¹A odpovídaje Job, řekl:

¹Job progovori i reče:

²Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

²"Slušajte, slušajte dobro što ću reći, utjehu mi takvu barem udijelite.

³Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

³Otrpite da riječ jednu ja izrečem, kad završim, tad se rugajte slobodno.

⁴Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

⁴Zar protiv čovjeka dižem ja optužbu? Kako da strpljenje onda ne izgubim?

⁵Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

⁵Pogledajte na me: užas će vas spopast', rukom ćete svoja zakloniti usta;

⁶Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

⁶pomislim li na to, prestravim se i sam i čitavim svojim tad protrnem tijelom.

⁷Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

⁷Zašto na životu ostaju zlikovci i, što su stariji, moćniji bivaju?

⁸Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

⁸Potomstvo njihovo s njima napreduje a izdanci im se množe pred očima.

⁹Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

⁹Strah nikakav kuće njihove ne mori i šiba ih Božja ostavlja na miru.

¹⁰Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

¹⁰Njihovi bikovi plode pouzdano, krave im se tele i ne jalove se.

¹¹Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

¹¹K'o jagnjad djeca im slobodno skakuću, veselo igraju njihovi sinovi.

¹²Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

¹²Oni pjevaju uz harfe i bubnjeve i vesele se uz zvukove svirale.

¹³Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

¹³Dane svoje završavaju u sreći, u Podzemlje oni silaze spokojno.

¹⁴Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

¹⁴A govorili su Bogu: 'Ostavi nas, ne želimo znati za tvoje putove!

¹⁵Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

¹⁵TÓa tko je Svesilni da njemu služimo i kakva nam korist da ga zazivamo?'

¹⁶Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

¹⁶Zar svoju sreću u ruci ne imahu, makar do Njega ne drže ništa oni?

¹⁷Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

¹⁷Zar se luč opakog kada ugasila? Zar se na njega oborila nesreća? Zar mu u gnjevu svom On skroji sudbinu?

¹⁸Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

¹⁸Zar je kao slama na vjetru postao, kao pljeva koju vihor svud raznosi?

¹⁹Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

¹⁹Hoće l' ga kaznit' Bog u njegovoj djeci? Ne, njega nek' kazni da sam to osjeti!

²⁰A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

²⁰Vlastitim očima nek' rasap svoj vidi, neka se napije srdžbe Svesilnoga!

²¹O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

²¹TÓa što poslije smrti on za dom svoj mari kad će se presjeć' niz njegovih mjeseci?

²²Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

²²Ali tko će Boga učiti mudrosti, njega koji sudi najvišim bićima?

²³Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

²³Jedan umire u punom blagostanju, bez briga ikakvih, u potpunom miru,

²⁴Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

²⁴bokova od pretiline otežalih i kostiju sočne moždine prepunih.

²⁵Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

²⁵A drugi umire s gorčinom u duši, nikad nikakve ne okusivši sreće.

²⁶Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

²⁶Obojica leže zajedno u prahu, crvi ih jednako prekrivaju oba.

²⁷Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

²⁷O, znam dobro kakve vaše su namjere, kakve zlosti protiv mene vi snujete.

²⁸Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

²⁸Jer pitate: 'Gdje je kuća plemićeva, šator u kojem stanovahu opaki?'

²⁹Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

²⁹Niste li na cesti putnike pitali, zar njihovo svjedočanstvo ne primate:

³⁰Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

³⁰'Opaki je u dan nesreće pošteđen i u dan Božje jarosti veseo je.'

³¹Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

³¹Al' na postupcima tko će mu predbacit' i tko će mu vratit' što je počinio?

³²A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

³²A kad ga na kraju na groblje odnesu, na grobni mu humak postavljaju stražu.

³³Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

³³Lake su mu grude zemlje u dolini dok za njime ide čitavo pučanstvo.

³⁴Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

³⁴O, kako su vaše utjehe isprazne! Kakva su prijevara vaši odgovori!"