¹A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

¹Sofar iz Naama progovori tad i reče:

²Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

²"Zar na riječi mnoge da se ne odvrati? Zar će se brbljavac još i opravdati?

³Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

³Zar će tvoje trice ušutkati ljude, zar će ruganje ostat' neizrugano?

⁴Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

⁴Rekao si: 'Nauk moj je neporočan, u očima tvojim čist sam i bez ljage.'

⁵Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

⁵Ali kada bi Bog htio progovorit' i otvorit usta da ti odgovori

⁶Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

⁶kada bi ti tajne mudrosti otkrio koje um nijedan ne može doumit', znao bi da ti za grijehe račun ište.

⁷Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

⁷Možeš li dubine Božje proniknuti, dokučiti savršenstvo Svesilnoga?

⁸Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

⁸Od neba je više: što još da učiniš? Od Šeola dublje: što još da mudruješ?

⁹Delší jest míra její než země, a širší než moře.

⁹Duže je od zemlje - šire je od mora!

¹⁰Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

¹⁰Ako se povuče, ako te pograbi, ako na sud preda, tko će mu braniti?

¹¹Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

¹¹Jer on u čovjeku prozire prijevaru, vidi opačinu ako i ne gleda.

¹²Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

¹²Čovjek se bezuman obraća k pameti i divlji magarac uzdi se pokori.

¹³Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

¹³Ako li srce svoje ti uspraviš i ruke svoje pružiš prema njemu,

¹⁴Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

¹⁴ako li zloću iz ruku odbaciš i u šatoru svom ne daš zlu stana,

¹⁵Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

¹⁵čisto ćeš čelo moći tad podići, čvrst ćeš biti i bojati se nećeš.

¹⁶Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

¹⁶Svojih se kušnja nećeš sjećat' više kao ni vode koja je protekla.

¹⁷K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

¹⁷Jasnije će tvoj život sjat' no podne, tmina će se obratit' u svanuće.

¹⁸Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

¹⁸U uzdanju svom živjet ćeš sigurno i zaštićen počivat ćeš u miru.

¹⁹A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

¹⁹Kad legneš, nitko te buniti neće; mnogi će tvoju tražiti naklonost.

²⁰Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

²⁰A zlikovcima ugasnut će oči, neće im više biti utočišta: izdahnut', bit će jedina im nada."