1E come Gesù usciva dal tempio e se n’andava, i suoi discepoli gli s’accostarono per fargli osservare gli edifizi del tempio.
1ВА Исо аз маъбад баромада, мерафт. Ва шогирдонаш назди Ӯ омаданд, то ки иморатҳои маъбадро ба Ӯ нишон днҳанд.
2Ma egli rispose loro: Le vedete tutte queste cose? Io vi dico in verità: Non sarà lasciata qui pietra sopra pietra che non sia diroccata.
2Исо дар ҷавоби онҳо гуфт: «Оё ҳамаи инҳоро мебинед? Ба ростй ба шумо мегӯям: дар ин ҷо санге бар санге нахоҳад монд; ҳамааш хароб хоҳад шуд».
3E stando egli seduto sul monte degli Ulivi, i discepoli gli s’accostarono in disparte, dicendo: Dicci: Quando avverranno queste cose, e quale sarà il segno della tua venuta e della fine dell’età presente?
3Вакте ки Ӯ бар кӯҳи Зайтун нишаста буд, шогирдонаш ба танҳой назди Ӯ омада, пурсиданд: «Моро огоҳ кун, кл ин кай воқеъ мешавад? Ва аломати омадани Ту ва оҳирзамон чй гуна аст?»
4E Gesù, rispondendo, disse loro: Guardate che nessuno vi seduca.
4Исо дар ҷавоби онҳо гуфт: «Ҳушьёр бошед, ки касе шуморо гумроҳ накунад;
5Poiché molti verranno sotto il mio nome, dicendo: Io sono il Cristo, e ne sedurranno molti.
5«Зеро бисьёр касон бо номи Ман омада, гӯянд, ки "ман Масеҳ ҳастам", вамардуми бисьёрро гумроҳ хоҳанд кард.
6Or voi udirete parlar di guerre e di rumori di guerre; guardate di non turbarvi, perché bisogna che questo avvenga, ma non sarà ancora la fine.
6«Ҷангҳо ва овозаи ҷангҳоро хоҳед шунид. Зинҳор, натарсед; зеро ҳамаи ин бояд воқеъ шавад; лекин ин ҳанӯз интиҳо нест:
7Poiché si leverà nazione contro nazione e regno contro regno; ci saranno carestie e terremoti in vari luoghi;
7«Зеро қавме бар зидди қавме ва салтанате бар зидди салтанате қиём хоҳад кард, ва дар ҳар ҷо қаҳтиҳо, вабоҳо ва зилзилаҳо рӯй хоҳад дод;
8ma tutto questo non sarà che principio di dolori.
8«Аммо ҳамаи инҳо ибтидои дардҳост.
9Allora vi getteranno in tribolazione e v’uccideranno, e sarete odiati da tutte le genti a cagion del mio nome.
9«Он гоҳ шуморо ба шиканҷаҳо таслим карда, хоҳанд кушт; ва ҳамаи қавмҳо аз барои исми Ман ба шумо адоват хоҳанд дошт.
10E allora molti si scandalizzeranno, e si tradiranno e si odieranno a vicenda.
10«Дар он замон бисьёр касон ба васваса хоҳанд афтод; ва якдигарро таслим хоҳанд кард ва аз якдигар нафрат хоҳанд дошт;
11E molti falsi profeti sorgeranno e sedurranno molti.
11«Ва басе анбиёи козиб ба майдон омада, мардуми бисьёрро гумроҳ хоҳанд кард;
12E perché l’iniquità sarà moltiplicata, la carità dei più si raffredderà.
12«Ва ба сабаби афзудани шарорат, муҳаббати бисьёр касон сард хоҳад шуд;
13Ma chi avrà perseverato sino alla fine sarà salvato.
13«Лекин ҳар кӣ то охир сабр кунад, наҷот хоҳад ёфт.
14E questo evangelo del Regno sarà predicato per tutto il mondo, onde ne sia resa testimonianza a tutte le genti; e allora verrà la fine.
14«Ва ин Инҷили Малакут дар тамоми олам мавъиза хоҳад шуд, то ки барои ҳамаи халқҳо шаҳодате шавад; ва он гоҳ интиҳо фаро хоҳад расид.
15Quando dunque avrete veduta l’abominazione della desolazione, della quale ha parlato il profeta Daniele, posta in luogo santo (chi legge pongavi mente),
15«Пас, чун кароҳати харобиро, ки Дониёли набй ба забон овардааст, дар ҷои муқаддас бар по бубинед, - ҳар кӣ хонад, дарк кунад, -
16allora quelli che saranno nella Giudea, fuggano ai monti;
16«Он гоҳ онҳое ки дар Яхудо мебошанд, ба кӯҳистон гурезанд;
17chi sarà sulla terrazza non scenda per toglier quello che è in casa sua;
17«Ва ҳар кӣ бар бом бошад, барои гирифтани чизе аз ҳонаи худ, поён нафурояд;
18e chi sarà nel campo non torni indietro a prender la sua veste.
