1Depois disto partiu Jesus para o outro lado do mar da Galiléia, também chamado de Tiberíades.
1ПАС аз он Исо ба он тарафи баҳри Ҷалил, ё баҳри Табария раҳсипор шуд;
2E seguia-o uma grande multidão, porque via os sinais que operava sobre os enfermos.
2Ва мардуми бисьёре аз ақиби Ӯ равона шуданд, зеро он мӯъҷизотеро, ки ба беморон нишон медод, медиданд.
3Subiu, pois, Jesus ao monte e sentou-se ali com seus discípulos.
3Исо ба кӯҳе баромада, бо шогирдони Худ дар он ҷо нишаст.
4Ora, a páscoa, a festa dos judeus, estava próxima.
4Иди фисҳи яҳудиён наздик буд.
5Então Jesus, levantando os olhos, e vendo que uma grande multidão vinha ter com ele, disse a Felipe: Onde compraremos pão, para estes comerem?
5Исо чашм андохта, дид, ки мардуми бисьёре назди Ӯ меоянд, ва ба Филиппус гуфт: «Аз куҷо нон бихарем, ки инҳо бихӯранд?»
6Mas dizia isto para o experimentar; pois ele bem sabia o que ia fazer.
6Лекин инро барои озмоиш ба вай гуфт; зеро Худ медонист, чӣ бояд кард.
7Respondeu-lhe Felipe: Duzentos denários de pão não lhes bastam, para que cada um receba um pouco.
7Филиппус дар ҷавоби Ӯ гуфт: «Дусад динор барои онҳо кифоят намекунад, то ки ҳар яке андаке нон бихӯрандк
8Ao que lhe disse um dos seus discípulos, André, irmão de Simão Pedro:
8Яке аз шогирдонаш, Андриес, бародари Шимъӯни Петрус, ба Ӯ гуфт:
9Está aqui um rapaz que tem cinco pães de cevada e dois peixinhos; mas que é isto para tantos?
9«Дар ин ҷо писаре ҳаст, ки панҷ нони ҷав ва ду моҳӣ дорад; лекин барои ин қадар одам чӣ мешавад?»
10Disse Jesus: Fazei reclinar-se o povo. Ora, naquele lugar havia muita relva. Reclinaram-se aí, pois, os homens em número de quase cinco mil.
10Исо гуфт: «Мардумро шинонед». Дар он ҷо сабза бисьёр буд, ва мардум, ки қариб панҷ ҳазор 'мард буданд, нишастанд.
11Jesus, então, tomou os pães e, havendo dado graças, repartiu-os pelos que estavam reclinados; e de igual modo os peixes, quanto eles queriam.
11Исо нонҳоро гирифта, баракат дод ва пора карда, ба шогирдон дод, ва шогирдон ба нишастагон доданд, ва ҳамчунин аз моҳиҳо низ ба қадре ки хостанд.
12E quando estavam saciados, disse aos seus discípulos: Recolhei os pedaços que sobejaram, para que nada se perca.
12Ва чун сер шуданд, Исо ба шогирдон гуфт: «Пораҳои боқимондаро ҷамъ кунед, то ки чизе талаф нашавад».
13Recolheram-nos, pois e encheram doze cestos de pedaços dos cinco pães de cevada, que sobejaram aos que haviam comido.
13Ва ҷамъ карда, аз пораҳои панҷ нони ҷав» ки аз хӯрандагон зиёдатӣ монда буд, дувоздаҳ сабадро пур карданд.
14Vendo, pois, aqueles homens o sinal que Jesus operara, diziam: este é verdadeiramente o profeta que havia de vir ao mundo.
14Вакте ки мардум ин мӯъҷизаро, ки Исо нишон дод, диданд, гуфтанд: «Ин ҳақиқатан Он Пайғамбар аст, ки бояд ба ҷаҳон биёяд».
15Percebendo, pois, Jesus que estavam prestes a vir e levá-lo � força para o fazerem rei, tornou a retirar-se para o monte, ele sozinho.
15Лекин Исо чун дарьёфт, ки мехоҳанд омада, Ӯро ба зӯрӣ баранд ва подшоҳ кунанд, боз танҳо ба кӯҳ баромад.
