e col timor dell’Eterno si evita il male.
6கிருபையினாலும் சத்தியத்தினாலும் பாவம் நிவிர்த்தியாகும்; கர்த்தருக்குப் பயப்படுகிறதினால் மனுஷர் தீமையை விட்டு விலகுவார்கள்.
7Quando l’Eterno gradisce le vie d’un uomo, riconcilia con lui anche i nemici.
7ஒருவனுடைய வழிகள் கர்த்தருக்குப் பிரியமாயிருந்தால், அவனுடைய சத்துருக்களும் அவனோடே சமாதானமாகும்படி செய்வார்.
8Meglio poco con giustizia, che grandi entrate senza equità.
8அநியாயமாய் வந்த அதிக வருமானத்திலும், நியாயமாய் வந்த கொஞ்ச வருமானமே உத்தமம்.
9Il cuor dell’uomo medita la sua via, ma l’Eterno dirige i suoi passi.
9மனுஷனுடைய இருதயம் அவனுடைய வழியை யோசிக்கும்; அவனுடைய நடைகளை உறுதிப்படுத்துகிறவரோ கர்த்தர்.
10Sulle labbra del re sta una sentenza divina; quando pronunzia il giudizio la sua bocca non erra.
10ராஜாவின் உதடுகளில் திவ்வியவாக்கு பிறக்கும்; நியாயத்தில் அவன் வாய் தவறாது.
11La stadera e le bilance giuste appartengono all’Eterno, tutti i pesi del sacchetto son opera sua.
11சுமுத்திரையான நிறைகோலும் தராசும் கர்த்தருடையது; பையிலிருக்கும் நிறைகல்லெல்லாம் அவருடைய செயல்.
12I re hanno orrore di fare il male, perché il trono è reso stabile con la giustizia.
12அநியாயஞ்செய்வது ராஜாக்களுக்கு அருவருப்பு; நீதியினால் சிங்காசனம் உறுதிப்படும்.
13Le labbra giuste sono gradite ai re; essi amano chi parla rettamente.
13நீதியுள்ள உதடுகள் ராஜாக்களுக்குப் பிரியம்; நிதானமாய்ப் பேசுகிறவனில் ராஜாக்கள் பிரியப்படுவார்கள்.
14Ira del re vuol dire messaggeri di morte, ma l’uomo savio la placherà.
14ராஜாவின் கோபம் மரணதூதருக்குச் சமானம்; ஞானமுள்ளவனோ அதை ஆற்றுவான்.
15La serenità del volto del re dà la vita, e il suo favore è come nube di pioggia primaverile.
15ராஜாவின் முகக்களையில் ஜீவன் உண்டு; அவனுடைய தயை பின்மாரிபெய்யும் மேகத்தைப்போல் இருக்கும்.
16L’acquisto della sapienza oh quanto è migliore di quello dell’oro, e l’acquisto dell’intelligenza preferibile a quel dell’argento!
16பொன்னைச் சம்பாதிப்பதிலும் ஞானத்தைச் சம்பாதிப்பது எவ்வளவு உத்தமம்! வெள்ளியை சம்பாதிப்பதிலும் புத்தியைச் சம்பாதிப்பது எவ்வளவு மேன்மை!
17La strada maestra dell’uomo retto è evitare il male; chi bada alla sua via preserva l’anima sua.
17தீமையை விட்டு விலகுவதே செம்மையானவர்களுக்குச் சமனான பாதை; தன் நடையைக் கவனித்திருக்கிறவன் தன் ஆத்துமாவைக் காக்கிறான்.
18La superbia precede la rovina, e l’alterezza dello spirito precede la caduta.
18அழிவுக்கு முன்னானது அகந்தை; விழுதலுக்கு முன்னானது மனமேட்டிமை.
19Meglio esser umile di spirito coi miseri, che spartir la preda coi superbi.
19அகங்காரிகளோடே கொள்ளைப்பொருளைப் பங்கிடுவதைப்பார்க்கிலும், சிறுமையானவர்களோடே மனத்தாழ்மையாயிருப்பது நலம்.
