¹¶ A ko nga wahi enei i riro i nga tama a Iharaira i te whenua o Kanaana, i tuwhaina nei e Ereatara tohunga, e Hohua tama a Nunu, e nga upoko hoki o nga whare o nga matua o nga iwi o nga tama a Iharaira mo ratou,

¹Toto pak jest, což dědičně obdrželi synové Izraelští v zemi Kanán, což uvedli jim právem dědičným k vládařství Eleazar kněz, a Jozue, syn Nun, a přední z otců, v pokolení synů Izraelských,

²He mea rota o ratou wahi, he mea pera me ta Ihowa whakahau i whakapuakina e Mohi, mo nga iwi e iwa me tetahi taanga hoki o tetahi iwi.

²Losem dělíce dědictví jejich, jakož přikázal Hospodin skrze Mojžíše, aby dal devateru pokolení a polovici pokolení.

³Kua hoatu hoki e Mohi he wahi mo nga iwi e rua, mo tetahi taanga hoki o tetahi iwi i tawahi o Horano: otiia kihai i hoatu i roto i a ratou tetahi wahi mo nga Riwaiti.

³Nebo byl dal Mojžíš dědictví půltřetímu pokolení před Jordánem, Levítům pak nedal dědictví u prostřed nich.

⁴E rua hoki nga iwi o nga tama a Hohepa, ko Manahi raua ko Eparaima: a kihai i hoatu e ratou tetahi wahi o te whenua mo nga Riwaiti, heoi ano ko nga pa hei nohoanga, me nga wahi o waho a tawhio noa, mo a ratou kararehe, mo a ratou mea.

⁴Nebo synů Jozefových bylo dvoje pokolení, Manassesovo a Efraimovo; a nedali dílu Levítům v zemi, kromě měst k bydlení, a podměstí jejich pro dobytek a stáda jejich.

⁵Rite tonu ki ta Ihowa i whakahau ai ki a Mohi ta nga tama a Iharaira i mea ai, a wehewehea ana e ratou te whenua.

⁵Jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští, a rozdělili zemi.

⁶¶ Katahi ka whakatata nga tama a Hura ki a Hohua i Kirikara; a ka mea a Karepe tama a Iepune Keniti ki a ia, E mohio ana koe ki te kupu i korerotia e Ihowa ki a Mohi, ki te tangata a te Atua, moku, a mou hoki, i Kareheparenea.

⁶Přistoupili pak synové Juda k Jozue v Galgala, i promluvil k němu Kálef, syn Jefonův, Cenezejský: Ty víš, co jest mluvil Hospodin k Mojžíšovi, muži Božímu, z příčiny mé a tvé v Kádesbarne.

⁷E wha tekau oku tau i te tononga a Mohi, a te pononga a te Atua i ahau i Kareheparenea ki te tutei i te whenua; a i whakahokia e ahau he korero ki a ia, ko nga mea o roto o toku ngakau.

⁷Ve čtyřidceti letech byl jsem, když mne poslal Mojžíš, služebník Hospodinův, z Kádesbarne k spatření země, a oznámil jsem jemu tu věc, jakž bylo v srdci mém.

⁸A, ko oku teina i haere tahi nei matou ki runga, na ngohe ana i a ratou nga ngakau o te iwi: ko ahau ia, i pau katoa atu ahau ki te whai i a Ihowa, i toku Atua.

⁸Ale bratří moji, kteříž šli se mnou, zkormoutili srdce lidu, já pak cele kráčel jsem za Hospodinem Bohem svým.

⁹Na ko te oatitanga mai a Mohi i taua ra, ko te meatanga, Ko taua whenua i takahia na e ou waewae, he pono mou pu hei kainga tupu, mo au tamariki hoki ake ake; mou i whakapau ki te whai i a Ihowa, i toku Atua.

⁹I přisáhl Mojžíš toho dne, řka: Jistě že země, po kteréž jsi chodil nohama svýma, bude v dědictví tobě i synům tvým až na věky, proto že jsi cele následoval Hospodina Boha mého.

¹⁰Heoi inaianei kua whakaora a Ihowa i ahau, kua pera me tana i korero ai, ka wha tekau ma rima enei tau, mai o te korerotanga a Ihowa i tenei kupu ki a Mohi, i a Iharaira e haereere ana i te koraha: na, inaianei, ka waru tekau ma rima oku tau.

¹⁰A nyní, aj, propůjčil mi Hospodin života, jakož zaslíbil. Již čtyřidceti a pět let jest od toho času, jakž toto mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a jakž chodil Izrael po poušti, a aj, již dnes jsem v osmdesáti pěti letech,

¹¹Kei te kaha tonu ahau i tenei ra, pera ano i te ra i tonoa ai ahau e Mohi: ko toku kaha i reira koia ano toku kaha inaianei mo te whawhai, mo te haere atu, mo te haere mai.

¹¹A ještě nyní jsem při síle jako tehdáž, když poslal mne Mojžíš. Jaká byla síla má tehdáž, taková i nyní síla má jest k boji, a k vycházení i k vcházení.

¹²No reira homai ki ahau tenei maunga, ko ta Ihowa hoki i korero ai i taua ra; i rongo ra hoki koe taua ra kei reira nga Anakimi, me nga pa nunui, taiepa rawa: tera pea e tata mai a Ihowa ki ahau, a ka peia ratou e ahau, a ka peratia me ta Ihowa i korero ai.

¹²Protož nyní dej mi horu tuto, o níž mluvil Hospodin onoho dne, nebo ty slyšel jsi toho dne, že Enakim jsou tam, a města veliká a pevně hrazená. Bude-li Hospodin se mnou, vyhladím je, jakož mluvil Hospodin.

¹³Na ka manaakitia ia e Hohua; a hoatu ana e ia a Heperona ki a Karepe tama a Iepune hei kainga tupu.

¹³I požehnal mu Jozue, a dal Hebron Kálefovi, synu Jefone, v dědictví.

¹⁴Koia i waiho ai a Heperona hei kainga tupu mo Karepe, mo te tama a Iepune Keniti, a mohoa noa nei; mona i whakapau ki te whai i a Ihowa, i te Atua o Iharaira.

¹⁴Protož dostal se Hebron Kálefovi, synu Jefona Cenezejského, v dědictví až do tohoto dne, proto že cele kráčel za Hospodinem Bohem Izraelským.

¹⁵Na ko te ingoa o Heperona i mua ko Kiriata Arapa; ko taua Arapa hoki te tangata tino nui i roto i nga Anakimi. Heoi takoto kau ana te whenua i te whawhai.

¹⁵Sloulo pak Hebron prvé město Arbe, kterýžto Arbe byl člověk veliký mezi Enakim. I odpočinula země od bojů.