¹Známoť vám pak činím, bratří, evangelium, kteréž jsem zvěstoval vám, kteréž jste i přijali, v němž i stojíte,

¹Aga nüüd ma teen teile, vennad, teatavaks evangeeliumi, mida ma teile olen kuulutanud, mille te ka olete vastu võtnud, milles te ka seisate

²Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili.

²ja mille läbi te ka pääsete. Kas te peate kinni sõnadest, millega ma teile evangeeliumi kuulutasin? Muidu olete küll ilmaaegu saanud usklikuks.

³Vydal jsem zajisté vám nejprve to, což jsem i vzal, že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem,

³Ma olen teile ju kõigepealt edasi andnud seda, mida ma ka ise olen vastu võtnud: et Kristus suri meie pattude eest, nagu on kirjutatud pühades kirjades,

⁴A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem.

⁴ja et ta maeti maha ja äratati kolmandal päeval üles pühade kirjade järgi

⁵A že vidín jest od Petra, potom od dvanácti.

⁵ja et ta näitas ennast Keefasele, seejärel neile kaheteistkümnele,

⁶Potom vidín více než od pěti set bratří spolu, z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad, a někteří již zesnuli.

⁶seejärel näitas ta ennast ühtaegu enam kui viiesajale vennale, kellest enamik on veel praegugi elus, mõned aga on läinud magama;

⁷Potom vidín jest od Jakuba, potom ode všech apoštolů.

⁷siis näitas ta ennast Jaakobusele, seejärel kõigile apostlitele.

⁸Nejposléze pak ze všech, jakožto nedochůdčeti, ukázal se i mně.

⁸Aga kõige viimaks näitas ta ennast ka minule kui äbarikule.

⁹Nebo já jsem nejmenší z apoštolů, kterýž nejsem hoden slouti apoštol, protože jsem se protivil církvi Boží.

⁹Mina ju olen apostlite seast kõige väiksem, see, keda ei kõlba hüüdagi apostliks, sest ma olen taga kiusanud Jumala kogudust.

¹⁰Ale milostí Boží jsem to, což jsem, a milost jeho mně učiněná daremná nebyla, ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem, avšak ne já, ale milost Boží, kteráž se mnou jest.

¹⁰Aga Jumala armust olen ma see, kes olen, ja tema arm minu vastu ei ole läinud tühja, vaid ma olen neist kõigist palju rohkem vaeva näinud. Aga seda ei ole teinud mina, vaid Jumala arm, mis on minuga.

¹¹Protož i já i oni tak kážeme, a tak jste uvěřili.

¹¹Olgu nüüd mina või nemad - nõnda me kuulutame ja nõnda olete teie saanud usklikuks.

¹²Poněvadž se pak káže o Kristu, že jest z mrtvých vstal, kterakž někteří mezi vámi praví, že by nebylo z mrtvých vstání?

¹²Kui aga Kristusest kuulutatakse, et ta on üles äratatud surnuist, kuidas siis mõned teie seast ütlevad, et surnute ülestõusmist ei ole?

¹³Nebo není-liť z mrtvých vstání, anižť jest Kristus z mrtvých vstal.

¹³Aga kui surnute ülestõusmist ei ole, siis ei ole ka Kristust üles äratatud.

¹⁴A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, tedyť jest daremné kázaní naše, a daremnáť jest i víra vaše.

¹⁴Aga kui Kristust ei ole üles äratatud, siis tähendab see, et ka meie jutlus on tühine ja tühine on ka teie usk.

¹⁵A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží; nebo vydali jsme svědectví o Bohu, že vzkřísil z mrtvých Krista. Kteréhož nevzkřísil, (totiž) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají.

¹⁵Ja meid leitakse siis olevat Jumala valetunnistajad, sest me oleme tunnistanud Jumalale vastu, et ta on üles äratanud Kristuse, keda tema ei ole üles äratanud, - sel juhul, kui surnuid üles ei äratata.

¹⁶Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají, anižť jest Kristus vstal.

¹⁶Sest kui surnuid üles ei äratata, siis ei ole ka Kristust üles äratatud;

¹⁷A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v hříších vašich.

¹⁷kui aga Kristust ei ole üles äratatud, siis on teie usk tühine, siis te olete alles oma pattudes.

¹⁸A takť i ti, kteříž zesnuli v Kristu, zahynuli.

¹⁸Nii on siis ka hukkunud need, kes on Kristuses magama läinud.

¹⁹Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu, nejbídnější jsme ze všech lidí.