20Chi presta attenzione alla Parola se ne troverà bene, e beato colui che confida nell’Eterno!
20விவேகத்துடன் காரியத்தை நடப்பிக்கிறவன் நன்மை பெறுவான்; கர்த்தரை நம்புகிறவன் பாக்கியவான்.
21Il savio di cuore è chiamato intelligente, e la dolcezza delle labbra aumenta il sapere.
21இருதயத்தில் ஞானமுள்ளவன் விவேகியென்னப்படுவான்; உதடுகளின் மதுரம் கல்வியைப் பெருகப்பண்ணும்.
22Il senno, per chi lo possiede, è fonte di vita, ma la stoltezza è il castigo degli stolti.
22புத்தி தன்னை உடையவர்களுக்கு ஜீவஊற்று; மதியீனரின் போதனை மதியீனமே.
23Il cuore del savio gli rende assennata la bocca, e aumenta il sapere sulle sue labbra.
23ஞானியின் இருதயம் அவன் வாய்க்கு அறிவையூட்டும்; அவன் உதடுகளுக்கு அது மேன்மேலும் கல்வியைக் கொடுக்கும்.
24Le parole soavi sono un favo di miele: dolcezza all’anima, salute al corpo.
24இனிய சொற்கள் தேன்கூடுபோல் ஆத்துமாவுக்கு மதுரமும், எலும்புகளுக்கு ஒளஷதமுமாகும்.
25V’è tal via che all’uomo par diritta, ma finisce col menare alla morte.
25மனுஷனுக்குச் செம்மையாய்த் தோன்றுகிற வழியுண்டு; அதின் முடிவோ மரண வழிகள்.
26La fame del lavoratore lavora per lui, perché la sua bocca lo stimola.
26பிரயாசப்படுகிறவன் தனக்காகவே பிரயாசப்படுகிறான்; அவன் வாய் அதை அவனிடத்தில் வருந்திக் கேட்கும்.
27L’uomo cattivo va scavando ad altri del male, sulle sue labbra c’è come un fuoco divorante.
27பேலியாளின் மகன் கிண்டிவிடுகிறான்; எரிகிற அக்கினிபோன்றது அவன் உதடுகளில் இருக்கிறது.
28L’uomo perverso semina contese, e il maldicente disunisce gli amici migliori.
28மாறுபாடுள்ளவன் சண்டையைக் கிளப்பிவிடுகிறான்; கோள் சொல்லுகிறவன் பிராண சிநேகிதரையும் பிரித்துவிடுகிறான்.
29L’uomo violento trascina il compagno, e lo mena per una via non buona.
29கொடுமையானவன் தன் அயலானுக்கு நயங்காட்டி, அவனை நலமல்லாத வழியிலே நடக்கப்பண்ணுகிறான்.
30Chi chiude gli occhi per macchinar cose perverse, chi si morde le labbra, ha già compiuto il male.
30அவன் மாறுபாடானவைகளை யோசிக்கும்படி தன் கண்களை மூடி, தீமையைச் செய்யும்படி தன் உதடுகளைக் கடிக்கிறான்.
31I capelli bianchi sono una corona d’onore; la si trova sulla via della giustizia.
31நீதியின் வழியில் உண்டாகும் நரை மயிரானது மகிமையான கிரீடம்.
32Chi è lento all’ira val più del prode guerriero; chi padroneggia sé stesso val più di chi espugna città.
32பலவானைப்பார்க்கிலும் நீடிய சாந்தமுள்ளவன் உத்தமன்; பட்டணத்தைப் பிடிக்கிறவனைப்பார்க்கிலும் தன் மனதை அடக்குகிறவன் உத்தமன்.
33Si gettan le sorti nel grembo, ma ogni decisione vien dall’Eterno.
33சீட்டு மடியிலே போடப்படும்; காரியசித்தியோ கர்த்தரால் வரும்.