1Visto que muitos têm empreendido fazer uma narração coordenada dos fatos que entre nós se realizaram,
1АЗБАСКИ бисьёр касон ба тартиб додани нақли воқеаҳое шурӯъ кардаанд, ки рӯй доданошон дар миёни мо пурра маълум аст,
2segundo no-los transmitiram os que desde o princípio foram testemunhas oculares e ministros da palavra,
2Чунон ки аз ибтидо ба василаи шоҳидон ва ходимони Калом ба мо расондаанд, -
3também a mim, depois de haver investido tudo cuidadosamente desde o começo, pareceu-me bem, ó excelentíssimo Teófilo, escrever-te uma narração em ordem.
3Ман низ салоҳ донистам, ки ҳама чизро аз худи аввал бодиққат тадқиқ намуда, пай дар ҳам барои ту, эй Теофилуси мӯҳтарам, бинависам,
4para que conheças plenamente a verdade das coisas em que foste instruído.
4То ки ту боэътимодии таълимотеро, ки дар он тарбият ёфтаӣ, бидонӣ.
5Houve nos dias do Rei Herodes, rei da Judéia, um sacerdote chamado Zacarias, da turma de Abias; e sua mulher era descendente de Arão, e chamava-se Isabel.
5Дар айёми Ҳиродус, подшоҳи Яҳудо, Закарье ном коҳине аз навбати Абиё буд, ва зани ӯ аз духтарони Ҳорун буда, Элисобаъ ном дошт.
6Ambos eram justos diante de Deus, andando irrepreensíveis em todos os mandamentos e preceitos do Senhor.
6Ҳар дуи онҳо пеши Худо одил буданд ва аз рӯи тамоми аҳком ва фароизи Худованд бекаму кост рафтор мекарданд.
7Mas não tinham filhos, porque Isabel era estéril, e ambos avançados em idade.
7Онҳо фарзанд надоштанд, зеро ки Элисобаъ нозой буд, ва ҳар ду ба гщронсолагй расида буданд.
8Ora, estando ele a exercer as funções sacerdotais perante Deus, na ordem da sua turma,
8Боре, вақте ки ӯ бо навбати худ пеши Худо каҳонат мекард,
9segundo o costume do sacerdócio, coube-lhe por sorte entrar no santuário do Senhor, para oferecer o incenso;
9Мувофиқи таомули каҳонат, куръа ба номи ӯ баромад, ки ба маъбади Худованд даромада, бухур кунад;
10e toda a multidão do povo orava da parte de fora, � hora do incenso.
10Ва дар вақги буҳур карданаш тамоми ҷамоат дар берун дуо мегуфтанд.
11Apareceu-lhe, então, um anjo do Senhor, em pé � direita do altar do incenso.
11Баногоҳ фариштаи Худованд бар ӯ зоҳир гардида, дар тарафи рости қурбонгоҳи бухур истод.
12E Zacarias, vendo-o, ficou turbado, e o temor o assaltou.
12Закарьё аз ин рӯъё музтариб шуда, ба ҳарос афтод.
13Mas o anjo lhe disse: Não temais, Zacarias; porque a tua oração foi ouvida, e Isabel, tua mulher, te dará � luz um filho, e lhe porás o nome de João;
13Аммо фаришта ба ӯ гуфт: «Эӣ Закарьё, натарс, зеро ки дуои ту мустаҷоб шудааст, ва зани ту Элисобаъ ба ту писаре хоҳад зоид, ва ӯро Яҳьё хоҳӣ номид.
14e terás alegria e regozijo, e muitos se alegrarão com o seu nascimento;
14«Ва туро шодмонӣ ва хурсандй насиб хоҳад шуд, ва бисьёр касон ба таваллуди ӯ шодӣ хоҳанд кард;
15porque ele será grande diante do Senhor; não beberá vinho, nem bebida forte; e será cheio do Espírito Santo já desde o ventre de sua mãe;
15«Зеро ки ӯ дар назари Худованд бузург хоҳад буд, ва шароб ва арақ нахоҳад нӯшид, ва аз шиками модари худ аз Рӯҳулқудс пур хоҳад буд,
16converterá muitos dos filhos de Israel ao Senhor seu Deus;
16«Ва бисьёр касонро аз банӣИсроил ба Худованд Худои онҳо руҷӯъ хоҳад кунонд.