18«Ва он ки дар киштзор аст, барои гирифтани ҷомаи худ барнагардад.
19Or guai alle donne che saranno incinte, ed a quelle che allatteranno in que’ giorni!
19«Лекин вой бар ҳоли ҳомиладорон ва ширдорон дар он айём!
20E pregate che la vostra fuga non avvenga d’inverno né di sabato;
20«Дуо кунед, ки гурезстани шумо дар зимистон ва ё рӯзи шанбе рӯй надиҳад;
21perché allora vi sarà una grande afflizione; tale, che non v’è stata l’uguale dal principio del mondo fino ad ora, né mai più vi sarà.
21«Зеро дар он замон чунон мусибати бузурге хоҳад шуд, ки аз ибтидои олам то ҳол нашудааст, ва бори дигар нахоҳад шуд.
22E se quei giorni non fossero stati abbreviati, nessuno scamperebbe; ma, a cagion degli eletti, que’ giorni saranno abbreviati.
22«Ва агар он айём кӯтоҳ намешуд, ҳеҷ касе наҷот намеёфт; лекин аз барои баргузидагон он айём кӯтоҳ хоҳад шуд.
23Allora, se alcuno vi dice: "Il Cristo eccolo qui, eccolo là", non lo credete;
23«Дар он ҳангом агар касе ба шумо гӯяд: "Инак Масеҳ дар ин ҷост" ё "дар он ҷост", бовар накунед;
24perché sorgeranno falsi cristi e falsi profeti, e faranno gran segni e prodigi da sedurre, se fosse possibile, anche gli eletti.
24«Зеро ки масеҳони козиб ва анбиёи козиб ба майдон омада, аломот ва мӯъҷизоти бузурге нишон хоҳанд дод, то ки, агар мумкин бошад, баргузидагонро низ гумроҳ кунанд.
25Ecco, ve l’ho predetto. Se dunque vi dicono: Eccolo, è nel deserto, non v’andate;
25«Инак, Ман пешакӣ ба шумо гуфтам.
26eccolo, è nelle stanze interne, non lo credete;
26«Пас, агар ба шумо гӯянд: "Инак, дар биёбон аст", - берун наравед; "инак дар ҳуҷра аст", - бовар накунед.
27perché, come il lampo esce da levante e si vede fino a ponente, così sarà la venuta del Figliuol dell’uomo.
27«Зеро, чӣ тавре ки барқ дар шарқ зоҳир шуда, дар ғарб ҳам иамудор мегардад, омадани Писари Одам низ чунин хоҳад шуд;
28Dovunque sarà il carname, quivi si raduneranno le aquile.
28«Ҳар ҷо, ки лошае бошад, каргасон дар он ҷо ҷамъ шаванд.
29Or subito dopo l’afflizione di que’ giorni, il sole si oscurerà, e la luna non darà il suo splendore, e le stelle cadranno dal cielo, e le potenze de’ cieli saranno scrollate.
29«Ва фавран, пас аз мусибати он айём, офтоб хира шавад, ва моҳ рӯшноии худро надиҳад, ва ситорагон аз осмон фурӯ резанд, ва қувваҳои афлок мутазалзил шаванд;
30E allora apparirà nel cielo il segno del Figliuol dell’uomo; ed allora tutte le tribù della terra faranno cordoglio, e vedranno il Figliuol dell’uomo venir sulle nuvole del cielo con gran potenza e gloria.
30«Он гоҳ аломати Писари Одам дар осмон намудор хоҳад гардид; ва он гоҳ ҳамаи қабилаҳои рӯи замин навҳа кунанд ва Писари Одамро бинанд, ки бо қудрат ва ҷалоли азим бар абрҳо меояд;
31E manderà i suoi angeli con gran suono di tromba a radunare i suoi eletti dai quattro venti, dall’un capo all’altro de’ cieli.
31«Ва фариштагони Худро бо карнаи баландовоз хоҳад фиристод, ва баргузидагони Ӯро аз чор ҷониб, аз як канори осмон то канори дигараш фароҳам хоҳад овард.
32Or imparate dal fico questa similitudine: Quando già i suoi rami si fanno teneri e metton le foglie, voi sapete che l’estate è vicina.
32«Акнун аз дарахти анҷир мисол гиред: чун шоҳааш нарм шуда, барг оварад, медонед, ки тобистон наздик аст;
33Così anche voi, quando vedrete tutte queste cose, sappiate che egli è vicino, proprio alle porte.
33«Ҳамчунин шумо чун ҳамаи ин чизҳоро дидед, бидонед, ки наздик аст, назди дар аст.
