Spanish: Reina Valera (1909)

Tajik

Matthew

27

1Y VENIDA la mañana, entraron en consejo todos los príncipes de los sacerdotes, y los ancianos del pueblo, contra Jesús, para entregarle á muerte.
1ЧӮН бомдод расид, ҳамаи саркоҳинон ва пирони қавм дар бораи Исо машварат карданд, ки Ӯро ба қатл расонанд;
2Y le llevaron atado, y le entregaron á Poncio Pilato presidente.
2Ва Ӯро баста бурданду ба ҳоким Понтиюс Пилотус таслим карданд.
3Entonces Judas, el que le había entregado, viendo que era condenado, volvió arrepentido las treinta piezas de plata á los príncipes de los sacerdotes y á los ancianos,
3Таслимкунандаи Ӯ, Яҳудо, чун дид, ки Ӯро маҳкум карданд, пушаймон шуд ва сй сиккаи нуқраро ба саркоҳинон ва пирон гардонда дод,
4Diciendo: Yo he pecado entregando la sangre inocente. Mas ellos dijeron: ¿Qué se nos da á nosotros? Viéras lo tú.
4Ва гуфт: «Ман гуноҳ кардам, ки Хуни бегуноҳро таслим кардам». Онҳо ба вай гуфтанд: «Ба мо чй? Худат медонӣ».
5Y arrojando las piezas de plata en el templo, partióse; y fué, y se ahorcó.
5Ва сиккаҳои нуқраро вай дар маъбад партофта, баромада рафт ва худро буғй карда кушт.
6Y los príncipes de los sacerdotes, tomando las piezas de plata, dijeron: No es lícito echarlas en el tesoro de los dones, porque es precio de sangre.
6Лекин саркоҳинон сиккаҳои нуқраро гирифта, гуфтанд: «Инро ба ганҷинаи маъбад андохтан ҷоиз нест, чунки ин хунбаҳост».
7Mas habido consejo, compraron con ellas el campo del alfarero, por sepultura para los extranjeros.
7Ва машварат карда, ба ин пул киштзори кулолгарро барои қабристони ғарибон харида гирифтанд;
8Por lo cual fué llamado aquel campo, Campo de sangre, hasta el día de hoy.
8Ба ин сабаб он киштзор то имрӯз "Мазрааи хун" номида мешавад.
9Entonces se cumplió lo que fué dicho por el profeta Jeremías, que dijo: Y tomaron las treinta piezas de plata, precio del apreciado, que fué apreciado por los hijos de Israel;
9Он гоҳ каломе ки бо забони Ирмиеи набӣ гуфта шудааст, ба амал омад: "Онҳо сӣ сиккаи нуқраро гирифтанд, яъне баҳои Он Баҳомондашудае ки банӣИсроил ба Ӯ таъин карда буданд.
10Y las dieron para el campo del alfarero, como me ordenó el Señor.
10"Ва онро барои киштзори кулолгар доданд, чунон ки Худованд ба ман гуфт".
11Y Jesús estuvo delante del presidente; y el presidente le preguntó, diciendo: ¿Eres tú el Rey de los judíos? Y Jesús le dijo: Tú lo dices.
11Аммо Исо дар назди ҳоким истода буд. Ва ҳоким аз Ӯ пурсид: «Оё Ту Подшоҳи Яҳудиён ҳастй?» Исо ба вай гуфт: «Ту мегӯӣ>.
12Y siendo acusado por los príncipes de los sacerdotes, y por los ancianos, nada respondió.
12Вақте ки саркоҳинон ва пирон Ӯро айбдор мекарданд, Ӯ ҳеҷ ҷавоб намедод.
13Pilato entonces le dice: ¿No oyes cuántas cosas testifican contra tí?
13Он гоҳ Пилотус ба Ӯ гуфт: Юё намешунавй, чӣ қадар бар зидди Ту шаҳодат медиҳанд?»
14Y no le respondió ni una palabra; de tal manera que el presidente se maravillaba mucho,
14Лекин дар ҷавоби вай як сухан ҳам нагуфт, ба тавре ки ҳоким бисьёр дар ҳайрат монд.
15Y en el día de la fiesta acostumbraba el presidente soltar al pueblo un preso, cual quisiesen.
15Ҳоким одат дошт, ки дар ҳар ид як бандиро, ки мехостанд, барои мардум озод мекард.
16Y tenían entonces un preso famoso que se llamaba Barrabás.
16Дар он вақт дар он ҷо бандии шӯҳратноке буд, ки Бараббос ном дошт.
17Y juntos ellos, les dijo Pilato; ¿Cuál queréis que os suelte? ¿á Barrabás ó á Jesús que se dice el Cristo?