17irá adiante dele no espírito e poder de Elias, para converter os corações dos pais aos filhos, e os rebeldes � prudência dos justos, a fim de preparar para o Senhor um povo apercebido.
17«Ва пешопеши Ӯ бо рӯҳ ва қувваи Ильёс қадам хоҳад зад, го ки дилҳои падаронро ба фарзандон ва номутеонро ба ҳикмати одилон баргардонад ва халқи дурусте барои Худованд муҳайё созад».
18Disse então Zacarias ao anjo: Como terei certeza disso? pois eu sou velho, e minha mulher também está avançada em idade.
18Закарьё ба фаришта гуфт: «Инро аз рӯи чй бидонам? Зеро ки ман гщр ҳастам, зани ман низ ба пиронсолагй расидааст».
19Ao que lhe respondeu o anjo: Eu sou Gabriel, que assisto diante de Deus, e fui enviado para te falar e te dar estas boas novas;
19Фаришта дар ҷавоби ӯ гуфт: «Ман Ҷаброил ҳастам, ки ба ҳузури Худо меистам, ва фиристода шудаам барои он ки бо ту сухан ронам ва ин муждаро ба ту бирасонам.
20e eis que ficarás mudo, e não poderás falar até o dia em que estas coisas aconteçam; porquanto não creste nas minhas palavras, que a seu tempo hão de cumprir-se.
20«Ва инак, забонат лол нгуда, то рӯзи ба амал омадани ин ту имконияти гап задан нахоҳӣ дошт, аз барои он ки басуханони ман, ки дар вақти худ ба иҷро хоҳанд расид, имон наовардӣ».
21O povo estava esperando Zacarias, e se admirava da sua demora no santuário.
21Дар ин миён ҷамоат мунтазири Закарье буданд ва тааҷҷуб менамуданд, ки ӯ дар маъбад даранг мекунад.
22Quando saiu, porém, não lhes podia falar, e perceberam que tivera uma visão no santuário. E falava-lhes por acenos, mas permanecia mudo.
22Ва ҳангоме ки берун омад, ба онҳо гал заданатавонист, ва онҳо фаҳмиданд, ки ӯ дар маъбад рӯъее дидааст; ва ӯ ба онҳо имову ишора мекард, ва забонаш лол шуда буд.
23E, terminados os dias do seu ministério, voltou para casa.
23Вақте ки рӯзҳои ҳизматаш ба анҷом расқгь ба хонаи худ рафт.
24Depois desses dias Isabel, sua mulher, concebeu, e por cinco meses se ocultou, dizendo:
24Ва баъд аз он рӯзҳо зани ӯ, Элисобаъ, ҳомила шуда, панҷ моҳ худро аз ҳама пинҳон дошт, ва гуфт:
25Assim me fez o Senhor nos dias em que atentou para mim, a fim de acabar com o meu opróbrio diante dos homens.
25«Дар ин рӯзҳо Худованд назар карда, ба ман чунин амал кард, то ки нанги маро аз миёни мардум бардорад».
26Ora, no sexto mês, foi o anjo Gabriel enviado por Deus a uma cidade da Galiléia, chamada Nazaré,
26Ва дар моҳи шашум Ҷаброили фаришта аз ҷониди Худо ба Носира ном шаҳри Ҷалил фиристода шуд
27a uma virgem desposada com um varão cujo nome era José, da casa de Davi; e o nome da virgem era Maria.
27Назди бокирае ки номзади Юсуф ном марде аз ҳонадони Довуд буд; ва номи он бокира Марьям буд.
28E, entrando o anjo onde ela estava disse: Salve, agraciada; o Senhor é contigo.
28Ва фаришта назди вай даромада, гуфт: «Салом бар Ту, эй пурфайз! Худованд бо туст; ту дар миёни занон муборак ҳастй».
29Ela, porém, ao ouvir estas palavras, turbou-se muito e pôs-se a pensar que saudação seria essa.