16Ao cair da tarde, desceram os seus discípulos ao mar;
16Шомгоҳон шогирдонаш ба лаби баҳр фуромаданд
17e, entrando num barco, atravessavam o mar em direção a Cafarnaum; enquanto isso, escurecera e Jesus ainda não tinha vindo ter com eles;
17Ва ба каиқе савор шуда, ба он тарафи баҳр, сӯи Кафарнаҳум равона шуданд. Ва ҳаво торик шуд, ва Исо назди онҳо наомада буд.
18ademais, o mar se empolava, porque soprava forte vento.
18Ва боди шадиде вазида, баҳр ба талотум омад.
19Tendo, pois, remado uns vinte e cinco ou trinta estádios, viram a Jesus andando sobre o mar e aproximando-se do barco; e ficaram atemorizados.
19Вақте ки ба дурии тақрибан бисту панҷ ё сӣ стадия қаиқ ронда буданд, Исоро диданд, ки бар баҳр қадам зада, ба қаиқ наздик меояд, ва ҳаросон шуданд.
20Mas ele lhes disse: Sou eu; não temais.
20Лекин Ӯ ба онҳо гуфт: «Ин Манам, натарсед».
21Então eles de boa mente o receberam no barco; e logo o barco chegou � terra para onde iam.
21Онҳо мехостанд Ӯро ба қаик дароваранд; ҳамон дам қаиқ ба соҳиле ки сӯи он равона буданд, расид.
22No dia seguinte, a multidão que ficara no outro lado do mar, sabendo que não houvera ali senão um barquinho, e que Jesus não embarcara nele com seus discípulos, mas que estes tinham ido sós
22Фардои он, мардуме ки дар он тарафи баҳр истода буданд, диданд, ки дар он ҷо ҳеҷ қаиқе набуд, ҷуз он ки шогирдони Ӯ дохили он шуда буданд, ва Исо бо шогирдони Худ ба он надаромада буд, балки шогирдонаш танҳо рафта буданд;
23(contudo, outros barquinhos haviam chegado a Tiberíades para perto do lugar onde comeram o pão, havendo o Senhor dado graças);
23Лекин қаиқҳои дигаре аз Табария наздики ҳамон ҷое ки пас аз баракат додани Худованд нон хӯрда буданд, расиданд;
24quando, pois, viram que Jesus não estava ali nem os seus discípulos, entraram eles também nos barcos, e foram a Cafarnaum, em busca de Jesus.
24Ва чун мардум диданд, ки Исо ва шогирдонаш дар он ҷо нестанд, онҳо низ ба қаиқҳо савор шуда, ба ҷустуҷӯи Исо ба Кафарнаҳум омаданд.
25E, achando-o no outro lado do mar, perguntaram-lhe: Rabi, quando chegaste aqui?
25Ва Ӯро дар он тарафи баҳр ёфта, ба Ӯ гуфтанд: «Эй Ӯстод! Кай ба ин ҷо омадӣ?»
26Respondeu-lhes Jesus: Em verdade, em verdade vos digo que me buscais, não porque vistes sinais, mas porque comestes do pão e vos saciastes.
26Исо дар ҷавоби онҳо гуфт: «Ба ростӣ, ба ростӣ ба шумо мегӯям: Маро на ба сабаби мӯъҷизоте ки дидед, балки ба он сабаб ҷустуҷӯ мекунед, ки нон хӯрда, сер шудед.
27Trabalhai, não pela comida que perece, mas pela comida que permanece para a vida eterna, a qual o Filho do homem vos dará; pois neste, Deus, o Pai, imprimiu o seu selo.
27«На аз барои ризои фонӣ, балки барои ғизое саъю кӯшиш кунед, ки то ҳаёти ҷовидонй боқй мемонад, ва Писари Одам онро ба шумо хоҳад дод; зеро ки Худои Падар бар Ӯ мӯҳр задааст».
28Pergutaram-lhe, pois: Que havemos de fazer para praticarmos as obras de Deus?
28Ба Ӯ гуфтанд: «Чӣ бояд кунем, ки аъмоли писандидаи Худоро ба ҷо оварда бошем?»
