¹Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.

¹Ja Taavet kõneles selle laulu sõnad Issandale sel ajal, kui Issand oli ta päästnud kõigi ta vaenlaste käest ja Sauli käest.

²A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.

²Ta ütles nõnda: 'Issand on mu kalju, mu mäelinnus ja mu päästja.

³Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.

³Mu Jumal on mu kalju, kus ma pelgupaika otsin, mu kilp ja abisarv, mu kõrge kants ja varjupaik. Mu päästja, sa päästad mind vägivallast.

⁴Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.

⁴'Kiidetud olgu Issand!' nõnda ma hüüan ja ma pääsen oma vaenlaste käest.

⁵Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.

⁵Sest surmalained piirasid mind ja nurjatuse jõed tegid mulle hirmu.

⁶Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne.

⁶Surmavalla köied ümbritsesid mind, surma võrgud sattusid mu ette.

⁷V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.

⁷Oma kitsikuses ma hüüdsin Issandat ja kisendasin oma Jumala poole. Ta kuulis mu häält oma templist ja mu appihüüd jõudis ta kõrvu.

⁸Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

⁸Siis värises ja vabises maa, taeva alused kõikusid ja põrusid, sest ta viha süttis.

⁹Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.

⁹Suits tõusis ta sõõrmeist ja tuli ta suust oli neelamas, tulised söed lõõmasid tema seest.

¹⁰Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.

¹⁰Ta vajutas taeva ja tuli maha, ja ta jalge all oli tume pilv.

¹¹I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.

¹¹Ta sõitis keerubi peal ja lendas ning teda nähti tuule tiibadel.

¹²Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.

¹²Ta pani onniks enese ümber pimeduse, mustavad veed, paksud pilved.

¹³Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.

¹³Kumast tema ees lõõmasid tulised söed.

¹⁴Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.

¹⁴Issand müristas taevast ja Kõigekõrgem andis kuulda oma häält.

¹⁵Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.

¹⁵Ta ambus nooli ja pillutas neid, heitis välke ja pani need sähvima.

¹⁶I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.

¹⁶Siis said nähtavaks mere sügavused, maailma alused paljastusid Issanda sõitluse läbi tema sõõrmete tuule puhangust.

¹⁷Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.

¹⁷Ta ulatas kõrgusest käe, ta võttis minu, ta tõmbas mu välja suurest veest.

¹⁸Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.

¹⁸Ta päästis minu mu tugeva vaenlase käest, mu vihkajate käest, sest nad olid minust vägevamad.

¹⁹Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.

¹⁹Nad tulid mu kallale mu õnnetuse päeval, aga Issand oli mulle toeks.

²⁰Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.

²⁰Ta tõi mu välja avarusse, ta päästis minu, sest tal oli minust hea meel.

²¹Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.

²¹Issand teeb mulle head mu õigust mööda, ta tasub mulle mu käte puhtust mööda.

²²Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.

²²Sest ma hoidsin Issanda teid ega taganenud õelasti Jumalast.

²³Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.

²³Sest kõik ta seadlused on mu ees ja ma ei hüljanud tema määrusi.

²⁴A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.

²⁴Ma olin laitmatu tema ees ja hoidusin oma pahateost.

²⁵Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.

²⁵Seepärast Issand tasus mulle mu õigust mööda, mu puhtust mööda tema silma ees.

²⁶Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.

²⁶Heldele sa osutad heldust, laitmatu mehe vastu sa oled laitmatu;

²⁷K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

²⁷puhta vastu sa oled puhas ja kõvera vastu sa osutud keeruliseks.

²⁸Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.

²⁸Sa päästad viletsa rahva, aga sinu silmad on suureliste vastu, sa alandad nad.

²⁹Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.

²⁹Sest sina, Issand, oled mu lamp, ja Issand valgustab mu pimedust.

³⁰Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.

³⁰Sest sinuga ma jooksen väehulga kallale, oma Jumalaga ma hüppan üle müüri.

³¹Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.

³¹Jumala tee on laitmatu, Issanda kõne on sulatatud puhtaks; tema on kilbiks kõigile, kes tema juures pelgupaika otsivad.

³²Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?

³²Sest kes on Jumal peale Issanda? Ja kes muu on kalju, kui mitte meie Jumal?

³³Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.

³³Jumal on mu tugev paik ja vägi, tema teeb laitmatuks mu tee.

³⁴Činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.

³⁴Ta teeb mu jalad emahirve jalgade sarnaseks ja paneb mind seisma mu kõrgustikele.

³⁵Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.

³⁵Ta õpetab mu käsi sõdima ja mu käsivart vaskambu vinnastama.

³⁶Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.

³⁶Sa annad mulle oma päästekilbi ja su alandus teeb mind suureks.

³⁷Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.

³⁷Sa teed maa avaraks mu sammule, et mu luupeksed ei libiseks.

³⁸Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.

³⁸Ma tahan jälitada oma vaenlasi ja nad hävitada ega taha tulla tagasi enne, kui olen teinud neile lõpu.

³⁹Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.

³⁹Ma tahan teha neile lõpu ja nad purustada, nõnda et nad enam ei tõuse, vaid langevad mu jalge alla.

⁴⁰Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.

⁴⁰Sa vöötad mind rammuga sõja jaoks, sa surud kokku mu alla need, kes tõusevad mu vastu.

⁴¹Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.

⁴¹Sa pöörad minu poole mu vaenlaste selja, ma hävitan oma vihamehed.

⁴²Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.

⁴²Nad vaatavad ümber, aga päästjat ei ole; hüüavad Issanda poole, aga ta ei vasta neile.

⁴³I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.

⁴³Nüüd ma hõõrun nad pihuks nagu maa tolmu; ma põrmustan ja sõtkun nad puruks nagu tänavate pori.

⁴⁴Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.

⁴⁴Sina päästad minu mu rahva riidlemistest; sa hoiad mind paganate peaks. Rahvad, keda ma ei tunne, hakkavad mind teenima.

⁴⁵Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.

⁴⁵Võõra rahva lapsed meelitavad mind, kuulduste peale nad kuulevad mu sõna.

⁴⁶Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.

⁴⁶Võõra rahva lapsed nõrkevad ja nad vöötavad endid oma linnustest välja tulles.

⁴⁷Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,

⁴⁷Issand elab, kiidetud olgu mu kalju! Ülistatud olgu Jumal, mu päästekalju,

⁴⁸Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.

⁴⁸Jumal, kes mulle annab kättemaksmise ja alistab mulle rahvad,

⁴⁹Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.

⁴⁹sina, kes viid mind ära mu vaenlaste käest, tõstad mind kõrgele mu vastaste eest ja vabastad minu vägivalla meeste käest.

⁵⁰Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.

⁵⁰Sellepärast ma tänan sind, Issand, paganate seas ja laulan kiitust su nimele,

⁵¹Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.

⁵¹kes teed suureks oma kuninga õnne ning osutad heldust oma võitule, Taavetile ja tema soole igavesti!'