34Io vi dico in verità che questa generazione non passerà prima che tutte queste cose siano avvenute.
34«Ба ростӣ ба шумо мегӯям; ин насл ҳанӯз аз олам нагузашта, ҳамаи ин чизҳо воқеъ ҳоҳад шуд.
35Il cielo e la terra passeranno, ma le mie parole non passeranno.
35«Осмон ва замин гузарон аст, лекин каломи Ман гузарон нест.
36Ma quant’è a quel giorno ed a quell’ora nessuno li sa, neppure gli angeli dei cieli, neppure il Figliuolo, ma il Padre solo.
36«Аммо он рӯз ва соатро, ғайр аз Падари Ман, ҳеҷ кас, ҳатто фариштагони осмон ҳам намедонанд;
37E come fu ai giorni di Noè, così sarà alla venuta del Figliuol dell’uomo.
37«Чй тавре ки дар айёми Нӯҳ шуда буд, дар омадани Писари Одам низ ҳамон тавр хоҳад шуд:
38Infatti, come ne’ giorni innanzi al diluvio si mangiava e si beveva, si prendea moglie e s’andava a marito, sino al giorno che Noè entrò nell’arca,
38«Зеро, чӣ тавре ки дар айёми пеш аз тӯфон, то он рӯзе ки Нӯх ба киштӣ даромад, мехӯрданд, менӯшиданд, зан мегирифтанд ва ба шавҳар мерафтанд,
39e di nulla si avvide la gente, finché venne il diluvio che portò via tutti quanti, così avverrà alla venuta del Figliuol dell’uomo.
39«Ва чизе намефаҳмиданд, то даме ки тӯфон омада, ҳамаро несту нобуд кард, - омадани Писари Одам низ ҳамон тавр хоҳад шуд;
40Allora due saranno nel campo; l’uno sarà preso e l’altro lasciato;
40«Он вақт аз ду нафаре ки дар киштзор ҳастанд, яке гирифта ва дигаре гузошта хоҳад шуд;
41due donne macineranno al mulino: l’una sarà presa e l’altra lasciata.
41«Ва аз ду зане ки бо дастос машғуланд, яке гирифта ва дигаре гузошта хоҳад шуд.
42Vegliate, dunque, perché non sapete in qual giorno il vostro Signore sia per venire.
42«Пас, бедор бошед, зеро намедонед, ки Худованди шумо дар кадом соат меояд.
43Ma sappiate questo, che se il padron di casa sapesse a qual vigilia il ladro deve venire, veglierebbe e non lascerebbe forzar la sua casa.
43«Лекин ҳаминро шумо медонед, ки агар соҳкби хона медонист, ки дар кадом поси шаб дузд меояд, бедор монда, намегузошт, ки ба хонааш нақб занад.
44Perciò, anche voi siate pronti; perché, nell’ora che non pensate, il Figliuol dell’uomo verrà.
44«Бинобар ин шумо низ тайёр бошед, зеро дар соате ки гумон надоред, Писари Одам меояд.
45Qual è mai il servitore fedele e prudente che il padrone abbia costituito sui domestici per dar loro il vitto a suo tempo?
45«Пас он ғуломи мӯътамад ва доно кист, ки оғояш вайро бар хизматгорони худ таъин карда бошад, то ки ба онҳо дар сари вақт хӯрок диҳад?
46Beato quel servitore che il padrone, arrivando, troverà così occupato!
46«Хушо он ғуломе ки оғояш омада, вайро машғули ҳамин кор ёбад;
47Io vi dico in verità che lo costituirà su tutti i suoi beni.
47«Ба ростӣ ба шумо мегӯям, ки вайро бар тамоми дороии худ таъин хоҳад кард.
48Ma, s’egli è un malvagio servitore che dica in cuor suo: Il mio padrone tarda a venire;
48«Лекин агар он ғулом бадкирдор бошад ва дар дили худ гӯяд, ки "оғои ман ба зудӣ намеояд",
49e comincia a battere i suoi conservi, e a mangiare e bere con gli ubriaconi,
49«Ва ба задани гуломони дигар шурӯъ кунад ва бо бадмастон ба хӯрдан ва нӯшидан машғул шавад, -
50il padrone di quel servitore verrà nel giorno che non se l’aspetta, e nell’ora che non sa;
50«Оғои он ғулом дар рӯзе ки вай мунтазир нест, ва дар соате ки гумон надорад, хоҳад омад,
51e lo farà lacerare a colpi di flagello, e gli assegnerà la sorte degl’ipocriti. Ivi sarà il pianto e lo stridor de’ denti.
51«Ва ӯро ду пора карда, қисматашро бо риёкорон баробар хоҳад кард: дар он ҷо гирья ва ғиҷирроси дандон хоҳад буд».