29Jesus lhes respondeu: A obra de Deus é esta: Que creiais naquele que ele enviou.
29Исо дар ҷавоби онҳо гуфт: «Амали писандидаи Худо ин аст, ки ба Он Касе ки Ӯ фиристод, имон оваред».
30Perguntaram-lhe, então: Que sinal, pois, fazes tu, para que o vejamos e te creiamos? Que operas tu?
30Ба Ӯ гуфтанд: «Пас, чй аломате Ту нишон медиҳӣ, то ки дида, ба Ту имон оварем? Чӣ кор мекунй?
31Nossos pais comeram o maná no deserto, como está escrito: Do céu deu-lhes pão a comer.
31«Падарони мо дар биёбон манн хӯрдаанд, чунон ки навишта шудааст: "Аз осмон ба онҳо нон ато кард, то бихӯранд"».
32Respondeu-lhes Jesus: Em verdade, em verdade vos digo: Não foi Moisés que vos deu o pão do céu; mas meu Pai vos dá o verdadeiro pão do céu.
32Исо ба онҳо гуфт: «Ба ростй, ба ростӣ ба шумо мегӯям: Мусо нонро ба шумо аз осмон надодааст, балки Падари Ман нони ҳақиқиро ба шумо аз осмон медиҳад;
33Porque o pão de Deus é aquele que desce do céu e dá vida ao mundo.
33«Зеро нони Худо Он Касест, ки аз осмон нозил шуда, ба ҷаҳон ҳаёт мебахшад».
34Disseram-lhe, pois: Senhor, dá-nos sempre desse pão.
34Он гоҳ ба Ӯ гуфтанд: «Эй оғо! Ҳамеша ин нонро ба мо бидеҳ».
35Declarou-lhes Jesus. Eu sou o pão da vida; aquele que vem a mim, de modo algum terá fome, e quem crê em mim jamais tará sede.
35Исо ба онҳо гуфт: «Ман нони ҳаёт ҳастам; касе ки назди Ман ояд, ҳаргиз гурусна нахоҳад монд, ва касе ки ба Ман имон оварад, ҳаргиз ташна нахоҳад монд.
36Mas como já vos disse, vós me tendes visto, e contudo não credes.
36«Лекин Ман ба шумо гуфтам, ки Маро низ дидаед, ва имон намеоваред.
37Todo o que o Pai me dá virá a mim; e o que vem a mim de maneira nenhuma o lançarei fora.
37«Ҳар он чи Падар ба Ман ато кунад, назди Ман хоҳад омад, ва ҳар кӣ назди Ман ояд, бадар нахоҳам ронд.
38Porque eu desci do céu, não para fazer a minha vontade, mas a vontade daquele que me enviou.
38«Зеро аз осмон нозил шудаам на аз барои он ки ба иродаи Худ амал кунам, балки баиродаи Фиристандаи Худ.
39E a vontade do que me enviou é esta: Que eu não perca nenhum de todos aqueles que me deu, mas que eu o ressuscite no último dia.
39«Ва иродаи Падаре ки Маро фиристод, ин аст, ки аз он чи ба Ман ато кард, чизе талаф накунам, балки дар рӯзи вопасин онро эҳьё кунам;
40Porquanto esta é a vontade de meu Pai: Que todo aquele que vê o Filho e crê nele, tenha a vida eterna; e eu o ressuscitarei no último dia.
40«Ва иродаи Фиристандаи Ман ин аст, ки ҳар кй Писарро дид ва ба Ӯ имон овард, ҳаёти ҷовидонӣ дошта бошад; ва Ман дар рӯзи вопасин вайро эҳьё хоҳам кард».
41Murmuravam, pois, dele os judeus, porque dissera: Eu sou o pão que desceu do céu;
41Яҳудиён аз Ӯ шикоят карданд, зеро ки гуфта буд: «Манам он ноне ки аз осмон нозил шуд».
42e perguntavam: Não é Jesus, o filho de José, cujo pai e mãe nós conhecemos? Como, pois, diz agora: Desci do céu?