¹⁹Kui me loodame Kristuse peale üksnes selles elus, siis me oleme kõigist inimestest armetumad.

²⁰Ale vstalť jest z mrtvých Kristus, prvotiny těch, jenž zesnuli.

²⁰Nüüd aga on Kristus üles äratatud surnuist, uudseviljana magamaläinutest.

²¹Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých.

²¹Et surm on tulnud inimese kaudu, siis tuleb ka surnute ülestõusmine inimese kaudu;

²²Nebo jakož v Adamovi všickni umírají, tak i skrze Krista všickni obživeni budou.

²²sest nõnda nagu kõik inimesed surevad Aadamas, nõnda tehakse ka kõik elavaks Kristuses.

²³Ale jeden každý v svém pořádku: Prvotiny Kristus, potom ti, kteříž jsou Kristovi, v příští jeho.

²³Aga igaüks oma järjekorras: uudseviljana Kristus, pärast seda Kristuse omad tema taastulekul;

²⁴Potom bude konec, když vzdá království Bohu a Otci, když vyprázdní všeliké knížatstvo, i všelikou vrchnost i moc.

²⁴ja siis tuleb lõpp, kui ta loovutab kuningriigi Jumalale ja Isale, olles kõrvaldanud iga valitsuse ja iga meelevalla ja väe.

²⁵Nebo musíť to býti, aby on kraloval, dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho.

²⁵Sest tema peab valitsema kuningana, kuni Jumal paneb kõik vaenlased tema jalge alla.

²⁶Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt.

²⁶Viimse vaenlasena kõrvaldatakse surm.

²⁷Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho. Když pak praví, že všecky věci poddány jsou jemu, zjevnéť jest, že kromě toho, kterýž jemu poddal všecko.

²⁷Sest 'Jumal on kõik alistanud tema jalge alla'. Aga kui ta ütleb, et kõik on alistatud, siis on ilmne, et kõik peale selle, kes temale kõik alistas.

²⁸A když poddáno jemu bude všecko, tedy i on Syn poddá se tomu, kterýž jemu poddati má všecko, aby byl Bůh všecko ve všech.

²⁸Kui aga kõik on alistatud, siis alistub ka Poeg ise sellele, kes temale on kõik alistanud, et Jumal oleks kõik kõiges.

²⁹Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?

²⁹Mida teeksid muidu need, keda surnute eest ristitakse? Kui surnuid üldse üles ei äratata, milleks nad lasevad end ristida surnute eest?

³⁰Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny?

³⁰Ja milleks ma siis olen iga päev surmasuus?

³¹Na každý den umírám, skrze slávu naši, kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem.

³¹Ma suren iga päev, nii tõesti kui teie, vennad, olete mu kiitlemine, mis mul on Kristuses Jeesuses, meie Issandas.

³²Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme.

³²Kui ma võitlesin metsalistega Efesoses inimese kombel - mis kasu ma sellest sain? Kui surnuid üles ei äratata, siis 'söögem ja joogem, sest homme sureme nagunii'!

³³Nedejte se svoditi. Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání.

³³Ärge eksige!'Halb seltskond rikub head kombed.'

³⁴Prociťte k konání spravedlnosti, a nehřešte. Nebo někteří ještě neznají Boha; k zahanbení vašemu toto mluvím.

³⁴Saage täiesti kaineks ja ärge tehke pattu! Jah, mõnel ei ole üldse jumalatunnetust. Seda ma ütlen teile häbiks.

³⁵Ale řekne někdo: Kterakž pak vstanou mrtví? A v jakém těle přijdou?

³⁵Nüüd aga küsib mõni: 'Kuidas siis surnud üles äratatakse? Millise ihuga nad tulevad?'

³⁶Ó nemoudrý, však to, což rozsíváš, nebývá obživeno, leč umře.

³⁶Rumal! See, mida sa külvad, ei saa elavaks, kui ta ei sure.

³⁷A což rozsíváš, ne to tělo, kteréž potom zroste, rozsíváš, ale holé zrno, jaké se trefí, pšenice nebo kteréžkoli jiné.

³⁷Ja see, mida sa külvad - sa ei külva seda ihu, mis peab tõusma, vaid palja iva, olgu see siis nisu või mingi muu vili.

³⁸Bůh pak dává jemu tělo, jakž ráčí, a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo.

³⁸Aga Jumal annab talle ihu, nõnda nagu ta on tahtnud, ning igale seemnele tema eriomase ihu.

³⁹Ne každé tělo jest jednostejné tělo, ale jiné zajisté tělo lidské, jiné tělo hovadí, jiné pak rybí, a jiné ptačí.

