Spanish: Reina Valera (1909)

Tajik

Galatians

4

1TAMBIÉN digo: Entre tanto que el heredero es niño, en nada difiere del siervo, aunque es señor de todo;
1АММО мегӯям: ворис, то даме ки кӯдак аст, аз ғулом ҳеҷ фарқ надорад, гарчанде ки огои ҳама аст:
2Mas está debajo de tutores y curadores hasta el tiempo señalado por el padre.
2Балки зери дасти васиён ва амалдорон аст, то мӯҳлате ки падараш муайян намудааст.
3Así también nosotros, cuando éramos niños, éramos siervos bajo los rudimentos del mundo.
3Хамчунин мо, то даме ки кӯдак будем, ғуломи аносири ҷаҳон будем;
4Mas venido el cumplimiento del tiempo, Dios envió su Hijo, hecho de mujer, hecho súbdito á la ley,
4Вале ҳамин ки пуррагии замон даррасид, Худо Писари Худро фиристод,ки Ӯ аз зан таваллуд ёфта, зери дасти шариат буд,
5Para que redimiese á los que estaban debajo de la ley, á fin de que recibiésemos la adopción de hijos.
5То барои онҳое ки зери дасти шариат буданд, фидия диҳад, то ки мо ба писарй қабул шавем.
6Y por cuanto sois hijos, Dios envió el Espíritu de su Hijo en vuestros corazones, el cual clama: Abba, Padre.
6Ва азбаски шумо писар ҳастед, Худо ба дилҳои шумо Рӯҳи Писари Худро фиристодааст, ки нидо мекунад: "Эй Або, эй Падар!"
7Así que ya no eres más siervo, sino hijo, y si hijo, también heredero de Dios por Cristo.
7Бинобар ин ту дигар ғулом нестӣ, балки писарӣ; ва агар писар бошӣ, вориси Худо низ ба василаи Масеҳ ҳастӣ.
8Antes, en otro tiempo, no conociendo á Dios, servíais á los que por naturaleza no son dioses:
8Лекин дар он замон, ки Худоро намешинохтед, шумо онҳоеро ибодат мекардед, ки аслан худо набуданд;
9Mas ahora, habiendo conocido á Dios, ó más bien, siendo conocidos de Dios, ¿cómo os volvéis de nuevo á los flacos y pobres rudimentos, en los cuales queréis volver á servir?
9Аммо алҳол, ки Худоро мешиносед ва, илова бар он, Худо шуморо мешиносад, чӣ гуна аз нав сӯи он аносири заифу фақир баргашта, худро боз ба онҳо ғулом кардан мехоҳед?
10Guardáis los días, y los meses, y los tiempos, y los años.
10Рӯзҳо, моҳҳо, фаслҳо ва солҳоро риоя мекунед.
11Temo de vosotros, que no haya trabajado en vano en vosotros.
11Аз шумо хавотир дорам, ки мабодо дар миёни шумо беҳуда меҳнат карда бошам.
12Hermanos, os ruego, sed como yo, porque yo soy como vosotros: ningún agravio me habéis hecho.
12Эй бародарон, аз шумо хоҳишмандам, ки мисли ман бошед, чунки ман ҳам мисли шумо ҳастам; шумо маро ҳеҷ озор надодаед:
13Que vosotros sabéis que por flaqueza de carne os anuncié el evangelio al principio:
13Шумо медонед, ки ман дар заъфи ҷисм ба шумо дафъаи аввал башорат додам;
14Y no desechasteis ni menospreciasteis mi tentación que estaba en mi carne: antes me recibisteis como á un ángel de Dios, como á Cristo Jesús.
14Ва шумо аз озмогапи ман, ки дар ҷисми ман аст, нафрат накардед ва кароҳат надопттед, балки маро мисли фариштаи Худо, мисли Исои Масеҳ пазирой намудед.
15¿Dónde está pues vuestra bienaventuranza? porque yo os doy testimonio que si se pudiera hacer, os hubierais sacado vuestros ojos para dármelos.
15Пас куҷост он саодати шумо? Зеро ба шумо гувоҳй медиҳам, ки агар имконпазир мебуд, чашмони худро канда гирифта, ба ман медодед.
16¿Heme pues hecho vuestro enemigo, diciéndoos la verdad?
