Italian: Riveduta Bible (1927)

Tajik

Matthew

14

1In quel tempo Erode, il tetrarca, udì la fama di Gesù,
1ДАР он ҳангом овозаи Исо ба гӯши тетрарх Ҳиродус расид,
2e disse ai suoi servitori: Costui è Giovanni Battista; egli è risuscitato dai morti, e però agiscono in lui le potenze miracolose.
2Ва ба хизматгузорони худ гуфт: «Ин Яҳьёи Таъмиддиҳанда аст; вай аз мурдагон эҳьё шудааст, ва аз ин сабаб ин мӯъҷизот аз вай ба зуҳур меояд».
3Perché Erode, fatto arrestare Giovanni, lo aveva incatenato e messo in prigione a motivo di Erodiada, moglie di Filippo suo fratello; perché Giovanni gli diceva:
3Зеро ки Ҳиродус Яҳьёро дастгир карда ва баста, ба зиндон андохта буд, ба хотири Ҳиродия, зани Филиппус бародараш;
4E’ non t’è lecito d’averla.
4Зеро Яҳьё ба вай гуфта буд: «Ба ту раво нест, ки вайро ба занӣ бишрй».
5E benché desiderasse farlo morire, temette il popolo che lo teneva per profeta.
5Ва мехост ӯро ба қатл расонад, лекин аз мардум тарсид, чунки ӯро набӣ медонистанд.
6Ora, come si celebrava il giorno natalizio di Erode, la figliuola di Erodiada ballò nel convito e piacque ad Erode;
6Аммо вақге ки Ҳиродус рӯзи таваллуди худро ҷашн мегирйфт, духтари Ҳиродия дар пеши аҳли базм рақсид, ва ин ба Ҳиродус бисьёр писанд афтод;
7ond’egli promise con giuramento di darle tutto quello che domanderebbe.
7Аз ин рӯ ба вай қасам ёд карда, ваъда дод, ки ҳар он чи хоҳад, ба вай медиҳад.
8Ed ella, spintavi da sua madre, disse: Dammi qui in un piatto la testa di Giovanni Battista.
8Пас вай, бо талқини модари худ, гуфт: «Каллаи Яҳьёи Таъмиддиҳандаро дар ҳамин ҷо дар табақе ба ман ҳадия бикун».
9E il re ne fu contristato; ma, a motivo de’ giuramenti e de’ commensali, comandò che le fosse data,
9Подшоҳ ғамгин шуд; лекин барои поси савгандаш ва ба хотири ононе ки ҳамроҳаш нишаста буданд, амр фармуд, ки дода шавад,
10e mandò a far decapitare Giovanni nella prigione.
10Ва ҷаллодеро фиристод, то дар зиндон каллаи Яҳьёро аз танаш ҷудо кунад.
11E la testa di lui fu portata in un piatto e data alla fanciulla, che la portò a sua madre.
11Ва каллаи ӯро дар табақе оварда, ба духтар доданд, ва онро вай ба модари худ бурд.
12E i discepoli di Giovanni andarono a prenderne il corpo e lo seppellirono; poi vennero a darne la nuova a Gesù.
12Ва шогирдонаш омада, ҷасади вайро бардошта бурданду гӯр карданд; ва рафта, ба Исо хабар доданд.
13Udito ciò, Gesù si ritirò di là in barca verso un luogo deserto, in disparte; e le turbe, saputolo, lo seguitarono a piedi dalle città.
13Чун Ӯ инро шунид, ба қаиқ савор шуда, аз он ҷо танҳо ба ҷои хилвате рафт; ва мардум, чун шуниданд, аз акиби Ӯ аз шаҳрҳо пиёда равона шуданд.
14E Gesù, smontato dalla barca, vide una gran moltitudine; n’ebbe compassione, e ne guarì gl’infermi.
14Ва Исо берун омада, анбӯҳи мардумро дид, ва ба онҳо раҳмаш омад, ва беморони онҳоро шифо дод.
15Or, facendosi sera, i suoi discepoli gli si accostarono e gli dissero: Il luogo è deserto e l’ora è già passata; licenzia dunque le folle, affinché vadano pei villaggi a comprarsi da mangiare.
15Дар вакти аср шогирдонаш назди Ӯ омада, гуфтанд: «Ин ҷо ҷои хшгват аст, вақт ҳам дер шуд; мардумро ҷавоб деҳ, то ки ба деҳот рафта, барои худ хӯроке бихаранд».
16Ma Gesù disse loro: Non hanno bisogno d’andarsene; date lor voi da mangiare!
16Ба онҳо гуфт: «Ҳоҷате нест, ки онҳо бираванд: шумо ба онҳо хӯрок диҳед».
17Ed essi gli risposero: Non abbiam qui altro che cinque pani e due pesci.
17Ба Ӯ гуфтанд: «Мо дар ин ҷо фақат панҷ нон ва ду моҳӣ дорем».
18Ed egli disse: Portatemeli qua.
18Гуфт: Юнҳоро ин ҷо назди Ман биёред».
