¹Odpovídaje pak Job, řekl:

¹Ijob respondis kaj diris:

²Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

²Se estus pesita mia cxagreno, Kaj samtempe estus metita sur la pesilon mia suferado,

³Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

³GXi estus nun pli peza, ol la sablo cxe la maroj; Pro tio miaj vortoj estas plenaj de plendo.

⁴Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

⁴CXar la sagoj de la Plejpotenculo estas en mi, Ilian venenon trinkas mia spirito; La terurajxoj de Dio direktigxis sur min.

⁵Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

⁵CXu krias sovagxa azeno sur herbo? CXu bovo blekas kolere cxe sia mangxajxo?

⁶Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

⁶CXu oni mangxas sengustajxon sen salo? CXu havas guston la albumeno de ovo?

⁷Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

⁷Kion ne volis tusxi mia animo, Tio nun estas abomeninde mia mangxajxo.

⁸Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

⁸Ho, se mia peto plenumigxus, Kaj se Dio donus al mi tion, kion mi esperas!

⁹Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

⁹Ho, se Dio komencus kaj disbatus min, Donus liberecon al Sia mano kaj frakasus min!

¹⁰Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

¹⁰Tio estus ankoraux konsolo por mi; Kaj mi gxojus, se en la turmento Li ne kompatus, CXar mi ne forpusxis ja la vortojn de la Sanktulo.

¹¹Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

¹¹Kio estas mia forto, ke mi persistu? Kaj kia estas mia fino, ke mi havu paciencon?

¹²Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

¹²CXu mia forto estas forto de sxtonoj? CXu mia karno estas kupro?

¹³Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

¹³Mi havas ja nenian helpon, Kaj savo estas forpusxita for de mi.

¹⁴Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

¹⁴Al malfelicxulo decas kompato de amiko, Ecx se li forlasas la timon antaux la Plejpotenculo.

¹⁵Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

¹⁵Miaj fratoj trompas kiel torento, Kiel akvaj fluegoj, kiuj pasas,

¹⁶Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

¹⁶Kiuj estas malklaraj pro glacio, En kiuj kasxas sin negxo;

¹⁷V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

¹⁷En la tempo de degelo ili malaperas, En la tempo de varmego ili forsxovigxas de sia loko.

¹⁸Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

¹⁸Ili forklinas la direkton de sia vojo, Iras en la dezerton, kaj malaperas.

¹⁹To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

¹⁹Sercxas ilin per sia rigardo la vojoj de Tema, Esperas je ili la karavanoj el SXeba;

²⁰Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

²⁰Sed ili hontas pro sia fido; Ili aliras, kaj rugxigxas de honto.

²¹Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

²¹Nun vi neniigxis; Vi ekvidis terurajxon, kaj ektimis.

²²Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

²²CXu mi diris:Donu al mi, El via havajxo donacu pro mi,

²³Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

²³Savu min el la mano de premanto, Aux liberigu min el la mano de turmentantoj?

²⁴Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

²⁴Instruu min, kaj mi eksilentos; Komprenigu al mi, per kio mi pekis.

²⁵Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

²⁵Kial vi mallauxdas pravajn vortojn? Kaj kion povas instrui la moralinstruanto el vi?

²⁶Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

²⁶CXu vi intencas riprocxi pro vortoj? Sed paroloj de malesperanto iras al la vento.

²⁷Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

²⁷Ecx orfon vi atakus, Kaj sub via amiko vi fosus.

²⁸A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

²⁸Nun, cxar vi komencis, rigardu min; CXu mi mensogos antaux via vizagxo?

²⁹Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

²⁹Rigardu denove, vi ne trovos malpiajxon; Ripetu, vi trovos mian pravecon en la afero.

³⁰A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

³⁰CXu estas peko sur mia lango? CXu mia palato ne komprenas tion, kio estas malbona?