¹Jestliže pak opravdově poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého, ostříhaje a čině všecka přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, vyvýší tě Hospodin Bůh tvůj nade všecky národy země.

¹Ja kui sa tõesti kuulad Issanda, oma Jumala häält ja pead hoolsasti kõiki tema käske, mis ma täna sulle annan, siis tõstab sind Issand, su Jumal, kõrgemaks kõigist rahvaist maa peal.

²A přijdou na tě všecka požehnání tato, a vyplní se při tobě, když jen poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého.

²Ja kõik need õnnistused saavad sulle osaks ja tabavad sind, kui sa võtad kuulda Issanda, oma Jumala häält.

³Požehnaný budeš v městě, požehnaný i na poli.

³Õnnistatud oled sa linnas ja õnnistatud oled sa väljal.

⁴Požehnaný plod života tvého, úrody země tvé, i plod dobytka tvého, prvorozené skotů tvých i stáda bravů tvých.

⁴Õnnistatud on su ihuvili, su maapinna saak, su karja juurdekasv, su veiste vasikad ning su lammaste ja kitsede talled.

⁵Požehnaný koš tvůj i díže tvá.

⁵Õnnistatud on su korv ja su leivaküna.

⁶Požehnaný budeš vcházeje, požehnaný i vycházeje.

⁶Õnnistatud oled sa tulles ja õnnistatud oled sa minnes.

⁷A učiní Hospodin, že nepřátelé tvoji, kteříž by povstali proti tobě, poraženi budou před tebou; jednou cestou vytáhnou proti tobě, a sedmi cestami před tebou utíkati budou.

⁷Issand paneb vaenlased, kes kipuvad sulle kallale, su ette kaotust kandma: ühte teed nad tulevad su vastu, aga seitset teed nad põgenevad su eest.

⁸Přikáže Hospodin požehnání svému, aby s tebou bylo v špižírnách tvých a při všem, k čemu bys koli přičinil ruku svou, a požehná tobě v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě.

⁸Issand käsib seda õnnistust olla sinuga su aitades ja kõiges, mille külge sa oma käe paned, ja ta õnnistab sind maal, mille Issand, su Jumal, sulle annab.

⁹Vystaví tě sobě Hospodin za lid svatý, jakož zapřisáhl tobě, když ostříhati budeš přikázaní Hospodina Boha svého, a choditi po cestách jeho.

⁹Issand ülendab sind enesele pühitsetud rahvaks, nagu ta sulle on vandega tõotanud, kui sa pead Issanda, oma Jumala käske ja käid tema teedel.

¹⁰I uzří všickni národové země, že jméno Hospodinovo vzýváno jest nad tebou, a budou se báti tebe.

¹⁰Ja kõik maailma rahvad näevad, et sinule on pandud Issanda nimi, ja nad kardavad sind.

¹¹Učiní také Hospodin, že hojnost míti budeš všeho dobrého, plodu života svého, i plodu dobytků svých, i úrod zemských v zemi, kterouž s přísahou zaslíbil otcům tvým, že ji tobě dá.

¹¹Ja Issand annab sulle külluses head su ihuvilja, karja kasvu ja maapinna saagi poolest maal, mille Issand, su Jumal, vandega su vanemaile on tõotanud sulle anda.

¹²Otevře Hospodin tobě poklad svůj výborný, nebe, aby vydalo déšť zemi tvé časem svým, a požehná všelikému dílu ruky tvé, tak že mnohým národům půjčovati budeš, sám pak nic nevypůjčíš.

¹²Issand avab sulle oma rikkaliku varaaida, taeva, andes su maale vihma õigel ajal ja õnnistades kõiki su kätetöid; ja sina võid laenu anda paljudele rahvastele, aga sa ise ei tarvitse laenata.

¹³I ustanoví tě Hospodin za hlavu a ne za ocas, a budeš vždycky vyšší, a nikdy nižší, když poslouchati budeš přikázaní Hospodina Boha svého, kteráž já dnes tobě přikazuji, abys ostříhal a činil je.

