¹A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:

¹Elifaz Temanac progovori tad i reče:

²Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?

²"Zar Bogu koristan može biti čovjek? TÓa tko je mudar, sebi samom koristi.

³Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?

³Zar je Svesilnom milost što si pravedan i zar mu je dobit što si neporočan?

⁴Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?

⁴Ili te zbog tvoje pobožnosti kara i zato se hoće s tobom parničiti?

⁵Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.

⁵Nije l' to zbog zloće tvoje prevelike i zbog bezakonja kojim broja nema?

⁶Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

⁶Od braće si brao nizašto zaloge i s golih si ljudi svlačio haljine;

⁷Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.

⁷ti nisi žednoga vodom napojio, uskraćivao si kruh izgladnjelima;

⁸Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.

⁸otimao si od siromaha zemlju da bi na njoj svog nastanio ljubimca;

⁹Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.

⁹puštao si praznih ruku udovice i siročadi si satirao ruku.

¹⁰A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,

¹⁰Eto zašto tebe mreže sad sapinju, zašto te strahovi muče iznenadni.

¹¹Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.

¹¹Svjetlost ti mrak posta i ništa ne vidiš, vode su duboke tebe potopile.

¹²Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.

¹²Zar Bog nije u visini nebeskoj i zar zvijezdama tjeme on ne vidi?

¹³Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?

¹³Ali ti kažeš: 'Što Bog može znati? Kroz oblak tmasti zar što razabire?

¹⁴Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.

¹⁴Oblaci pogled njegov zaklanjaju, i rubom kruga on hoda nebeskog.'

¹⁵Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?

¹⁵TÓa kaniš li se drevnog držat' puta kojim su išli ljudi nepravedni?

¹⁶Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

¹⁶Prije vremena nestadoše oni, bujica im je temelje raznijela.

¹⁷Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?

¹⁷Zborahu Bogu: 'Nas se ti ostavi! Što nam Svesilni učiniti može?'

¹⁸On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).

¹⁸A on im je dom punio dobrima makar do njega ne držahu ništa.

¹⁹Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,

¹⁹Videć' im propast, klikću pravednici, neporočni se njima izruguju:

²⁰Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.

²⁰'Gle, propadoše protivnici naši, što od njih osta, vatra im proždrije!"

²¹Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.

²¹S Bogom ti se sprijatelji i pomiri, i vraćena će ti opet biti sreća.

²²Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.

²²Ded prihvati Zakon iz njegovih usta, u srce svoje riječ njegovu usadi.

²³Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,

²³Ako se raskajan vratiš Svesilnome i nepravdu iz svog šatora odstraniš,

²⁴Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.

²⁴tad ćeš odbaciti zlato u prašinu i ofirsko blago u šljunak potočni.

²⁵Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.

²⁵Svesilni će postat' tvoje suho zlato, on će biti tvoje gomile srebrene.

²⁶A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,

²⁶Da, Svesilni bit će tvoje radovanje, i lice ćeš k Bogu dizati slobodno.

²⁷Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.

²⁷Molit ćeš mu se, i uslišat će tebe, ispunit ćeš što si mu zavjetovao.

²⁸Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.

²⁸Što god poduzeo, sve će ti uspjeti, i putove će ti obasjavat' svjetlost.

²⁹Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.

²⁹Jer, on ponizuje ponos oholima, dok u pomoć smjernim očima pritječe.

³⁰Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.

³⁰Iz nevolje on izbavlja nevinoga; i tebe će spasit' tvoje čiste ruke."