42Ва гуфтанд: «Оё ин Исои писари Юсуф нест, ки мо падару модари Ӯро мешиносем? Пас чӣ тавр мегӯяд, ки "Ман аз осмон нозил шудаам"?»
43Respondeu-lhes Jesus: Não murmureis entre vós.
43Исо дар ҷавоби онҳо гуфт: «Ба якдигар шикоят накунед:
44Ninguém pode vir a mim, se o Pai que me enviou não o trouxer; e eu o ressuscitarei no último dia.
44«Ҳеҷ кас наметавонад назди Ман ояд, магар ин ки Падаре ки Маро фиристод, вайро ҷалб кунад; ва Ман вайро дар рӯзи вопасин эҳьё хоҳам кард.
45Está escrito nos profetas: E serão todos ensinados por Deus. Portanto todo aquele que do Pai ouviu e aprendeu vem a mim.
45«Дар суҳафи анбиё навишта шудааст: "Ва ҳама аз Худо таълим хоҳанд ёфт". Ва ҳар кӣ аз Падар шунида ва таълим гирифта бошад, назди Ман меояд.
46Não que alguém tenha visto o Pai, senão aquele que é vindo de Deus; só ele tem visto o Pai.
46«На ин ки касе Падарро дидааст, чуз Он ки аз ҷониби Худост: Ӯ Падарро дидааст.
47Em verdade, em verdade vos digo: Aquele que crê tem a vida eterna.
47«Ба ростӣ, ба ростй ба шумо мегӯям: ҳар кӣ ба Ман имон оварад, ҳаёти ҷовидонӣ дорад.
48Eu sou o pão da vida.
48«Ман нони ҳаёт ҳастам.
49Vossos pais comeram o maná no deserto e morreram.
49«Падарони шумо дар биёбон манн хӯрданд ва мурданд;
50Este é o pão que desce do céu, para que o que dele comer não morra.
50«Валекин ин ҷо нонест, ки аз осмон нозил шуд, то ҳар кӣ аз он бихӯрад» намирад.
51Eu sou o pão vivo que desceu do céu; se alguém comer deste pão, viverá para sempre; e o pão que eu darei pela vida do mundo é a minha carne.
51«Ман ҳастам он нони зинда, ки аз осмон нозил шуд: касе ки аз ин нон бихӯрад, то абад зинда хохад монд; ва ноне ки Ман ато мекунам, Бадани Ман аст, ки онро барои ҳаёти ҷаҳон мебахшам».
52Disputavam, pois, os judeus entre si, dizendo: Como pode este dar-nos a sua carne a comer?
52Яҳудиён бо ҳамдигар мубоҳиса карда, мегуфтанд: «Чӣ тавр Ин Шахс метавонад Бадани Худро бидиҳад, то мо бихӯрем?»
53Disse-lhes Jesus: Em verdade, em verdade vos digo: Se não comerdes a carne do Filho do homem, e não beberdes o seu sangue, não tereis vida em vós mesmos.
53Исо ба онҳо гуфт: «Ба ростӣ, ба ростй ба шумо мегӯям: агар Бадани Писари Одамро нахӯред ва Хуни Ӯро нанӯшед, дар худ ҳаёт надоред;
54Quem come a minha carne e bebe o meu sangue tem a vida eterna; e eu o ressuscitarei no último dia.
54«Ҳар кӣ БаданиМаро бихӯрад ва Хуни Маро бинӯшад, ҳаёти ҷовидонӣ дорад, ва Ман дар рӯзи вопасин вайро эҳьё хоҳам кард;
55Porque a minha carne verdadeiramente é comida, e o meu sangue verdadeiramente é bebida.
55«Зеро киБадани Ман ғизои ҳақиқист, ва Хуни Ман нӯшокии ҳақиқист;
56Quem come a minha carne e bebe o meu sangue permanece em mim e eu nele.
56«Ҳар кӣ Бадани Маро бихӯрад ва Хуни Маро бинӯшад, дар Ман мемонад, ва Ман дар вай;
57Assim como o Pai, que vive, me enviou, e eu vivo pelo Pai, assim, quem de mim se alimenta, também viverá por mim.