16Пас, наход ки ба шумо рости гапро гуфта, душмани шумо шуда бошам?
17Tienen celos de vosotros, pero no bien: antes os quieren echar fuera para que vosotros los celéis á ellos.
17Онҳо барои шумо ба некӣ ғайрат намекунанд, балки шуморо ҷудо кардан меҳоҳанд,то ки шумо барои онҳо ғайрат кунед.
18Bueno es ser celosos en bien siempre; y no solamente cuando estoy presente con vosotros.
18Дар кори хайр ҳамеша ғайрат кардан хуб аст, на танҳо вақте ки ман назди шумо бошам.
19Hijitos míos, que vuelvo otra vez á estar de parto de vosotros, hasta que Cristo sea formado en vosotros;
19Эй фарзандони ман, ки барои таваллудатон ман аз нав азоб мекашам, то даме ки дар шумо Масеҳ сурат бандад!
20Querría cierto estar ahora con vosotros, y mudar mi voz; porque estoy perplejo en cuanto á vosotros.
20Хоҳиш доштам, ки ҳоло назди шумо бошам ва овози худро тағьир диҳам, зеро ки дар хусуси шумо дар ҳайрат мондаам.
21Decidme, los que queréis estar debajo de la ley, ¿no habéis oído la ley?
21Шумо, ки мехоҳед зери дасти шариат бошед, ба ман бигӯед, ки магар шумо ба шариат гӯш намеандозец?
22Porque escrito está que Abraham tuvo dos hijos; uno de la sierva, el otro de la libre.
22Зеро ки навишта шудааст: "Иброҳим ду писар дошт, яке аз каниз ва дигаре аз зани озод".
23Mas el de la sierva nació según la carne; pero el de la libre nació por la promesa.
23Лекин он ки аз каниз буд, ба ҳасби ҷисм таваллуд ёфтааст, ва он ки аз зани озод буд, - ба ҳасби ваъда.
24Las cuales cosas son dichas por alegoría: porque estas mujeres son los dos pactos; el uno ciertamente del monte Sinaí, el cual engendró para servidumbre, que es Agar.
24Ин кинояомез аст, зеро ки ин ду аҳд аст: яке аз кӯҳи Сино, ки барои ғуломӣ мезояд, ва ин Ҳоҷар аст,
25Porque Agar ó Sinaí es un monte de Arabia, el cual es conjunto á la que ahora es Jerusalem, la cual sirve con sus hijos.
25Зеро ки Ҳоҷар кӯҳи Сино дар Арабистон аст ва ба Ерусалими ҳозира мувофиқ меояд, зеро ки он бо фарзандони худ дар ғуломӣ мебошад;
26Mas la Jerusalem de arriba libre es; la cual es la madre de todos nosotros.
26Аммо Ерусалими арши аъло озод аст, ки он модари ҳамаи мост;
27Porque está escrito: Alégrate, estéril, que no pares: Prorrumpe y clama, la que no estás de parto; Porque más son los hijos de la dejada, que de la que tiene marido.
27Зеро ки навишта шудааст: "Шод бош, эй нозой, ки назоидаӣ; хурсандӣ ва нидо бикун, ки дарди зоиш накашидаӣ; зеро фарзандони зане ки партофта шудааст, назар ба шавҳардор зиёдтаранд".
28Así que, hermanos, nosotros como Isaac somos hijos de la promesa.
28Вале мо, эй бародарон, мисли Исҳоқ, фарзандони ваъда ҳастем.
29Empero como entonces el que era engendrado según la carne, perseguía al que había nacido según el Espíritu, así también ahora.
29Аммо чӣ тавре ки он вақт ба ҳасби ҷисм таваллудьёфта ба ҳасби Рӯҳ таваллудьёфтаро пеш мекард, алҳол низ ҳамон тавр аст.
30Mas ¿qué dice la Escritura? Echa fuera á la sierva y á su hijo; porque no será heredero el hijo de la sierva con el hijo de la libre.
30Аммо Навиштаҳо чӣ мегӯяд? "Каниз ва писари ӯро пеш кун, зеро писари каниз бо писари зани озод мерос нахохад гирифт".
31De manera, hermanos, que no somos hijos de la sierva, mas de la libre.
31Хуллас, эй бародарон, мо фарзандони каниз нестем, балки фарзандони зани озодем.