³⁹Kõik liha ei ole sama liha, vaid isesugune on inimese liha ja isesugune veiste liha, isesugune lindude ja isesugune kalade liha.

⁴⁰A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest sláva nebeských, a jiná zemských,

⁴⁰On taevalikke ihusid ja maapealseid ihusid, kuid taevalike hiilgus on teistsugune kui maapealsete oma,

⁴¹Jiná sláva slunce, a jiná měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.

⁴¹isesugune on päikese kirkus ja isesugune kuu kirkus ja isesugune tähtede kirkus, sest ka täht erineb tähest kirkuse poolest.

⁴²Tak i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se tělo porušitelné, vstane neporušitelné;

⁴²Nõnda on ka surnute ülestõusmine: kaduvuses külvatakse, kadumatuses äratatakse üles,

⁴³Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;

⁴³autuses külvatakse, kirkuses äratatakse üles, nõtruses külvatakse, väes äratatakse üles,

⁴⁴Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest také i duchovní tělo.

⁴⁴maine ihu külvatakse, vaimne ihu äratatakse üles. Kui juba on olemas maine ihu, siis on olemas ka vaimne ihu.

⁴⁵Takť i psáno jest: Učiněn jest první člověk Adam v duši živou, ale poslední Adam v ducha obživujícího.

⁴⁵Nõnda on ka kirjutatud: 'Esimene inimene Aadam sai elavaks hingeks.' Viimne Aadam sai vaimuks, kes elustab.

⁴⁶Však ne nejprve duchovní, ale tělesné, potom pak duchovní.

⁴⁶Kuid esmalt ei ole vaimne, vaid maine, siis alles tuleb vaimne.

⁴⁷První člověk byl z země zemský, druhý člověk jest sám Pán s nebe.

⁴⁷Esimene inimene oli maast muldne, teine inimene oli taevast.

⁴⁸Jakýž jest ten zemský, takoví jsou i zemští, a jakýž ten nebeský, takovíž budou také i nebeští.

⁴⁸Milline oli muldne, sellised on ka muldsed, ja milline oli taevane, sellised on ka taevased.

⁴⁹A jakož jsme nesli obraz zemského, takť poneseme obraz i nebeského.

⁴⁹Ja nii nagu me kandsime muldset kuju, nii kanname kord ka taevast kuju.

⁵⁰Totoť pak pravím, bratří: Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou, aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží.

⁵⁰Aga seda ma ütlen, vennad: liha ja veri ei või pärida Jumala riiki ega kaduvus pärida kadumatust.

⁵¹Aj, tajemství vám pravím: Ne všickni zajisté zesneme, ale všickni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu.

⁵¹Vaadake, ma ütlen teile saladuse: meie kõik ei lähegi magama, aga meid kõiki muudetakse,

⁵²Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.

⁵²äkitselt, ühe silmapilguga, viimse pasuna hüüdes, sest pasun hüüab ja surnud äratatakse üles kadumatutena, ning meid muudetakse.

⁵³Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost, a smrtelné toto obléci nesmrtelnost.

⁵³Sest see kaduv peab riietuma kadumatusega ja see surelik riietuma surematusega.

⁵⁴A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost, a smrtelné toto obleče nesmrtelnost, tehdy se naplní řeč, kteráž napsána jest: Pohlcena jest smrt v vítězství.

⁵⁴Aga kui see kaduv riietub kadumatusega ja see surelik riietub surematusega, siis läheb täide sõna, mis on kirjutatud: 'Surm on neelatud võidusse!

⁵⁵Kde jest, ó smrti, osten tvůj? Kde jest, ó peklo, vítězství tvé?

⁵⁵Surm, kus on sinu võit? Surm, kus on sinu astel?'

⁵⁶Osten pak smrti jestiť hřích, a moc hřícha jest Zákon.

⁵⁶Aga surma astel on patt, ent patu vägi on Seadus.

⁵⁷Ale Bohu díka, kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista.

⁵⁷Aga tänu olgu Jumalale, kes meile võidu annab meie Issanda Jeesuse Kristuse läbi!

⁵⁸Protož, bratří moji milí, stálí buďte a nepohnutelní, rozhojňujíce se v díle Páně vždycky, vědouce, že práce vaše není daremná v Pánu.

⁵⁸Niisiis, mu armsad vennad, olge kindlad, kõigutamatud ning ikka innukad Issanda töös, teades, et teie vaevanägemine Issandas ei ole tühine.