Spanish: Reina Valera (1909)

Tajik

Mark

15

1Y LUEGO por la mañana, habiendo tenido consejo los príncipes de los sacerdotes con los ancianos, y con los escribas, y con todo el concilio, llevaron á Jesús atado, y le entregaron á Pilato.
1БОМДОДОН фавран саркоҳинон бо пирон ва китобдонон ва тамоми шӯрои пирон машварат карданд ва Исоро баста бурданду ба Пилотус таслим карданд.
2Y Pilato le preguntó: ¿Eres tú el Rey de los Judíos? Y respondiendo él, le dijo: Tú lo dices.
2Пилотус аз Ӯ пурсид: «Оё Ту Подшоҳи Яҳудиён ҳастй?» Ӯ ҷавоб дода гуфт: «Ту мегӯӣ».
3Y los príncipes de los sacerdotes le acusaban mucho.
3Ва саркоҳинон Ӯро бисьёр айбдор мекарданд.
4Y le preguntó otra vez Pilato, diciendo: ¿No respondes algo? Mira de cuántas cosas te acusan.
4Пилотус боз аз Ӯ пурсид: «Ту ҳеҷ ҷавобе намедиҳӣ? Бингар, ки чӣ қадар Туро айбдор мекунанд».
5Mas Jesús ni aun con eso respondió; de modo que Pilato se maravillaba.
5Лекин Исо боз ҳеҷ ҷавоб надод, ба тавре ки Пилотус дар ҳайрат монд.
6Empero en el día de la fiesta les soltaba un preso, cualquiera que pidiesen.
6Дар ҳар ид вай як бандиро, ки меҳостанд, барои онҳо озод мекард.
7Y había uno, que se llamaba Barrabás, preso con sus compañeros de motín que habían hecho muerte en una revuelta.
7Бараббос ном касе бо шариконаш дар ҳабс буд, ки онҳо дар вақти исьён одам кушта буданд.
8Y viniendo la multitud, comenzó á pedir hiciese como siempre les había hecho.
8Ва мардум фарьёд зада, илтимос карданд, ки он чиро, ки ҳамеша барои онҳо мекард, ба ҷо оварад.
9Y Pilato les respondió, diciendo: ¿Queréis que os suelte al Rey de los Judíos?
9Вай ба ҷавоби онҳо гуфт: «Оё мехоҳед, Подшоҳи Яҳудиенро барои шумо озод кунам?»
10Porque conocía que por envidia le habían entregado los príncipes de los sacerdotes.
10Зеро медонист, ки саркоҳинон Ӯро аз рӯи ҳасад таслим карда буданд.
11Mas los príncipes de los sacerdotes incitaron á la multitud, que les soltase antes á Barrabás.
11Лекин саркоҳинон мардумро барангеҳта буданд, ки Бараббосро барои онҳо озод кунад, беҳтар аст.
12Y respondiendo Pilato, les dice otra vez: ¿Qué pues queréis que haga del que llamáis Rey de los Judíos?
12Пилотус боз ба ҷавоби онҳо гуфт: «Пас чй мехоҳед бикунам бо он Касе ки Ӯро Подшоҳи Яҳудиён меномед?»
13Y ellos volvieron á dar voces: Crucifícale.
13Онҳо боз фарьёд заданд: «Ӯро маслуб кун!»
14Mas Pilato les decía: ¿Pues qué mal ha hecho? Y ellos daban más voces: Crucifícale.
14Пилотус ба онҳо гуфт: «Ӯ чй бадй кардааст?» Лекин онҳо боз ҳам зиёдтар фарьёд заданд: «Ӯро маслуб кун!»
15Y Pilato, queriendo satisfacer al pueblo, les soltó á Barrabás, y entregó á Jesús, después de azotarle, para que fuese crucificado.
15Пас Пилотус, мардумро хушнӯд карданй шуда, Бараббосро барои онҳо озод кард ва Исоро тозиёна зада, барои маслуб кардан таслим кард.
16Entonces los soldados le llevaron dentro de la sala, es á saber al Pretorio; y convocan toda la cohorte.
