1Jesus, pois, cheio do Espírito Santo, voltou do Jordão; e era levado pelo Espírito no deserto,
1ВА Исои пур аз Рӯҳулқудс аз Ӯрдун баргашт, ва Рӯҳ Ӯро ба биёбон бурд,
2durante quarenta dias, sendo tentado pelo Diabo. E naqueles dias não comeu coisa alguma; e terminados eles, teve fome.
2Ва чиҳил рӯз Ӯро иблис меозмуд, ва дар он рӯзҳо Ӯ чизе нахӯрд; ва баъд аз тамом шудани онҳо гурусна монд.
3Disse-lhe então o Diabo: Se tu és Filho de Deus, manda a esta pedra que se torne em pão.
3Ва иблис ба Ӯ гуфт: «Агар Ту Писари Худо бошй, ба ин санг бигӯй, ки нон шавад».
4Jesus, porém, lhe respondeu: Está escrito: Nem só de pão viverá o homem.
4Исо ба вай ҷавоб дод: «Навишта шудааст, ки одамизод на танҳо бо нон зиндагӣ мекунад, балки бо ҳар каломи Худо».
5Então o Diabo, levando-o a um lugar elevado, mostrou-lhe num relance todos os reinos do mundo.
5Ва Ӯро ба кӯҳи баланде бардошта бароварда, ҳамаи мамлакатҳои ҷаҳонро дар лаҳзае ба Ӯ нишон дод,
6E disse-lhe: Dar-te-ei toda a autoridade e glória destes reinos, porque me foi entregue, e a dou a quem eu quiser;
6Ва иблис ба Ӯ гуфт: «Тамоми салтанат ва ҷалоли онҳоро ба Ту медиҳам, зеро ки он ба дасти ман супурда шудааст, ва ман, ба ҳар кӣ хоҳам, онро медиҳам;
7se tu, me adorares, será toda tua.
7«Пас, агар Ту ба ман саҷда кунй, ҳамааш аз они Ту мешавад».
8Respondeu-lhe Jesus: Está escrito: Ao Senhor teu Deus adorarás, e só a ele servirás.
8Исо дар ҷавоби вай гуфт: «Аз Ман дур шав, эй шайтон; навишта шудааст, ки: "Ба Худованд Худои худ сачда кун ва танҳо Ӯро ибодат намо"».
9Então o levou a Jerusalém e o colocou sobre o pináculo do templo e lhe disse: Se tu és Filho de Deus, lança-te daqui abaixo;
9Ва Ӯро ба Ерусалим бурда, бар кунгураи маъбадгузошт, ва ба Ӯгуфт: «Агар Ту Писари Худо бошӣ, аз ин ҷо Худро ба зер андоз;
10porque está escrito: Aos seus anjos ordenará a teu respeito, que te guardem;
10«3еро ки навишта шудааст: "Ба фариштагони Худ дар бораи Ту амр хоҳад дод, ки Туро нигоҳдорй кунанд;
11e: eles te susterão nas mãos, para que nunca tropeces em alguma pedra.
11«Ва Туро бар кафҳои худ бардошта хоҳанд бурд, ки мабодо пои Худро ба санге бизанй"».
12Respondeu-lhe Jesus: Dito está: Não tentarás o Senhor teu Deus.
12Исо дар ҷавоби вай гуфт: «Гуфта шудааст, ки: "Худованд Худои худро наозмой"».
13Assim, tendo o Diabo acabado toda sorte de tentação, retirou-se dele até ocasião oportuna.
13Ва иблис тамоми озмоишро ба итмом расонда, то муддате аз Ӯ дур шуд.
14Então voltou Jesus para a Galiléia no poder do Espírito; e a sua fama correu por toda a circunvizinhança.
14Ва Исо бо қуввати рӯҳ ба Ҷалил баргашт, ва овозаи Ӯ дар тамоми кишвар паҳн шуд.
15Ensinava nas sinagogas deles, e por todos era louvado.
15Ва Ӯ дар куништҳои онҳо таълим медод, ва ҳама Ӯро ситоиш мекарданд.
16Chegando a Nazaré, onde fora criado; entrou na sinagoga no dia de sábado, segundo o seu costume, e levantou-se para ler.
16Ва ба Носира, ки дар он ҷо тарбият ёфта буд, омад ва, аз рӯи одати Худ, рӯзи шанбе ба куништ даромад ва барои қироат бархост.
