¹Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:

¹Sofar iz Naamata progovori tad i reče:

²Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,

²"Misli me tjeraju da ti odgovorim, i zato u meni vri to uzbuđenje

³Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.

³dok slušam ukore koji me sramote, al' odgovor mudar um će moj već naći.

⁴Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,

⁴Zar tebi nije od davnine poznato, otkad je čovjek na zemlju stavljen bio,

⁵Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?

⁵da je kratka vijeka radost opakoga, da kao tren prođe sreća bezbožnička.

⁶Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,

⁶Pa ako stasom i do neba naraste, ako mu se glava dotakne oblaka,

⁷Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?

⁷poput utvare on zauvijek nestaje; koji ga vidješe kažu: 'Gdje je sad on?'

⁸Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.

⁸Kao san bez traga on se rasplinjuje, nestaje ga kao priviđenja noćnog.

⁹Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.

⁹Nijedno ga oko više gledat neće, niti će ga mjesto njegovo vidjeti

¹⁰Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.

¹⁰Njegovu će djecu gonit' siromasi: rukama će svojim vraćati oteto.

¹¹Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.

¹¹Kosti su njegove bujale mladošću; gle, zajedno s njome pokošen je sada.

¹²A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;

¹²Zlo bijaše slatko njegovim ustima te ga je pod svojim jezikom skrivao;

¹³Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:

¹³sladio se pazeć' da ga ne proguta i pod nepcem svojim zadržavao ga.

¹⁴Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.

¹⁴Ali hrana ta mu trune u utrobi, otrovom zmijskim u crijevima postaje.

¹⁵Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.

¹⁵Blago progutano mora izbljuvati. Bog će ga istjerat' njemu iz utrobe.

¹⁶Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.

¹⁶Iz zmijine glave otrov je sisao: sada umire od jezika gujina.

¹⁷Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.

¹⁷Potoke ulja on gledat' više neće, ni vidjet' gdje rijekom med i mlijeko teku.

¹⁸Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.

¹⁸Vratit će dobitak ne okusivši ga, neće uživat' u plodu trgovine.

¹⁹Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

¹⁹Jer je sirotinju gnjeo i tlačio, otimao kuće koje ne sazida,

²⁰Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.

²⁰jer ne bješe kraja požudi njegovoj, njegova ga blaga neće izbaviti.

²¹Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.

²¹Jer mu proždrljivost ništa ne poštedi, ni sreća njegova dugo trajat neće.

²²Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.

²²Sred izobilja u škripcu će se naći, svom će snagom na nj se oboriti bijeda.

²³By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.

²³I dok hranom bude trbuh svoj punio, Bog će na nj pustiti jarost svoga gnjeva, sasut' dažd strelica na meso njegovo.

²⁴Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.

²⁴Ako i izmakne gvozdenom oružju, luk će mjedeni njega prostrijeliti.

²⁵Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.

²⁵Strijelu bi izvuk'o, al' mu probi leđa, a šiljak blistavi viri mu iz žuči. Kamo god krenuo, strepnje ga vrebaju,

²⁶Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.

²⁶na njega tmine sve tajom očekuju. Vatra ga ništi, ni od kog zapaljena, i proždire sve pod njegovim šatorom.

²⁷Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.

²⁷Gle, nebo krivicu njegovu otkriva i čitava zemlja na njega se diže.

²⁸Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.

²⁸Njegovu će kuću raznijeti poplava, otplaviti je u dan Božje jarosti.

²⁹Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.

²⁹Takvu sudbinu Bog priprema zlikovcu i takvu baštinu on mu dosuđuje."