57«Чунон ки Падари Ҳай Маро фиристод, ва Ман ба василаи Падар зинда ҳастам, ҳамчунин касе ки Маро бихӯрад, ба василаи Ман зинда хоҳад монд;
58Este é o pão que desceu do céu; não é como o caso de vossos pais, que comeram o maná e morreram; quem comer este pão viverá para sempre.
58«Ин аст ноне ки аз осмон нозил шуд; на ончунон ки падарони шумо маннро хӯрданд ва мурданд; ҳар кй ин нонро бихӯрад, то абад зинда хоҳад монд».
59Estas coisas falou Jesus quando ensinava na sinagoga em Cafarnaum.
59Ин суханонро, ҳангоме ки дар Кафарнаҳум таълим медод, дар куништ гуфт.
60Muitos, pois, dos seus discípulos, ouvindo isto, disseram: Duro é este discurso; quem o pode ouvir?
60Бисьёре аз шогирдони Ӯ, инро шунида, гуфтанд: «Ин сухани сахт аст; кӣ метавонад онро бишнавад?»
61Mas, sabendo Jesus em si mesmo que murmuravam disto os seus discípulos, disse-lhes: Isto vos escandaliza?
61Чун Исо дар дили Худ донист, ки шогирдонаш дар ин бобат шикоят мекунанд, ба онҳо гуфт: «Ое ин шуморо ба васваса меандозад?
62Que seria, pois, se vísseis subir o Filho do homem para onde primeiro estava?
62«Пас агар Писари Одамро бинед, ки ба мақоми аввалааш сууд мекунад, чӣ хоҳед гуфт?
63O espírito é o que vivifica, a carne para nada aproveita; as palavras que eu vos tenho dito são espírito e são vida.
63«Рӯҳ аст, ки ҳаёт мебахшад, лекин аз ҷисм фоидае нест; суҳаноне ки Ман ба шумо мегӯям, рӯҳ ва ҳает аст;
64Mas há alguns de vós que não crêem. Pois Jesus sabia, desde o princípio, quem eram os que não criam, e quem era o que o havia de entregar.
64«Лекин баъзе аз шумо ҳастанд, ки имон надоранд». Зеро Исо аз ибтидо медонист, ки киҳо имон надоранд ва кӣ Ӯро таслим хоҳад кард.
65E continuou: Por isso vos disse que ninguém pode vir a mim, se pelo Pai lhe não for concedido.
65Ва гуфт: «Аз ин сабаб ба шумо гуфтам, ки ҳеҷ кас наметавонад назди Ман биёяд, магар ин ки Падари Ман инро ба вай ато кунад».
66Por causa disso muitos dos seus discípulos voltaram para trás e não andaram mais com ele.
66Аз он вакт бисьёре аз шогирдонаш аз Ӯ дур шуда, дйгар Ӯро пайравӣ накарданд.
Эыпирофи Петрус. Яхудо - таслимкунанда.
67Perguntou então Jesus aos doze: Quereis vós também retirar-vos?
67Ва Исо ба он дувоздаҳ гуфт: «Оё шумо ҳам мехоҳед Маро тарк кунед?»
68Respondeu-lhe Simão Pedro: Senhor, para quem iremos nós? Tu tens as palavras da vida eterna.
68Шимъӯни Петрус дар ҷавоби Ӯ гуфт: «Худовандо! Назди кӣ биравем? Суханони ҳаёти ҷовидонӣ назди Туст,
69E nós já temos crido e bem sabemos que tu és o Santo de Deus.
69«Ва мо имон овардаем ва донистаем, ки Ту Масеҳ, Писари Худои Ҳай ҳастӣ».
70Respondeu-lhes Jesus: Não vos escolhi a vós os doze? Contudo um de vós é o diabo.
70Исо дар ҷавоби онҳо гуфт: «Оё Ман шумо дувоздаҳро интихоб накардаам? Ва ҳол он ки яке аз шумо иблис аст».
71Referia-se a Judas, filho de Simão Iscariotes; porque era ele o que o havia de entregar, sendo um dos doze.
71Инро Ӯ дар бораи Яҳудо писари Пшмъӯни Исқарьют гуфт, зеро вай, ки яке аз он дувоздаҳ буд, мехост Ӯро таслим кунад.