16Ва сарбозон Ӯро ба даруни ҳавлй, яъне ба сарбозҳона бурданд ва тамоми фавҷро гирд оварданд;
17Y le visten de púrpura; y poniéndole una corona tejida de espinas,
17Ва ҷомаи арғувон ба Ӯ пӯшонданд ва тоҷе аз хор бофта, бар сараш ниҳоданд;
18Comenzaron luego á saludarle: ­Salve, Rey de los Judíos!
18Ва оғоз ба салом намуданд: «Салом, эй Подшоҳи Яҳудиён!»
19Y le herían en la cabeza con una caña, y escupían en él, y le adoraban hincadas las rodillas.
19Ва қамиш бар сараш заданд ва бар Ӯ туф карданд ва, зону зада, ба Ӯ таъзим карданд.
20Y cuando le hubieron escarnecido, le desnudaron la púrpura, y le vistieron sus propios vestidos, y le sacaron para crucificarle.
20Пас аз он ки Ӯро басе истеҳзо карданд, ҷомаи арғувонро аз танаш кашида, либоси худашро пушонданд ва Ӯро берун бурданд, то маслубаш кунанд.
21Y cargaron á uno que pasaba, Simón Cireneo, padre de Alejandro y de Rufo, que venía del campo, para que llevase su cruz.
21Ва роҳгузареро аз Қурин, ки Шимъӯн ном дошт ва падари Искандар ва Руфус буд ва аз саҳро меомад, маҷбур карданд, ки салиби Ӯро бардорад.
22Y le llevan al lugar de Gólgotha, que declarado quiere decir: Lugar de la Calavera.
22Ва Исоро ба ҷое бурданд, ки Ҷолҷолто, яъне «Ҷои косахонаи сар» ном дошт.
23Y le dieron á beber vino mezclado con mirra; mas él no lo tomó.
23Ва шароби бо мур омехтаро барои нӯшиданаш доданд; лекин Ӯ нанӯшид.
24Y cuando le hubieron crucificado, repartieron sus vestidos, echando suertes sobre ellos, qué llevaría cada uno.
24Ононе ки Ӯро маслуб карданд, либоси Ӯро қуръа партофта тақсим карданд, то ҳар кас чизе бигирад.
25Y era la hora de las tres cuando le crucificaron.
25Ва соати сеюм буд, ки Ӯро маслуб карданд.
26Y el título escrito de su causa era: EL REY DE LOS JUDIOS.
26Ва бар Ӯ чунин айбномае навишта шуда буд: «Подшохи Яхудиёнь.
27Y crucificaron con él dos ladrones, uno á su derecha, y el otro á su izquierda.
27Бо Ӯ ду роҳзанро, яке аз дасти росташ ва дигаре аз дасти чапаш, маслуб карданд.
28Y se cumplió la Escritura, que dice: Y con los inicuos fué contado.
28Пас ба амал омад он Навиштае ки мегӯяд: «Аз ҷинояткорон шумурда шуд».
29Y los que pasaban le denostaban, meneando sus cabezas, y diciendo: ­Ah! tú que derribas el templo de Dios, y en tres días lo edificas,
29Ва роҳгузарон Ӯро дашном дода ва сар чунбонда, мегуфтанд: «Эй! Ту ки маъбадро вайрон карда, дар се рӯз аз нав бино мекунй!
30Sálvate á ti mismo, y desciende de la cruz.
30«Худатро наҷот дода, аз салиб фурӯд ой».
31Y de esta manera también los príncipes de los sacerdotes escarneciendo, decían unos á otros, con los escribas: A otros salvó, á sí mismo no se puede salvar.
31Ҳамчунин саркоҳинон ва китобдонон Ӯро истеҳзо карда, ба якдигар мегуфтанд: «Дигаронро наҷот медод, лекин Худашро наҷот дода наметавонад!
32El Cristo, Rey de Israel, descienda ahora de la cruz, para que veamos y creamos. También los que estaban crucificados con él le denostaban.
32«Масеҳ, Подшоҳи Исроил, бигзор акнун аз салиб фурӯд ояд, то бубинем ва имон оварем». Ва онҳое ки бо Ӯ маслуб шуда буданд, Ӯро дашном медоданд.
33Y cuando vino la hora de sexta, fueron hechas tinieblas sobre toda la tierra hasta la hora de nona.
33Чун соати шашум расид, тамоми заминро то соати нӯҳум торикӣ фаро гурифт.
