1Três dias depois, houve um casamento em Caná da Galiléia, e estava ali a mãe de Jesus;
1ДАР рӯзи сеюм дар Қонои Ҷалил тӯи арӯсӣ буд, ва модари Исо дар он ҷо буд.
2e foi também convidado Jesus com seus discípulos para o casamento.
2Исо ва шогирдонашро низ ба тӯй даъват карда буданд.
3E, tendo acabado o vinho, a mãe de Jesus lhe disse: Eles não têm vinho.
3Чун шароб камӣ кард, модари Исо ба Ӯ гуфт: «Шароб надоранд».
4Respondeu-lhes Jesus: Mulher, que tenho eu contigo? Ainda não é chegada a minha hora.
4Исо ба вай гуфт: «Туро бо Ман чй кор аст, эй зан? Соати Ман ҳанӯз нарасидааст».
5Disse então sua mãe aos serventes: Fazei tudo quanto ele vos disser.
5Модараш ба хизматгорон гуфт: «Ҳар чи Ӯ ба шумо гӯяд, ба ҷо оваред».
6Ora, estavam ali postas seis talhas de pedra, para as purificações dos judeus, e em cada uma cabiam duas ou três metretas.
6Дар он ҷо, мувофиқи оини татҳири яҳудиён, шаш кӯзаи сангин истода буд, ки гунҷоиши ҳар яке ду ё се бат буд.
7Ordenou-lhe Jesus: Enchei de água essas talhas. E encheram- nas até em cima.
7Исо ба онҳо гуфт: «Зарфҳоро аз об пур кунед». Ва онҳоро лабрез карданд.
8Então lhes disse: Tirai agora, e levai ao mestre-sala. E eles o fizeram.
8Ва гуфт: «Акнун кашида, ба сардори базм баред». Ва онхо бурданд.
9Quando o mestre-sala provou a água tornada em vinho, não sabendo donde era, se bem que o sabiam os serventes que tinham tirado a água, chamou o mestre-sala ao noivo
9Чун сардор оби ба шароб мубаддалшударо чашид ва надонист, ки аз куҷост, зеро факат хиэматгороне ки обро кашида буданд, медонистанд, ва сардор домодро хонда,
10e lhe disse: Todo homem põe primeiro o vinho bom e, quando já têm bebido bem, então o inferior; mas tu guardaste até agora o bom vinho.
10Ба вай гуфт: «Ҳар кас аввал шароби хубро медиҳад, ва чун маст шуданд, бадашро меоварад, лекин ту шароби хубро то ҳол нигоҳ доштаӣ».
11Assim deu Jesus início aos seus sinais em Caná da Galiléia, e manifestou a sua glória; e os seus discípulos creram nele.
11Ин ибтидои мӯъҷизоте буд, ки Исо дар Қонои Ҷалил нишон дода, ҷалоли Худро зоҳир кард, ва шогирдонаш ба Ӯ имон оварданд.
12Depois disso desceu a Cafarnaum, ele, sua mãe, seus irmãos, e seus discípulos; e ficaram ali não muitos dias.
12Пасаз он Ӯ бо модараш, бародаронаш ва шогирдонаш ба Кафарнаҳум омад, ва дар он ҷо айёми каме монданд.
13Estando próxima a páscoa dos judeus, Jesus subiu a Jerusalém.
13Ва чун иди фисҳи яҳудиён наздик буд, Исо ба Ерусалим рафт.
14E achou no templo os que vendiam bois, ovelhas e pombas, e também os cambistas ali sentados;
14Ва дид, ки дар маъбад фурӯщандагони гову гӯсфанду кабӯтар ва саррофон нишастаанд.
15e tendo feito um azorrague de cordas, lançou todos fora do templo, bem como as ovelhas e os bois; e espalhou o dinheiro dos cambistas, e virou-lhes as mesas;
15Ва тозиёнае аз арғамчин сохта, ҳамаро бо гову гӯсфандон аз маъбад пеш кард, ва тангаҳои саррофонро пошида, мизҳошонро чаппа кард;
16e disse aos que vendiam as pombas: Tirai daqui estas coisas; não façais da casa de meu Pai casa de negócio.
16Ва ба кафтарфурӯшон гуфт: «Инҳоро аз ин ҷо гирифта баред ва хонаи Падари Маро хонаи савдогарй насозед».
17Lembraram-se então os seus discípulos de que está escrito: O zelo da tua casa me devorará.
17Ва шогирдони Ӯ ба хотир оварданд, ки навишта шудааст: «Рашки хонаи Ту Маро хӯрдааст».
18Protestaram, pois, os judeus, perguntando-lhe: Que sinal de autoridade nos mostras, uma vez que fazes isto?
18Он гоҳ яҳудиён ба Ӯ рӯ оварда, гуфтанд: «Ба мо чй аломате нишон медиҳӣ, ки ин корҳоро мекунй?»
19Respondeu-lhes Jesus: Derribai este santuário, e em três dias o levantarei.
19Исо дар ҷавоби онҳо гуфт: <гИн маъбадро вайрон кунед, ва дар се рӯз Ман онро барпо хоҳам кард».
20Disseram, pois, os judeus: Em quarenta e seis anos foi edificado este santuário, e tu o levantarás em três dias?
20Яҳудиён гуфтанд: «Ин маъбадро дар зарфи чилу шаш сол бино кардаачд, ва Ту онро дар се рӯэ барпо мекунй?»
21Mas ele falava do santuário do seu corpo.
21Лекин Ӯ дар бораи маъбади Бадани Худ сухан мегуфт.
22Quando, pois ressurgiu dentre os mortos, seus discípulos se lembraram de que dissera isto, e creram na Escritura, e na palavra que Jesus havia dito.
22Вакте ки Ӯ аз мурдагон эҳьё шуд, шогирдонаш ба хотир оварданд, ки Ӯ инро ба онҳо гуфта буд, ва ба Навиштаҳо ва ба сухане ки Исо гуфта буд, имон оварданд.
23Ora, estando ele em Jerusalém pela festa da páscoa, muitos, vendo os sinais que fazia, creram no seu nome.
23Ва ҳангоме ки дар иди фисҳ дар Ерусалим буд, бисьёр касон мӯъҷизотеро, ки Ӯ нишон медод, дида, ба исми Ӯ имон оварданд.
24Mas o próprio Jesus não confiava a eles, porque os conhecia a todos,
24Лекин Исо ба онҳо эътимод накард, зеро ки ҳамаро мешиноҳт,
25e não necessitava de que alguém lhe desse testemunho do homem, pois bem sabia o que havia no homem.
25Ва эҳтиёҷ надошт, ки касе дар бораи инсон шаҳодат диҳад, зеро ки он чи дар инсон аст, Худ медонист.