29Аммо ваи ӯро дида, аз суханонаш музтариб шуд ва дар дили худ гуфт, ки ин чй саломе бошад.
30Disse-lhe então o anjo: Não temas, Maria; pois achaste graça diante de Deus.
30Ва фаришта ба вай гуфт: «Эй Марьям, натарс, зеро ки ту назди Худо файз ёфтаӣ;
31Eis que conceberás e darás � luz um filho, ao qual porás o nome de Jesus.
31«Ва инак, ҳомила шуда, Писаре ҳоҳӣ зоид, ва Ӯро Исо ҳоҳӣ номид;
32Este será grande e será chamado filho do Altíssimo; o Senhor Deus lhe dará o trono de Davi seu pai;
32«Ва Ӯ бузург ҳоҳад буд ва Писари Ҳаққи Таоло номида ҳоҳад шуд; ва Худованд Худо тахти падараш Довудро ба Ӯ хоҳад дод;
33e reinará eternamente sobre a casa de Jacó, e o seu reino não terá fim.
33«Ва ӯ бар ҳонадони Яъқуб то абад салтанат хоҳад ронд, ва салтанати Ӯ интихо нахоҳад дошт».
34Então Maria perguntou ao anjo: Como se fará isso, uma vez que não conheço varão?
34Марьям ба фаришта гуфт: «Ин чӣ гуна мешавад, дар сурате ки ман бокира ҳастам?»
35Respondeu-lhe o anjo: Virá sobre ti o Espírito Santo, e o poder do Altíssimo te cobrirá com a sua sombra; por isso o que há de nascer será chamado santo, Filho de Deus.
35Фаришта дар ҷавоби вай гуфт: «Рӯҳулкудс бар ту хоҳад омад, ва қуввати Ҳаққи Таоло бар ту соя ҳоҳад афканд; бинобар ин он мавлуди Муқаддас ҳам Писари Худо номида ҳоҳад шуд;
36Eis que também Isabel, tua parenta concebeu um filho em sua velhice; e é este o sexto mês para aquela que era chamada estéril;
36«Инак, ҳеши ту, Элисобаъ, ки ӯро нозой меноманд, ӯ низ дар пирии ҳуд писаре дар шикам дорад, ва ҳоло моҳи шашуми ӯст;
37porque para Deus nada será impossível.
37«Зеро ки назди Худо ҳеҷ каломе бе оқибат намемонад».
38Disse então Maria. Eis aqui a serva do Senhor; cumpra-se em mim segundo a tua palavra. E o anjo ausentou-se dela.
38Маръям гуфт: «Инак, канизи Худованд ҳастам; бигзор бо ман аз рӯи каломи ту бшпавад». Ва фаришта аз пеши вай рафт.
39Naqueles dias levantou-se Maria, foi apressadamente � região montanhosa, a uma cidade de Judá,
39Дар он рӯзҳо Марьям роҳсипор шуда, бо шитоб ба шаҳре рафт, ки дар кӯҳистони Яҳудо воқеъ аст,
40entrou em casa de Zacarias e saudou a Isabel.
40Ва ба ҳонаи Закарьё даромада, ба Элисобаъ салом гуфт.
41Ao ouvir Isabel a saudação de Maria, saltou a criancinha no seu ventre, e Isabel ficou cheia do Espírito Santo,
41Ва чун Элисобаъ саломи Марьямро шунид, бача дар шикамаш ба ҷунбиш омад; ва Элисобаъ аз Рӯҳулқудс пур шуд,
42e exclamou em alta voz: Bendita és tu entre as mulheres, e bendito é o fruto do teu ventre!
42Ва бо овози баланд хитоб намуда, гуфт: «Ту дар миёни занон муборак ҳастӣ, ва муборак аст самараи шиками ту!
43E donde me provém isto, que venha visitar-me a mãe do meu Senhor?
43«Ва ин ба ман аз куҷост, ки модари Худованди ман назди ман омадааст?
44Pois logo que me soou aos ouvidos a voz da tua saudação, a criancinha saltou de alegria dentro de mim.
