¹Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

¹Zalud je nadu u njega gojiti, na pogled njegov čovjek već pogiba.

²Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

²Junaka nema da njega razdraži, tko će mu se u lice suprotstavit'?

³Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

³Tko se sukobi s njim i živ ostade? Pod nebesima tog čovjeka nema!

⁴Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

⁴Prešutjet neću njegove udove, ni silnu snagu, ni ljepotu stasa.

⁵Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

⁵Tko mu smije razodjenut' odjeću, tko li kroz dvostruk prodrijeti mu oklop?

⁶Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

⁶Tko će mu ralje rastvorit' dvokrilne kad strah vlada oko zubi njegovih?

⁷Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

⁷Hrbat mu je od ljuskavih štitova, zapečaćenih pečatom kamenim.

⁸Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

⁸Jedni uz druge tako se sljubiše da među njima dah ne bi prošao.

⁹Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

⁹Tako su čvrsto slijepljeni zajedno: priljubljeni, razdvojit' se ne mogu.

¹⁰Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

¹⁰Kad kihne, svjetlost iz njega zapršti, poput zorinih vjeđa oči su mu.

¹¹Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

¹¹Zublje plamsaju iz njegovih ralja, iskre ognjene iz njih se prosiplju.

¹²Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

¹²Iz nozdrva mu sukljaju dimovi kao iz kotla što kipi na vatri.

¹³V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

¹³Dah bi njegov zapalio ugljevlje, jer mu iz ralja plamenovi suču.

¹⁴Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

¹⁴U šiji leži sva snaga njegova, a ispred njega užas se prostire.

¹⁵Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

¹⁵Kad se ispravi, zastrepe valovi i prema morskoj uzmiču pučini.

¹⁶Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

¹⁶Poput pećine srce mu je tvrdo, poput mlinskoga kamena otporno.

¹⁷Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

¹⁷Pregibi tusta mesa srasli su mu, čvrsti su kao da su saliveni.

¹⁸Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

¹⁸Zgodi li ga mač, od njeg se odbije, tako i koplje, sulica i strijela.

¹⁹Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

¹⁹Poput slame je za njega željezo, mjed je k'o drvo iscrvotočeno.

²⁰Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

²⁰On ne uzmiče od strelice s luka, stijenje iz praćke na nj k'o pljeva pada.

²¹Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

²¹K'o slamčica je toljaga za njega, koplju se smije kad zazviždi nad njim.

²²Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

²²Crepovlje oštro ima na trbuhu i blato njime ore k'o drljačom.

²³Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

²³Pod njim vrtlog sav k'o lonac uskipi, uspjeni more k'o pomast u kotlu.

²⁴Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

²⁴Za sobom svijetlu ostavlja on brazdu, regbi, bijelo runo bezdan prekriva.

²⁵Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.

²⁵Ništa slično na zemlji ne postoji i niti je tko tako neustrašiv.

²⁶I na najviše on s visoka gleda, kralj je svakome, i najponosnijim."