¹Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.

¹Sed nun ridas pri mi homoj pli junaj ol mi, Kies patrojn mi ne volus starigi kun la hundoj de miaj sxafaroj;

²Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.

²Kies forto de la manoj estis senbezona por mi, Kaj kiuj ne povis atingi maljunecon;

³Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.

³Kiuj pro malricxeco kaj malsato solece kuris En la dezerton mizeran kaj senvivan;

⁴Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.

⁴Kiuj elsxiras atriplon apud la arbetajxoj, Kaj kies pano estas la radiko de genisto.

⁵Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,

⁵El meze de la homoj oni elpelas ilin; Oni krias sur ilin, kiel sur sxteliston;

⁶Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.

⁶En terfendoj cxe la valoj ili logxas, En truoj de la tero kaj de rokoj;

⁷V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,

⁷Inter la arbetajxoj ili krias, Sub la kardoj ili kolektigxas;

⁸Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.

⁸Kiel infanoj de sentauxguloj kaj sennomuloj, Ili estas elpelitaj el la lando.

⁹Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.

⁹Kaj nun mi farigxis objekto de ilia mokokanto, Mi farigxis por ili objekto de babilado.

¹⁰V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.

¹⁰Ili abomenas min, malproksimigxas de mi, Ne timas kracxi sur mian vizagxon.

¹¹Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

¹¹Li malligis mian sxnuron kaj turmentas min, Kaj ili forjxetis antaux mi la bridon.

¹²Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.

¹²Dekstre buboj starigxis, kaj pusxas miajn piedojn; Ili ebenigis kontraux mi siajn pereigajn vojojn;

¹³Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.

¹³Ili disfosis mian vojon, facile pereigas min, Ne bezonante helpanton;

¹⁴Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.

¹⁴Ili venas kiel tra largxa brecxo, JXetas sin tumulte.

¹⁵Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.

¹⁵Teruroj turnis sin kontraux min, Forpelis mian majeston kiel vento; Kiel nubo foriris mia felicxo.

¹⁶A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,

¹⁶Kaj nun elversxigxas mia animo; Kaptis min tagoj de mizero.

¹⁷Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.

¹⁷En la nokto miaj ostoj traborigxas en mi, Kaj miaj mordetantoj ne dormas.

¹⁸Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

¹⁸Kun granda malfacileco demetigxas mia vesto; Premas min la rando de mia cxemizo.

¹⁹Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.

¹⁹Oni komparas min kun koto; Mi similigxis al polvo kaj cindro.

²⁰Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.

²⁰Mi krias al Vi, sed Vi ne respondas al mi; Mi staras, ke Vi atentu min.

²¹Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.

²¹Vi farigxis kruelulo por mi; Per la forto de Via mano Vi montras al mi Vian malamon.

²²Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.

²²Vi levis min en la venton, Lasis min kaj neniigis min en la ventego.

²³Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.

²³Mi scias, ke Vi transdonos min al la morto, En la kunvenejon de cxio vivanta.

²⁴Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.

²⁴Sed cxu oni povas ne deziri eltiri manon, Kaj krii en sia malfelicxo?

²⁵Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.

²⁵CXu mi ne ploris pri tiu, kiu havis malfelicxan tempon? CXu mia animo ne afliktigxis pri malricxulo?

²⁶Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

²⁶Mi atendis bonon, sed venis malbono; Mi esperis lumon, sed venis mallumo.

²⁷Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.

²⁷Miaj internajxoj bolas kaj ne cxesas; Atakis min tempo de mizero.

²⁸Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

²⁸Mi estas nigra, sed ne de la suno; Mi levigxas en la komunumo kaj krias.

²⁹Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.

²⁹Mi farigxis frato al la sxakaloj Kaj kamarado al la strutoj.

³⁰Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

³⁰Mia hauxto nigrigxis sur mi, Kaj miaj ostoj sekigxis de varmego.

³¹A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

³¹Mia harpo farigxis plendilo, Kaj mia fluto farigxis vocxo de plorantoj.