19Ed avendo ordinato alle turbe di accomodarsi sull’erba, prese i cinque pani e i due pesci e, levati gli occhi al cielo, rese grazie; poi, spezzati i pani, li diede ai discepoli e i discepoli alle turbe.
19Ва мардумро фармуд, ки бар сабза биншинанд, ва панҷ нону ду моҳиро гирифта, ба осмон нигаристу баракат дод ва нонро пора карда, ба шогирдон дод, ва шогирдон ба мардум доданд.
20E tutti mangiarono e furon sazi; e si portaron via, dei pezzi avanzati, dodici ceste piene.
20Ҳама хӯрданду сер шуданд; ва аз пораҳои боқимонда дувоздаҳ сабадро пур карда бардоштанд;
21E quelli che avevano mangiato eran circa cinquemila uomini, oltre le donne e i fanciulli.
21Ва хӯрандагон, ба ғаир аз занону бачагон, тақрибан панҷ ҳазор мард буданд.
22Subito dopo, Gesù obbligò i suoi discepoli a montar nella barca ed a precederlo sull’altra riva, mentr’egli licenzierebbe le turbe.
22Дарҳол Исо шогирдони Худро фармуд, ки ба қаиқ савор шуда, пеш аз Ӯ ба соҳили дигар равона шаванд, то Ӯ мардумро ҷавоб диҳад.
23E licenziatele si ritirò in disparte sul monte per pregare. E fattosi sera, era quivi tutto solo.
23Ва чун мардумро ҷавоб дод, барои дуо гуфтан танҳо бар фарози кӯҳебаромад; бегоҳирӯзӣ низ дар он ҷо танҳо буд.
24Frattanto la barca, già di molti stadi lontana da terra, era sbattuta dalle onde perché il vento era contrario.
24Ва қаиқ ҳанӯз дар миёнаи баҳр буд ва аз мавҷҳо лат мехӯрд, зеро ки боди мухолиф мевазид.
25Ma alla quarta vigilia della notte Gesù andò verso loro, camminando sul mare.
25Ва дар поси чоруми шаб Исо бар баҳр қадам зада, назди онҳо омад.
26E i discepoli, vedendolo camminar sul mare, si turbarono e dissero: E’ un fantasma! E dalla paura gridarono.
26Ва шогирдон чун Ӯро диданд, ки бар баҳр қадам мезанад, дар изтироб афтода, гуфтанд: «Ин шабаҳ аст!» Ва аз тарс фарьёд заданд.
27Ma subito Gesù parlò loro e disse: State di buon animo, son io; non temete!
27Лекин Исо дарҳол ба онҳо хитоб карда, гуфт: «Ором бошед; ин Манам, ҳаросон нашавед».
28E Pietro gli rispose: Signore, se sei tu, comandami di venir a te sulle acque.
28Петрус дар ҷавоби Ӯгуфт: «Худовандо! Агар ин Туӣ, ба ман амр деҳ, то ки бар рӯи об назди Ту биеям».
29Ed egli disse: Vieni! E Pietro, smontato dalla barca, camminò sulle acque e andò verso Gesù.
29Гуфт: «Биё». Ва Петрус аз қаиқ баромада, бар рӯи об равона пгуд, то ки назди Исо биёяд;
30Ma vedendo il vento, ebbe paura; e cominciando a sommergersi, gridò: Signore, salvami!
30Лекин чун боди шадидро дид, ҳаросон шуд ва дар ҳолате ки ғарқ мепгуд, фарьёд кашид: «Худовандо! Маро халос кун».
31E Gesù, stesa subito la mano, lo afferrò e gli disse: O uomo di poca fede, perché hai dubitato?
31Исо фавран дасташро дароз карда, вайро нигоҳ дошт ва гуфт: «Эй сустимон! Чаро шубҳа кардӣ?»
32E quando furono montati nella barca, il vento s’acquetò.
32Вақте ки ба қаиқ даромаданд, бод сокит шуд.
33Allora quelli che erano nella barca si prostrarono dinanzi a lui, dicendo: Veramente tu sei Figliuol di Dio!
33Онҳое ки дар қаиқ буданд. назди Ӯ омада, саҷда карданд ва гуфтанд: «Ҳақиқатан Ту Писари Худо ҳастй».
34E, passati all’altra riva, vennero nel paese di Gennezaret.
34Ва аз баҳр гузашта, ба сарзамини Чднесор омаданд.
35E la gente di quel luogo, avendolo riconosciuto, mandò per tutto il paese all’intorno, e gli presentaron tutti i malati,
35Ва сокинони он мавзеъӮро шинохтанд ва ба тамоми музофот касонеро фиристода, ҳамаи беморонро назди Ӯ оварданд,
36e lo pregavano che lasciasse loro toccare non foss’altro che il lembo del suo vestito; e tutti quelli che lo toccarono furon completamente guariti.
36Ва аз Ӯ илтимос менамуданд, ки фақат домани ҷомаи Ӯро ламс кунанд; ва ҳар кӣ ламс кард, шифо ёфт.