34Y á la hora de nona, exclamó Jesús á gran voz, diciendo: Eloi, Eloi, ¿lama sabachthani? que declarado, quiere decir: Dios mío, Díos mío, ¿por qué me has desamparado?
34Ва дар соаги нӯҳум Исо бо овози баланд фарьёд зада, гуфт: «Элӯҳӣ, Элӯҳӣ! Ламма сабақтанӣ?», яъне: «Худои Ман, Худои Ман! Чаро Маро тарк кардай?»
35Y oyéndole unos de los que estaban allí, decían: He aquí, llama á Elías.
35Баъзе аз ҳозирон, чун шуниданд, гуфтанд: «Инак, Илъёсро меҳонад».
36Y corrió uno, y empapando una esponja en vinagre, y poniéndola en una caña, le dió á beber, diciendo: Dejad, veamos si vendrá Elías á quitarle.
36Пас шахсе шитоб карда, исфанҷеро аз сирко пур кард ва бар сари най ниҳода, ба Ӯ нӯшониданӣ шуд ва гуфт: «Биистед, бубинем, ки оё Ильёс меояд, то Ӯро фурӯд оварад?»
37Mas Jesús, dando una grande voz, espiró.
37Лекин Исо садои баланде бароварда, ҷон дод.
38Entonces el velo del templo se rasgó en dos, de alto á bajo.
38Ва пардаи маъбад аз боло то поён дарида, ду пора шуд.
39Y el centurión que estaba delante de él, viendo que había espirado así clamando, dijo: Verdaderamente este hombre era el Hijo de Dios.
39Мирисаде ки рӯ ба рӯи Ӯмеистод, чун дид, ки Ӯ бо чунин садо ҷон дод, гуфт: «Ба ростӣ ин Одам Писари Худо буд».
40Y también estaban algunas mujeres mirando de lejos; entre las cuales estaba María Magdalena, y María la madre de Jacobo el menor y de José, y Salomé;
40Якчанд зан низ буданд, ки аз дур нигоҳ мекарданд: аз он чумла Марьями Маҷдалия ва Марьяме ки модари Яъкуби кӯчак ва Йӯсе буд, ва Салӯмит,
41Las cuales, estando aún él en Galilea, le habían seguido, y le servían; y otras muchas que juntamente con él habían subido á Jerusalem.
41Ки ҳангоми дар Ҷалил буданаш аз акиби Ӯ мерафтанд ва ба Ӯ хизмат мекарданд, ва бисьёр занони дигар, ки ҳамроҳи Ӯ ба Ерусалим омада буданд.
42Y cuando fué la tarde, porque era la preparación, es decir, la víspera del sábado,
42Ва чун шом шуд, зеро ки рӯзи ҷумъа, яъне бегоҳи шанбе буд,
43José de Arimatea, senador noble, que también esperaba el reino de Dios, vino, y osadamente entró á Pilato, y pidió el cuerpo de Jesús.
43Юсуф ном шахсе аз Ҳаромот, узви намоени шӯро, ки худаш низ интизори Малакути Худо буд, омад ва ҷасорат карда назди Пилотус даромад ва Ҷасади Исоро талаб кард;
44Y Pilato se maravilló que ya fuese muerto; y haciendo venir al centurión, preguntóle si era ya muerto.
44Пилотус дар ҳайрат афтод, ки Ӯ зуд фавтидааст; ва юзбоширо талабида, аз вай пурсид, ки оё фавтид?
45Y enterado del centurión, dió el cuerpo á José.
45Ва чун аз юзбошӣ фаҳмид, Ҷасадро ба Юсуф дод.
46El cual compró una sábana, y quitándole, le envolvió en la sábana, y le puso en un sepulcro que estaba cavado en una peña, y revolvió una piedra á la puerta del sepulcro.
46Вай катоне харида ва Ҷасадро аз салиб фуроварда, ба он катон печонд ва ба қабре ки дар дохили санг тарошида буд, ниҳод; ва сангеро бар дари қабр гелонд.
47Y María Magdalena, y María madre de José, miraban donde era puesto.
47Ва Марьями Маҷдалия ва Марьями модари Йӯсе диданд, ки куҷо гузошта шуд.