¹³Ja Issand paneb sind peaks ja mitte sabaks, sa lähed ikka ülespoole, aga mitte allapoole, kui sa kuulad Issanda, oma Jumala käske, mida ma täna sind käsin pidada ja täita,

¹⁴A neuchýlíš se od žádného slova, kteráž já dnes přikazuji tobě, ani na pravo ani na levo, odcházeje po bozích cizích, abys jim sloužil.

¹⁴ja kui sa ei kaldu kõrvale kõigist sõnadest, mis ma täna teile käsuna annan, ei paremale ega vasakule, ega käi teiste jumalate järel, et neid teenida.

¹⁵Jestliže pak hlasu Hospodina Boha svého poslouchati, a všech přikázaní a ustanovení jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, ostříhati a činiti nebudeš, přijdou na tě všecka zlořečenství tato a postihnou tě.

¹⁵Aga kui sa ei kuula Issanda, oma Jumala häält, ei pea hoolsasti kõiki tema käske ja seadlusi, mis ma täna sulle annan, siis tulevad su peale kõik need needused ja tabavad sind.

¹⁶Zlořečený budeš v městě, zlořečený i na poli.

¹⁶Neetud oled sa linnas ja neetud oled sa väljal.

¹⁷Zlořečený koš tvůj, a zlořečená díže tvá.

¹⁷Neetud on su korv ja su leivaküna.

¹⁸Zlořečený plod života tvého i úrody země tvé, prvorozené skotů tvých i stáda bravů tvých.

¹⁸Neetud on su ihuvili ja su maapinna saak, su veiste vasikad ning su lammaste ja kitsede talled.

¹⁹Zlořečený budeš vcházeje, zlořečený i vycházeje.

¹⁹Neetud oled sa tulles ja neetud oled sa minnes.

²⁰Pošle Hospodin na tě zlořečení, zkormoucení a bídu při všem, k čemuž bys koli přičinil ruky své a což bys koli dělal, dokudž nebudeš vyhlazen, a nezahyneš v náhle pro zlé skutky tvé, skrze něž jsi opustil mne.

²⁰Issand saadab sulle needuse, segaduse ja ähvarduse kõiges, mille külge sa oma käe paned, mida sa teed, kuni sa hukkud ja kuni sa äkitselt kaod oma kurjade tegude pärast, sellepärast et sa mind oled maha jätnud.

²¹Dopustí Hospodin, aby se přídržely tebe morní bolesti, až tě i vypléní z země, do níž se béřeš, abys ji dědičně opanoval.

²¹Issand nakatab su külge katkutõve, kuni see lõpetab sind sellelt maalt, mida sa lähed pärima.

²²Bíti tě bude Hospodin souchotinami, zimnicí, pálivostí, horkem, mečem, suchem a rudou, a budou tě stíhati, až tě i zkazí.

²²Issand lööb sind kõhetustõvega, palavikuga, põletikuga, kuumtõvega, põuaga, viljakõrvetuse ja -roostega, ja need jälitavad sind, kuni sa hukkud.

²³I to nebe, kteréž jest nad hlavou tvou, bude měděné, a země, kteráž jest pod tebou, železná.

²³Siis on su pea kohal olev taevas nagu vask ja su all olev maa nagu raud.

²⁴Dá Hospodin zemi tvé místo deště prach a popel, a toť s nebe sstoupí na tě, dokudž bys nebyl vyhlazen.

²⁴Issand muudab su maa vihma tolmuks ja põrmuks: see sajab taevast su peale, kuni sa kaod.

²⁵Učiní i to Hospodin, že poražen budeš od nepřátel svých; jednou cestou vytáhneš proti nim, a sedmi cestami utíkati budeš od tváři jejich, a musíš se smýkati po všech královstvích země.

²⁵Issand paneb sind su vaenlaste ette kaotust kandma: ühte teed sa lähed nende vastu, aga seitset teed sa põgened nende eest, ja sa oled hirmutuseks kõigile kuningriikidele maa peal.

²⁶I budou těla vaše mrtvá za pokrm všemu ptactvu nebeskému, a šelmám zemským, a nebude, kdo by je odehnal.

²⁶Su laibad jäävad roaks kõigile taeva lindudele ja maa loomadele ja ükski ei peleta neid.

²⁷Raní tě Hospodin vředem Egyptským, neduhy na zadku, prašivinami a svrabem nezhojitelným.