17Пас, вақте ки онҳо ҷамъ шуданд, Пилотус ба онҳо гуфт: «Киро мехоҳед, ки барои шумо озод кунам: Бараббосро, ё Исоро, ки Масеҳ меноманд?»
18Porque sabía que por envidia le habían entregado.
18Зеро медонист, ки Ӯро аз рӯи ҳасад таслим карда буданд.
19Y estando él sentado en el tribunal, su mujer envió á él, diciendo: No tengas que ver con aquel justo; porque hoy he padecido muchas cosas en sueños por causa de él.
19Вақте ки вай бар курсии доварӣ нишаста буд, занаш кас фиристода, гуфт: «Бо Он Одил туро коре набошад, чунки имрӯз дар хоб аз боиси Ӯ заҳмати бисьёр кашидам».
20Mas los príncipes de los sacerdotes y los ancianos, persuadieron al pueblo que pidiese á Barrabás, y á Jesús matase.
20Лекин саркоҳинон ва пирон мардумро барангехта буданд, ки озодии Бараббос ва қатли Исоро талаб кунанд.
21Y respondiendo el presidente les dijo: ¿Cuál de los dos queréis que os suelte? Y ellos dijeron: á Barrabás.
21Пас ҳоким ба онҳо рӯ оварда, гуфт: «Аз ин ду кадомашро мехоҳед, ки барои шумо озод кунам?» Онҳо гуфтанд: «Бараббосро».
22Pilato les dijo: ¿Qué pues haré de Jesús que se dice el Cristo? Dícenle todos: Sea crucificado.
22Пилотус ба онҳо гуфт: «Пас Исоро, ки Масеҳ меноманд, чӣ кунам?» Ҳама гуфтанд: «Ӯро маслуб кун!»
23Y el presidente les dijo: Pues ¿qué mal ha hecho? Mas ellos gritaban más, diciendo: Sea crucificado.
23Ҳоким гуфт: «Ӯ чй бадй кардааст?» Лекин онҳо боз ҳам зиёдтар фарьёд заданд: «Ӯро маслуб кун!»
24Y viendo Pilato que nada adelantaba, antes se hacía más alboroto, tomando agua se lavó las manos delante del pueblo, diciendo: Inocente soy yo de la sangre de este justo veréis lo vosotros.
24Пилотус чун дид, ки ҳеҷ гап фоида надорад, балки ошӯб бештар мегардад> об талабида, дасти худро дар назди мардум шуст ва гуфт: «Ман аз хуни Ин Одил барй ҳастам; шумо бидонед».
25Y respondiendo todo el pueblo, dijo: Su sangre sea sobre nosotros, y sobre nuestros hijos.
25Тамоми қавм дар ҷавоб гуфтанд: «Хуни Ӯ бар гардани мо ва фарзандони мо бошад».
26Entonces les soltó á Barrabás: y habiendo azotado á Jesús, le entregó para ser crucificado.
26Пас Бараббосро барои онҳо озод кард, ва Исоро тозиёна зада, барои маслуб кардан таслим кард.
27Entonces los soldados del presidente llevaron á Jesús al pretorio, y juntaron á él toda la cuadrilla;
27Он гоҳ сарбозони ҳоким Исоро ба сарбозхона бурда, тамоми фавҷро гирди Ӯ ҷамъ оварданд,
28Y desnudándole, le echaron encima un manto de grana;
28Ва либоси Ӯро кашида, ҷомаи арғувон ба Ӯ пӯшонданд;
29Y pusieron sobre su cabeza una corona tejida de espinas, y una caña en su mano derecha; é hincando la rodilla delante de él, le burlaban, diciendo: ­Salve, Rey de los Judíos!
29Ва тоҷе аз хор бофта, бар сараш ниҳоданд ва қамише ба дасти рости Ӯ доданд; ва назди Ӯ зону зада, масхаракунон гуфтанд: «Салом, эй Подшоҳи Яҳудиён!»
30Y escupiendo en él, tomaron la caña, y le herían en la cabeza.
30Ва бар Ӯ туф карданд ва қамишро гирифта, бар сараш заданд.
31Y después que le hubieron escarnecido, le desnudaron el manto, y le vistieron de sus vestidos, y le llevaron para crucificarle.
31Пас аз он ки Ӯро басе истеҳзо карданд, ҷомаи арғувонро аз танаш кашида, либоси Худашро пӯшонданд ва Ӯро берун бурданд, то ки маслуб кунанд.
32Y saliendo, hallaron á un Cireneo, que se llamaba Simón: á éste cargaron para que llevase su cruz.
32Чун берун рафтанд, касеро, ки Шимъӯн ном дошт ва аз Қурин буд, дида, маҷбур карданд, ки салиби Ӯро бардорад.