44«Зеро ки чун садои саломи ту ба гӯшам расид, бача аз шодй дар шикамам ба чунбиш омад;
45Bem-aventurada aquela que creu que se hão de cumprir as coisas que da parte do Senhor lhe foram ditas.
45«Ва хушо вай, ки имон овардааст, ки он чи аз ҷониби Худованд ба вай гуфта шудааст, ба амал хоҳад омад».
46Disse então Maria: A minha alma engrandece ao Senhor,
46Ва Марьям гуфт: «Чони ман Худовандро ситоиш мекунад,
47e o meu espírito exulta em Deus meu Salvador;
47«Ва рӯҳи ман аз Худои Наҷотдиҳандаи ман ба ваҷд омад,
48porque atentou na condição humilde de sua serva. Desde agora, pois, todas as gerações me chamarão bem-aventurada,
48«Ки Ӯ бар фурӯтании канизи Худ назар кардааст; зеро ки минбаъд ҳамаи наслҳо маро ҳушбахт хоҳанд хонд;
49porque o Poderoso me fez grandes coisas; e santo é o seu nome.
49«Зеро ки он Қодир чизи бузурге барои ман ба амал овард, ва исми Ӯ муқаддас аст,
50E a sua misericórdia vai de geração em geração sobre os que o temem.
50«Ва марҳамати Ӯ насл ба насл барои касонест, ки аз Ӯ метарсанд;
51Com o seu braço manifestou poder; dissipou os que eram soberbos nos pensamentos de seus corações;
51«Қуввати бозуи Худро зоҳир сохт; онҳоеро, ки аз андешаҳои дилашон мағрур буданд, пароканда кард;
52depôs dos tronos os poderosos, e elevou os humildes.
52«Зӯроваронро аз тахтҳо вожгун сохт ва фурӯтанонро сарафроз гардонд;
53Aos famintos encheu de bens, e vazios despediu os ricos.
53«Гуруснагонро аз неъматҳо лур кард, ва сарватдоронро тиҳидаст фиристод;
54Auxiliou a Isabel, seu servo, lembrando-se de misericórdia
54«Бандаи Худ Исроилро дастгирӣ кард, ба хотираи марҳамати Худ, -
55(como falou a nossos pais) para com Abraão e a sua descendência para sempre.
55«Чунон ки ба падарони мо гуфта буд, - ба Иброҳим ва насли ӯ то абад».
56E Maria ficou com ela cerca de três meses; e depois voltou para sua casa.
56Ва Марьям қариб се моҳнаэди ӯ монд ва баъд бахонаи худ баргашт.
57Ora, completou-se para Isabel o tempo de dar � luz, e teve um filho.
57Чун вақти зоидани Элнсобаъ расид, ӯ писаре зоид.
58Ouviram seus vizinhos e parentes que o Senhor lhe multiplicara a sua misericórdia, e se alegravam com ela.
58Ва ҳамсояҳо ва хешу табори ӯ шуниданд, ки Худованд марҳамати Худро ба ӯ афзун кардааст, ва бо ӯ шод шуданд.
59Sucedeu, pois, no oitavo dia, que vieram circuncidar o menino; e queriam dar-lhe o nome de seu pai, Zacarias.
59Ва дар рӯзи ҳащтум омаданд, ки кӯдакро хатна кунанд, ва мехостанд ӯро, аз рӯи номи падараш, Закарьё ном монанд.
60Respondeu, porém, sua mãe: De modo nenhum, mas será chamado João.
60Лекин модараш дар ҷавоб гуфт: «Не, балки ӯ Яҳьё номида хоҳад шуд».
61Ao que lhe disseram: Ninguém há na tua parentela que se chame por este nome.
61Ба вай гуфтанд: «Дар авлоди ту касе нест, ки чунин ном дошта бошад».
62E perguntaram por acenos ao pai como queria que se chamasse.
62Ва бо имову ишорат аз падараш пурсиданд, ки ӯро чӣ ном ниҳодан мехоҳад.
63E pedindo ele uma tabuinha, escreveu: Seu nome é João. E todos se admiraram.
63Ӯ тахтачае талабида, бар он навишт: «Нолш ӯ Яҳьёст». Ва ҳама мутааҷҷиб шуданд.