17Foi-lhe entregue o livro do profeta Isaías; e abrindo-o, achou o lugar em que estava escrito:
17Ба Ӯ китоби Ишаъёи набиро доданд; ва Ӯ китобро кушода, ҷоеро ёфт, ки чунин навишта шуда буд:
18O Espírito do Senhor está sobre mim, porquanto me ungiu para anunciar boas novas aos pobres; enviou-me para proclamar libertação aos cativos, e restauração da vista aos cegos, para pôr em liberdade os oprimidos,
18"Рӯҳи Худованд бар Ман аст; зеро ки Ӯ Маро тадҳин намудааст, то ки ба мискинон башорат диҳам, ва Маро фиристодааст, то ки шикастадилонро шифо бахшам, озодиро ба асирон ва биноиро ба кӯрон мавъиза намоям, мазлумонро озод кунам.
19e para proclamar o ano aceitável do Senhor.
19"Ва соли таваҷҷӯҳи Худовандро мавъиза намоям".
20E fechando o livro, devolveu-o ao assistente e sentou-se; e os olhos de todos na sinagoga estavam fitos nele.
20Ва китобро пӯшонда, ба ходим дод ва нишаст; ва чашмони ҳама дар куништ ба Ӯ дӯхта шуда буд.
21Então começou a dizer-lhes: Hoje se cumpriu esta escritura aos vossos ouvidos.
21Ва Ӯ ба сухан оғоз намуда, ба онҳо гуфт: «Имрӯз ин навищта, ки шумо гӯш кардед, ба иҷро расидааст».
22E todos lhe davam testemunho, e se admiravam das palavras de graça que saíam da sua boca; e diziam: Este não é filho de José?
22Ва ҳама ба Ӯ шаҳодат медоданд, ва аз суханони файзбахше ки аз даҳонаш мебаромад, мутааҷҷиб шуда, мегуфтанд: «Оё Ӯ гшсари Юсуф нест?»
23Disse-lhes Jesus: Sem dúvida me direis este provérbio: Médico, cura-te a ti mesmo; Tudo o que ouvimos teres feito em Cafarnaum, faze-o também aqui na tua terra.
23Ба онҳо гуфт: «Албатта, щумо ба Ман ин мақолро хоҳед гуфт: "Эйтабиб! Худатро шифобидеҳ; ҳарончишунидаем, ки дар Кафарнаҳум воқеъ шудааст, ин ҷо низ, дар ватани Худ бикун"».
24E prosseguiu: Em verdade vos digo que nenhum profeta é aceito na sua terra.
24Ва гуфт: «Ба ростӣ ба шумо мегӯям, ки ҳеҷ пайғамбаре дар зодгоҳи худ мақбул нест.
25Em verdade vos digo que muitas viúvas havia em Israel nos dias de Elias, quando céu se fechou por três anos e seis meses, de sorte que houve grande fome por toda a terra;
25«Аз рӯи ҳақиқат ба шумо мегӯям: бисьёр бевазанон дар Исроил дар айёми Ильёс буданд, ки он вақт осмон се солу шаш моҳ баста щуда буд, ба тавре ки дар тамоми рӯи замин қаҳтии сахте рӯй дод,
26e a nenhuma delas foi enviado Elias, senão a uma viúva em Serepta de Sidom.
26«Вале Ильёс назди ҳеҷ яке аз онҳо фиристода нашуд, балки фақат назди бевазане ба Сорфатои Сидӯн;
27Também muitos leprosos havia em Israel no tempo do profeta Elizeu, mas nenhum deles foi purificado senão Naamã, o sírio.
27«Ва бисьёр махавиён дар Исроил дар айёми Элишои набӣ буданд, вале ҳеҷ яке аз онҳо пок нашуд, балки фақат Наамони сурьёнй».
28Todos os que estavam na sinagoga, ao ouvirem estas coisas, ficaram cheios de ira.
28Тамоми аҳли куништ инро шунида, пур аз ғазаб шуданд,
29e, levantando-se, expulsaram-no da cidade e o levaram até o despenhadeiro do monte em que a sua cidade estava edificada, para dali o precipitarem.
29Ва бархоста, Ӯро аз шаҳр бадар карданд ва бар қуллаи кӯҳе ки шаҳрашон бар он сохта шуда буд, бурданд, то ки Ӯро ба зер афкананд;
30Ele, porém, passando pelo meio deles, seguiu o seu caminho.
30Аммо Ӯ аз миёни онҳо гузашта, ба роҳи Худ рафт.
