1Tedy odpověděl Job a řekl:
1Job progovori i reče:
2Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
2"Zar mi je i danas tužaljka buntovna? Teška mu ruka iz mene vapaj budi:
3Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
3o, kada bih znao kako ću ga naći, do njegova kako doprijeti prijestolja,
4Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
4pred njim parnicu bih svoju razložio, iz mojih bi usta navrli dokazi.
5Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
5Rad bih znati što bi meni odvratio i razumjeti riječ što bi je rekao!
6Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
6Zar mu treba snage velike za raspru? Ne, dosta bi bilo da me on sasluša.
7Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
7U protivniku bi vidio pravedna, i parnica moja tad bi pobijedila.
8Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
8Na istok krenem li, naći ga ne mogu; pođem li na zapad, ne razabirem ga.
9By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
9Ištem na sjeveru, al' ga ne opažam; nevidljiv je ako se k jugu okrenem.
10Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
10Pa ipak, on dobro zna put kojim kročim! Neka me kuša: čist k'o zlato ću izići!
11Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
11Noga mi se stopa njegovih držala, putem sam njegovim išao ne skrećuć';
12Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
12slušao sam nalog njegovih usana, pohranih mu riječi u grudima svojim.
13On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
13Al' htjedne li štogod, tko će ga odvratit'? Što zaželi dušom, to će ispuniti.
14A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
14Izvršit će što je dosudio meni, kao i sve drugo što je odlučio!
15Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
15Zbog toga pred njime sav ustravljen ja sam, i što više mislim, jače strah me hvata.
16Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
16U komade Bog mi je srce smrvio, užasom me svega prožeo Svesilni,
17Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.
17premda nisam ni u tminama propao, ni u mraku što je lice moje zastro.