¹Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.

¹Mia spirito senfortigxis, miaj tagoj mallongigxis, Tomboj estas antaux mi.

²Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.

²Mokado min cxirkauxas; En aflikto pro tio restas mia okulo.

³Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.

³Estu Vi mem mia garantianto antaux Vi; Alie kiu donos la manon pro mi?

⁴Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.

⁴CXar ilian koron Vi kovris kontraux prudento; Tial Vi ne donos al ili triumfon.

⁵Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.

⁵Se iu fanfaronas antaux siaj amikoj pri sia parto, La okuloj de liaj infanoj konsumigxos.

⁶Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,

⁶Li faris min proverbo por la popoloj; Kaj mi farigxis homo, al kiu oni kracxas en la vizagxon.

⁷Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.

⁷Mia okulo mallumigxis de cxagreno, Kaj cxiuj miaj membroj farigxis kiel ombro.

⁸Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.

⁸La justuloj eksentos teruron pro tio, Kaj la senkulpulo ekscitigxos kontraux la hipokritulo.

⁹Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.

⁹Tamen la virtulo forte konservos sian vojon, Kaj la purmanulo pli firmigxos.

¹⁰Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.

¹⁰Kaj kiom ajn vi cxiuj revenos, Mi ne trovos inter vi sagxulon.

¹¹Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.

¹¹Miaj tagoj forpasis, pereis miaj intencoj, Kiujn havis mia koro.

¹²Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.

¹²La nokton ili volas fari tago, La lumon alproksimigi al la mallumo.

¹³Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.

¹³Se mi atendas, tamen SXeol estas mia domo, En la mallumo estas pretigita mia lito.

¹⁴Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

¹⁴Al la kavo mi diras:Vi estas mia patro; La vermojn mi nomas mia patrino kaj mia fratino.

¹⁵Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?

¹⁵Kion mi devas atendi? Kiu atentos mian esperon?

¹⁶Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

¹⁶En la profundon de SXeol gxi malsupreniros, Ni ambaux kune kusxos en la polvo.