31Então desceu a Cafarnaum, cidade da Galiléia, e os ensinava no sábado.
31Ва ба Кафарнаҳум, шаҳри Ҷалил, омад, ва дар рӯзҳои шанбе онҳоро таълим медод.
32e maravilharam-se da sua doutrina, porque a sua palavra era com autoridade.
32Ва онҳо аз таълими Ӯ дар ҳайрат монданд, зеро ки каломи Ӯ боқудрат буд.
33Havia na sinagoga um homem que tinha o espírito de um demônio imundo; e gritou em alta voz:
33Дар куништ касе буд, ки рӯҳи деви палид дошт, ва бо овози баланд фарьёд зада, гуфт:
34Ah! que temos nós contigo, Jesus, nazareno? vieste destruir-nos? Bem sei quem é: o Santo de Deus.
34«Туро бо мо чӣ кор аст, эй Исои Носирӣ? Ту барои нест кардани мо омадаӣ! Ман медонам, ки Ту кистӣ, эй Куддуси Худо!»
35Mas Jesus o repreendeu, dizendo: Cala-te, e sai dele. E o demônio, tendo-o lançado por terra no meio do povo, saiu dele sem lhe fazer mal algum.
35Исо вайро манъ карда, гуфт: «Хомӯш шав ва аз вай берун ой!» Ва дев ӯро дар миёна афтонда, аз ӯ берун шуд, ва ҳеҷ осебе ба ӯ нарасонд.
36E veio espanto sobre todos, e falavam entre si, perguntando uns aos outros: Que palavra é esta, pois com autoridade e poder ordena aos espíritos imundos, e eles saem?
36Хдма ба воҳима афтоданд, ва ба якдигар мегуфтанд: «Ин чӣ гапест, ки Ӯ бо қудрат ва қувват ба арвоҳи палқц амр мефармояд, ва онҳо берун меоянд?»
37E se divulgava a sua fama por todos os lugares da circunvizinhança.
37Ва овозаи Ӯ дар тамоми гирду атроф паҳн шуд.
38Ora, levantando-se Jesus, saiu da sinagoga e entrou em casa de Simão; e estando a sogra de Simão enferma com muita febre, rogaram-lhe por ela.
38Ӯ аз куништ баромада, ба хонаи Шимъӯн омад; модарарӯси Шимъӯн ба табларзаи сахте гирифтор буд; ва дар хусуси вай аз Ӯ илтимос карданд.
39E ele, inclinando-se para ela, repreendeu a febre, e esta a deixou. Imediatamente ela se levantou e os servia.
39Ва Ӯ наздики вай омада, табларзаро манъ кард; ва он нест шуд. Вай дарҳол бархоста, ба парастории онҳо машғул гашт.
40Ao pôr do sol, todos os que tinham enfermos de várias doenças lhos traziam; e ele punha as mãos sobre cada um deles e os curava.
40Дар вақти фурӯ рафтани офтоб ҳамаи онҳое ки беморони гирифтори касалиҳои гуногун доштанд, онҳоро назди Ӯ меоварданд, ва Ӯ ба ҳар яке аз онҳо даст гузошта, онҳоро шифо медод.
41Também de muitos saíam demônios, gritando e dizendo: Tu és o Filho de Deus. Ele, porém, os repreendia, e não os deixava falar; pois sabiam que ele era o Cristo.
41Девҳо низ аз бисьёр касон берун омада, бо фарьёд мегуфтанд: «Ту Масеҳ Писари Худо ҳастй». Аммо Ӯ онҳоро манъ карда, намегузошт сухан ронанд, зеро ки Масеҳ будани Ӯро медонистанд.
42Ao romper do dia saiu, e foi a um lugar deserto; e as multidões procuravam-no e, vindo a ele, queriam detê-lo, para que não se ausentasse delas.
42Чун субҳ дамид, Ӯ берун омада, бахилватгоҳе рафт, вале мардум Ӯро кофта ёфтанд ва назди Ӯ омаданд, ва Ӯро нигоҳ медоштанд, ки аз пешашон наравад.
43Ele, porém, lhes disse: É necessário que também �s outras cidades eu anuncie o evangelho do reino de Deus; porque para isso é que fui enviado.
43Ба онҳо гуфт: «Ман бояд ба шаҳрҳои дигар низ аз Малакути Худо башорат диҳам, чунки барои ҳамин фиристода шудаам».
44E pregava nas sinagogas da Judéia.
44Ва дар куништҳои Ҷалил мавъиза мекард.