33Y como llegaron al lugar que se llamaba Gólgotha, que es dicho, El lugar de la calavera,
33Ва чун ба ҷое ки Ҷолҷолто, яъне "Ҷои косахонаи сар" ном дошт, расиданд,
34Le dieron á beber vinagre mezclado con hiel: y gustando, no quiso beber lo
34Сиркои бо заҳра омеҳтае барои нӯшиданаш доданд, лекин чун чашид, нахост, ки бинӯшад.
35Y después que le hubieron crucificado, repartieron sus vestidos, echando suertes: para que se cumpliese lo que fué dicho por el profeta: Se repartieron mis vestidos, y sobre mi ropa echaron suertes.
35Ононе ки Ӯро маслуб карданд, либоси Ӯро қуръа партофта тақсим карданд, то ба амал ояд каломе ки бо забони набӣ гуфта шудааст: "Сару либоси Маро дар миёни худ тақсим карданд ва бар лероҳани Ман қуръа партофтанд".
36Y sentados le guardaban allí.
36Ва дар он ҷо нишаста, Ӯро посбонй карданд.
37Y pusieron sobre su cabeza su causa escrita: ESTE ES JESUS EL REY DE LOS JUDIOS.
37Ва айбномае навишта, болои сари Ӯ овехтанд, ки чунин буд: «Ин аст Исо, Подшоҳи Яҳудиён».
38Entonces crucificaron con él dos ladrones, uno á la derecha, y otro á la izquierda.
38Бо Ӯ ду роҳзанро: яке аз дасти росташ ва дигаре аз дасти чапаш, маслуб карданд.
39Y los que pasaban, le decían injurias, meneando sus cabezas,
39Ва роҳгузарон Ӯро дашном дода ва сар ҷунбонда,
40Y diciendo: Tú, el que derribas el templo, y en tres días lo reedificas, sálvate á ti mismo: si eres Hijo de Dios, desciende de la cruz.
40Мегуфтанд: «Эй! Ту ки маъбадро вайрон карда, дар се рӯз аз нав бино мекунӣ! Худатро наҷот деҳ; агар Ту Писари Худо бошӣ, аз салиб фурӯд ой».
41De esta manera también los príncipes de los sacerdotes, escarneciendo con los escribas y los Fariseos y los ancianos, decían:
41Ҳамчунин саркоҳинон бо китобдонон ва гщрон Ӯро истеҳзокарда, мегуфтанд:
42á otros salvó, á sí mismo no puede salvar: si es el Rey de Israel, descienda ahora de la cruz, y creeremos en él.
42«Дигаронро наҷот медод, лекин Худашро наҷот дода наметавонад! Агар Ӯ Подшоҳи Исроил бошад, акнун аз салиб фурӯд ояд, то ба Ӯ имон оварем;
43Confió en Dios: líbrele ahora si le quiere: porque ha dicho: Soy Hijo de Dios.
43«Ба Худо таваккал карда буд: акнун Ӯро раҳокунад, агар дилхоҳаш бошад. Зеро Ӯ гуфта буд: "Ман Писари Худо ҳастам"».
44Lo mismo también le zaherían los ladrones que estaban crucificados con él.
44Ҳамчунин роҳзаноне ки бо Ӯ маслуб шуда буданд, Ӯро даишом медоданд.
45Y desde la hora de sexta fueron tinieblas sobre toda la tierra hasta la hora de nona.
45Ва аз соати шашум тамоми рӯи заминро то соати нӯҳум торикӣ фаро гирифт.
46Y cerca de la hora de nona, Jesús exclamó con grande voz, diciendo: Eli, Eli, ¿lama sabachtani? Esto es: Dios mío, Dios mío, ¿por qué me has desamparado?
46Ва наздик ба соати нӯҳум Исо бо овози баланд фарьёд зада гуфт: «Элй, Элӣ! Ламма сабақганӣ?» Яъне: «Худои Ман, Худои Ман! Чаро Маро тарк кардаӣ?»
47Y algunos de los que estaban allí, oyéndolo, decían: A Elías llama éste.
47Баъзе аз ҳозирон, чун шуниданд, гуфтанд: «Ӯ Ильёсро мехонад».
48Y luego, corriendo uno de ellos, tomó una esponja, y la hinchió de vinagre, y poniéndola en una caña, dábale de beber.
48Дарҳол яке аз онҳо исфанҷеро гирифта, аз сирко пур кард ва бар сари най ниҳода, наздики даҳони Ӯ бурд, то бинӯшад.
49Y los otros decían: Deja, veamos si viene Elías á librarle.
49Лекин дигарон гуфтанд: «Биистед, бубинем, ки оё Ильёс меояд, то ки Ӯро наҷот диҳад».
50Mas Jesús, habiendo otra vez exclamado con grande voz, dió el espíritu.
