¹Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.

¹Benu, ho mia animo, la Eternulon. Ho Eternulo, mia Dio, Vi estas tre granda, De majesto kaj beleco Vi estas vestita;

²Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.

²Vi, kiu estas cxirkauxkovrita de lumo kiel de vesto, Kiu sternas la cxielon kiel tapisxon;

³Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.

³Kiu arangxas sur la akvo Siajn cxambrojn, Kiu faras la nubojn Lia veturilo; Kiu iras sur la flugiloj de la vento;

⁴Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.

⁴Kiu faras la ventojn Liaj senditoj, Flamantan fajron Liaj servantoj;

⁵Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.

⁵Kiu fondis la teron sur gxiaj fundamentoj, Ke gxi neniam sxanceligxos.

⁶Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.

⁶La abismon Vi kovris kiel per vesto, Sur la montoj staras akvo;

⁷K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,

⁷De Via minaco gxi kuras, De la vocxo de Via tondro gxi forrapidas.

⁸(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.

⁸GXi levigxas sur montojn, mallevigxas sur valojn, Al tiu loko, kiun Vi destinis por gxi.

⁹Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.

⁹Vi faris limon, kiun gxi ne superpasxos, Por ke gxi ne revenu por kovri la teron.

¹⁰Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,

¹⁰Vi sendas fontojn al la riveroj, Kiuj iras inter montoj;

¹¹A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.

¹¹Ili trinkigas cxiujn kampajn bestojn; Sovagxaj azenoj kvietigas sian soifon.

¹²Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.

¹²Apud ili logxas la birdoj cxielaj, El inter la brancxoj ili sonigas sian vocxon.

¹³Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.

¹³Vi trinkigas la montojn el Viaj cxambroj; Per la produktoj de Viaj faroj satigxas la tero.

¹⁴Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,

¹⁴Vi kreskigas herbon por la bruto, Kaj verdajxon, kiu servas al la homo, Por elirigi panon el la tero.

¹⁵A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.

¹⁵Kaj la vino gajigas la koron de la homo, La vizagxo brilas de la oleo, Kaj la pano fortikigas la koron de la homo.

¹⁶Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.

¹⁶Satigxas la arboj de la Eternulo, La cedroj de Lebanon, kiujn Li plantis;

¹⁷Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.

¹⁷Kaj tie nestas birdoj; Cikonio havas sian logxejon sur abioj;

¹⁸Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.

¹⁸La altaj montoj estas por la ibeksoj, La rokoj estas rifugxejo por la hirakoj.

¹⁹Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.

¹⁹Li arangxis la lunon laux la partoj de tempo; La suno scias sian subiron.

²⁰Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:

²⁰Vi sendas mallumon, kaj farigxas nokto, Dum kiu vagas cxiuj arbaraj bestoj;

²¹Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.

²¹La leonidoj krias pri rabakiro, Por peti de Dio sian mangxajxon.

²²Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.

²²Kiam levigxas la suno, Ili sin kasxas kaj kusxigxas en siaj logxejoj.

²³Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.

²³Eliras homo por sia okupigxo, Por sia laboro gxis la vespero.

²⁴Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.

²⁴Kiel multaj estas Viaj faroj, ho Eternulo! CXion Vi faris kun sagxo; La tero estas plena de Viaj faritajxoj.

²⁵V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.

²⁵Jen la maro, granda kaj vasta: Tie estas rampajxoj sennombraj, Bestoj malgrandaj kaj grandaj;

²⁶Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.

²⁶Tie iras sxipoj; Tie estas la levjatano, kiun Vi kreis, ke gxi tie ludu.

²⁷Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

²⁷CXiuj ili atendas de Vi, Ke Vi donu al ili mangxon en gxia tempo.

²⁸Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.

²⁸Vi donas al ili, ili kolektas; Vi malfermas Vian manon, kaj ili satigxas de bonajxo.

²⁹Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

²⁹Vi kasxas Vian vizagxon, tiam ili ektimas; Vi forprenas ilian spiriton, Tiam ili mortas kaj revenas al sia polvo.

³⁰Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.

³⁰Vi sendas Vian spiriton, tiam ili kreigxas; Kaj Vi renovigas la vizagxon de la tero.

³¹Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.

³¹Gloro al la Eternulo estu eterne; La Eternulo gxoju pri Siaj faritajxoj.

³²On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.

³²Li ekrigardas la teron, kaj gxi tremas; Li ektusxas la montojn, kaj ili fumigxas.

³³Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.

³³Mi kantados al la Eternulo, dum mi vivos; Mi muzikados al mia Dio, dum mi estos.

³⁴Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.

³⁴Agrabla estu al Li mia meditado; Mi gxojos pri la Eternulo.

³⁵Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

³⁵Malaperu pekuloj de sur la tero, Kaj malvirtuloj ne plu ekzistu. Benu, ho mia animo, la Eternulon. Haleluja!