1Y EN aquellos días vino Juan el Bautista predicando en el desierto de Judea,
1ДАР он айём Яҳьёи Таъмиддиҳанда зоҳир шуда, дар биебони Яҳудо мавъиза мекард,
2Y diciendo: Arrepentíos, que el reino de los cielos se ha acercado.
2Ва мегуфт: «Тавба кунед, зеро ки Малакути Осмон наздик аст».
3Porque éste es aquel del cual fué dicho por el profeta Isaías, que dijo: Voz de uno que clama en el desierto: Aparejad el camino del Señor, Enderezad sus veredas.
3Зеро ӯ ҳамон аст, ки Ишаъёи набӣ аз ӯ хабар дода, гуфтааст: "Овози нидокунандае дар биёбон: роҳи Худовандро таиёр кунед, тариқи Ӯро рост кунед".
4Y tenía Juan su vestido de pelos de camellos, y una cinta de cuero alrededor de sus lomos; y su comida era langostas y miel silvestre.
4Ва ин Яҳьё либосе аз пашми шутур дар бар ва камарбанде аз чарм дар камар дошт; ва хӯроки ӯ малах ва асали ёбоӣ буд.
5Entonces salía á él Jerusalem, y toda Judea, y toda la provincia de alrededor del Jordán;
5Он вакт аҳли Ерусалим ва тамоми Яҳудо ва музофоти Ӯрдун назди ӯ берун меомаданд,
6Y eran bautizados de él en el Jordán, confesando sus pecados.
6Ва ба гуноҳҳои худ иқрор шуда, дар рӯди Ӯрдун таъмид меёфтанд.
7Y viendo él muchos de los Fariseos y de los Saduceos, que venían á su bautismo, decíales: Generación de víboras, ¿quién os ha enseñado á huir de la ira que vendrá?
7Чун бисьёре аз фарисиён ва саддуқиёнро дид, ки назди ӯ барои таъмид меоянд, ба онҳо гуфт: «Эй афъизодагон! Кй ба шумо талқин кард, ки аз ғазаби оянда бигрезед?
8Haced pues frutos dignos de arrepentimiento,
8«Акнун самаре оваред, ки сазовори тавба бошад,
9Y no penséis decir dentro de vosotros: á Abraham tenemos por padre: porque yo os digo, que puede Dios despertar hijos á Abraham aun de estas piedras.
9«Ва дар дили худ нагӯед, ки "падари мо Иброҳим аст"; зеро ба шумо мегӯям, ки Худо қодир аст аз ин сангҳо барои Иброҳим фарзандон ба вуҷуд оварад;
10Ahora, ya también la segur está puesta á la raíz de los árboles; y todo árbol que no hace buen fruto, es cortado y echado en el fuego.
10«Ва алҳол теша бар решаи дарахтонгузошташудааст: ҳар дараҳте ки меваи нағз надиҳад, бурида ва дар оташ андоҳта хоҳад шуд;
11Yo á la verdad os bautizo en agua para arrepentimiento; mas el que viene tras mí, más poderoso es que yo; los zapatos del cual yo no soy digno de llevar; él os bautizará en Espíritu Santo y en fuego
11«Ман шуморо бо об барои тавба таъмид медиҳам, лекин Он ки пас аз ман меояд, аз ман тавонотар аст; ман сазовори он нестам, ки пойафзоли Ӯро бардорам; Ӯ шуморо бо Рӯҳулкудс ва оташ таъмид ҳоҳад дрд;
12Su aventador en su mano está, y aventará su era: y allegará su trigo en el alfolí, y quemará la paja en fuego que nunca se apagará.
12«Ӯ ғалбери Худро дар даст дорад, ва Ӯ хирмангоҳи Худро тоза карда, гандуми Худро дар анбор гирд хоҳад овард, лекин коҳро дар оташи ҳомӯпшашаванда ҳоҳад сӯзонд».
13Entonces Jesús vino de Galilea á Juan al Jordán, para ser bautizado de él.
13Он гоҳ Исо аз "Ҷалил ба Ӯрдун назди Яҳьё омад, то ки аз вай таъмид ёбад.
14Mas Juan lo resistía mucho, diciendo: Yo he menester ser bautizado de ti, ¿y tú vienes á mí?
14Леюда Яҳьё Ӯро боздошта, гуфт: «Маро лозим аст, ки аз Ту таъмид ёбам, ва Ту назди ман меоӣ?»
15Empero respondiendo Jesús le dijo: Deja ahora; porque así nos conviene cumplir toda justicia. Entonces le dejó.
15Исо дар ҷавоби вай гуфт: «Алҳол бигзор; зеро ки моро лозим аст ҳар навъ адолатро ин тавр ба ҷо оварем». Пас Яҳьё Ӯро вогузошт.
16Y Jesús, después que fué bautizado, subió luego del agua; y he aquí los cielos le fueron abiertos, y vió al Espíritu de Dios que descendía como paloma, y venía sobre él.
16Ва Исо таъмид ёфта, дарҳол аз об баромад, ва инак, осмон ба рӯи Ӯ кушода шуд, ва Рӯҳи Худоро дид, ки чун кабӯтаре нозил шуда, бар Ӯ қарор мегирад.
17Y he aquí una voz de los cielos que decía: Este es mi Hijo amado, en el cual tengo contentamiento.
17Ва икак, овозе аз осмон расид, ки мегуфт: «Ин аст Писари Маҳбуби Ман, ки ҳусни таваҷҷӯҳи Ман бар Ӯст»."