64Imediatamente a boca se lhe abriu, e a língua se lhe soltou; louvando a Deus.
64Дарҳол даҳон ва забони ӯ кушода шуд, ва ӯ ба сухан даромада, Худоро ҳамду сано хонд.
65Então veio temor sobre todos os seus vizinhos; e em toda a região montanhosa da Judéia foram divulgadas todas estas coisas.
65Ва ҳамаи ҳамсояҳои онҳо ба ҳарос афтоданд; ватамоми ин воқеаро дар сар то сари кӯҳистони Яҳудо нақл мекарданд.
66E todos os que delas souberam as guardavam no coração, dizendo: Que virá a ser, então, este menino? Pois a mão do Senhor estava com ele.
66Ва ҳар кӣ мешунавид, инро дар дили худ ҷо дода, мегуфт: «Ин кӯдак кӣ хоҳад шуд?» Ва дасти Худованд бо ӯ буд.
67Zacarias, seu pai, ficou cheio do Espírito Santo e profetizou, dizendo:
67Падари ӯ, Закарье, аз Рӯҳулқудс пур шуд ва нубувват намуда, гуфт:
68Bendito, seja o Senhor Deus de Israel, porque visitou e remiu o seu povo,
68«Муборак аст Худованд Худои Исроил, ки қавми Худро парасторӣ намуда, ба вай халосй ато фармудааст,
69e para nós fez surgir uma salvação poderosa na casa de Davi, seu servo;
69«Ва барои мо дар хонадони бандаи Худ Довуд шохи наҷот барпо кардааст,
70assim como desde os tempos antigos tem anunciado pela boca dos seus santos profetas;
70«Чунон ки аз қадим бо забони анбиёи муқаддаси Худ гуфтааст,
71para nos livrar dos nossos inimigos e da mão de todos os que nos odeiam;
71«Ки моро аз душманони мо ва аз дасти ҳамаи онҳое ки аз мо нафрат доранд, наҷот хоҳад дод;
72para usar de misericórdia com nossos pais, e lembrar-se do seu santo pacto
72«Ба падарони мо марҳамат намуда, аҳди муқаддаси Худро,
73e do juramento que fez a Abrão, nosso pai,
73«Қасамеро, ки Ӯба падари мо Иброҳим ёд карда буд, ба хотир хоҳад овард,
74de conceder-nos que, libertados da mão de nossos inimigos, o servíssemos sem temor,
74«Ва ба мо имконият хоҳад дод, ки аз дасти душманони худ халос шуда, бе тарсу бим
75em santidade e justiça perante ele, todos os dias da nossa vida.
75«Ба Ӯ бо қудсият ва адолат хизмат кунем, дар ҳолате ки тамоми айёми умри худ пеши Ӯ бошем.
76E tu, menino, serás chamado profeta do Altíssimo, porque irás ante a face do Senhor, a preparar os seus caminhos;
76«Ва ту, эй кӯдак, набии Ҳаққи Таоло хонда хоҳӣ шуд, зеро ки пешопеши Худованд қадам хоҳй зад, то ки роҳҳои Ӯро муҳайё кунӣ.
77para dar ao seu povo conhecimento da salvação, na remissão dos seus pecados,
77«Ва ба қавми Ӯ бифаҳмонӣ, ки наҷот дар омурзиши гуноҳхои онҳост,
78graças � entrenhável misericórdia do nosso Deus, pela qual nos há de visitar a aurora lá do alto,
78«Аз умқи марҳамати Худои мо, ки бо онморо Найири Толеъ аз олами боло парасторӣ намуд,
79para alumiar aos que jazem nas trevas e na sombra da morte, a fim de dirigir os nossos pés no caminho da paz.
79«То ки касони дар торикӣ ва сояи марг нишастаро мунаввар созад ва пойҳои моро ба роҳи осоиштагӣ равона кунад».
80Ora, o menino crescia, e se robustecia em espírito; e habitava nos desertos até o dia da sua manifestação a Israel.
80Ва кӯдак калон шуда, рӯҳаш қавӣ мегашт, ва то рӯзе ки бар Исроил зохир гардид, дар биёбонҳо буд.