50Исо боз бо овози баланде фарьёд зада, ҷон дод.
51Y he aquí, el velo del templo se rompió en dos, de alto á bajo: y la tierra tembló, y las piedras se hendieron;
51Ва инак, пардаи маъбад аз боло то поён дарида, ду пора шуд: ва замин ҷунбнд; ва сангҳо шикофта шуд;
52Y abriéronse los sepulcros, y muchos cuerpos de santos que habían dormido, se levantaron;
52Ва қабрҳо кушода шуд; ва бисьёр ҷасадҳои муқаддасон, ки оромида буданд, эҳьё шуданд,
53Y salidos de los sepulcros, después de su resurrección, vinieron á la santa ciudad, y aparecieron á muchos.
53Ва баъд аз эҳьёи Ӯ аз қабрҳо баромада, ба шаҳри муқаддас рафтанд ва ба бисьёр касон зоҳир шуданд.
54Y el centurión, y los que estaban con él guardando á Jesús, visto el terremoto, y las cosas que habían sido hechas, temieron en gran manera, diciendo: Verdaderamente Hijo de Dios era éste.
54Аммо мирисад ва онҳое ки бо вай Исоро посбонӣ мекарданд, ҷунбиши замин ва рӯйдодҳои дигарро дида, бағоят тарсиданд ва гуфтанд: «Ба ростӣ Ӯ Писари Худо буд».
55Y estaban allí muchas mujeres mirando de lejos, las cuales habían seguido de Galilea á Jesús, sirviéndole:
55Ҳамчунин занони бисьёре ки аз Ҷалил аз ақиби Исо омада буданд, ва ба Ӯ хизмат мекарданд, дар он ҷо истода, аз дур менигаристанд;
56Entre las cuales estaban María Magdalena, y María la madre de Jacobo y de José, y la madre de los hijos de Zebedeo.
56Дар миёни онҳо Марьями Маҷдалия ва Марьяме ки модари Яъқуб ва Йӯсе буд, ва модари писарони Забдой низ буданд.
57Y como fué la tarde del día, vino un hombre rico de Arimatea, llamado José, el cual también había sido discípulo de Jesús.
57Ва чун шом шуд, Юсуф ном давлатманде ки аз аҳли Ҳаромот ва ӯ низ аз шогирдони Исо буд, омад;
58Este llegó á Pilato, y pidió el cuerpo de Jesús: entonces Pilato mandó que se le diese el cuerpo.
58Ва назди Пилотус рафта, ҷасади Исоро талаб кард. Пилотус фармон дод, ки дода шавад.
59Y tomando José el cuerpo, lo envolvió en una sábana limpia,
59Юсуф ҷасадро гирифта, ба катони тозае печонд.
60Y lo puso en su sepulcro nuevo, que había labrado en la peña: y revuelta una grande piedra á la puerta del sepulcro, se fué.
60Ва онро дар қабри наве ки аз санг барои худ тарошида буд, ниҳод ва санги калонеро бар дари қабр ғелонида, рафт.
61Y estaban allí María Magdalena, y la otra María, sentadas delante del sepulcro.
61Марьями Маҷдалия ва он Марьями дигар дар он ҷо, дар рӯ ба рӯи қабр нишаста буданд.
62Y el siguiente día, que es después de la preparación, se juntaron los príncipes de los sacerdotes y los Fariseos á Pilato,
62Фардои он, ки пас аз рӯзи ҷумъа буд, саркоҳинон ва фарисиён назди Пилотус ҷамъ омаданд
63Diciendo: Señor, nos acordamos que aquel engañador dijo, viviendo aún: Después de tres días resucitaré.
63Ва гуфтанд: «Эй оғо! Дар хотир дорем, ки он фиребгар, вақте ки зинда буд, гуфта буд, ки "пас аз се рӯз эҳьё хоҳам шуд";
64Manda, pues, que se asegure el sepulcro hasta el día tercero; porque no vengan sus discípulos de noche, y le hurten, y digan al pueblo: Resucitó de los muertos. Y será el postrer error peor que el primero.
64«Пас бифармо, ки қабрро то рӯзи сеюм посбонӣ кунанд, то шогирдонаш шабона Ӯро дуздида, ба қавм нагӯянд, ки аз мурдагон эҳьё шуд; ва фиреби охирин аз аввалин бадтар шавад».
65Y Pilato les dijo: Tenéis una guardia: id, aseguradlo como sabéis.
65Пнлотус ба онҳо гуфт: «Шумо посбонҳо доред; биравед ва, чунон ки медонед, посбонӣ кунед».
66Y yendo ellos, aseguraron el sepulcro, sellando la piedra, con la guardia.
66Онҳо рафта, дар назди қабр посбононро гузоштанд ва санги онро мӯҳр карданд.