²⁷Issand lööb sind Egiptuse paisetega, katkumuhkudega, kärnadega ja sügelistega, millest sa ei parane.

²⁸Raní tě Hospodin pominutím smyslu, slepotou a tupostí srdce,

²⁸Issand lööb sind hullumeelsusega, sõgedusega ja meeltesegadusega.

²⁹Tak že o poledni makati budeš, jako maká slepý ve tmě, a nebudeš míti prospěchu na cestách svých; k tomu také utiskán budeš, a loupen po všecky dny, a nebude, kdo by tě vysvobodil.

²⁹Sa kobad päise päeva ajal nagu pime, kes kobab pimeduses, ja su teed ei õnnestu: üksnes rõhutav ja röövitav oled sa kogu aja ja ükski ei päästa sind.

³⁰Manželku sobě zasnoubíš, a jiný s ní obývati bude; dům vystavíš, a nebudeš bydliti v něm; vinici štípíš, a sbírati na ní nebudeš.

³⁰Sa kihlud naisega, aga teine mees häbistab tema; sa ehitad koja, aga ei saa sinna asuda; sa istutad viinamäe, aga ei saa seda kasutada.

³¹Vůl tvůj před tvýma očima zabit bude, a ty jeho jísti nebudeš; osel tvůj uchvácen bude před tváří tvou, anižť se zase navrátí; dobytek tvůj vydán bude nepřátelům tvým, a žádný ho nevysvobodí.

³¹Su härg tapetakse su silma all, aga sa ei saa sellest süüa; su eesel röövitakse su nähes, aga sa ei saa seda tagasi; su lambad ja kitsed antakse su vaenlastele, aga ükski ei aita sind.

³²Synové tvoji a dcery tvé cizímu národu vydáni budou, a oči tvé na to hledíce, umdlívati budou pro ně celého dne, a nebude síly v ruce tvé.

³²Su pojad ja su tütred antakse võõrale rahvale; su silmad näevad seda ja igatsevad neid päevast päeva, aga su käsi on jõuetu.

³³Úrody země tvé i všecko úsilí tvé sžíře národ, kteréhož ty neznáš, a nebudeš než potlačený a potřený po všecky dny.

³³Su maa vilja ja kogu su töötulu sööb sulle tundmatu rahvas; sa oled ainult rõhutav ja tõugatav kogu aja.

³⁴A omámený budeš nad těmi věcmi, kteréž viděti budou oči tvé.

³⁴Ja sa lähed hulluks vaate pärast, mida su silmad näevad.

³⁵Raní tě Hospodin vředem nejhorším na kolenou i na lýtkách, tak že se nebudeš moci zhojiti, od spodku nohy tvé až do vrchu hlavy.

³⁵Issand lööb sind kurjade paisetega su põlvedel ja reitel, millest sa ei parane, jalatallast pealaeni.

³⁶Zavede tě Hospodin i krále tvého, kteréhož ustanovíš nad sebou, do národu, kteréhož jsi ty neznal, ani předkové tvoji, a sloužiti tam budeš bohům cizím, dřevu a kameni.

³⁶Issand viib sinu ja su kuninga, kelle sa enesele tõstad, ühe rahva juurde, keda ei ole tundnud ei sina ega su vanemad, ja seal sa teenid teisi jumalaid - puust ja kivist.

³⁷A budeš k užasnutí a přísloví i v rozprávku všechněm národům, mezi kteréž zavede tě Hospodin.

³⁷Ja sa saad hirmutuseks, kõnekäänuks ja pilkesõnaks kõigi rahvaste keskel, kuhu Issand sind ajab.

³⁸Mnoho semene vyneseš na pole k rozsívání, a málo shromáždíš, nebo sžerou to kobylky.

³⁸Sa viid küll palju seemet põllule, aga saad koguda pisut, sest rohutirtsud õgivad selle.

³⁹Vinice štípíš a dělati je budeš, ale vína píti ani sbírati nebudeš, nebo červ sžíře je.

³⁹Sa istutad ja harid viinamägesid, aga veini sa ei saa juua ega talletada, sest ussid söövad marjad.

⁴⁰Olivoví hojnost míti budeš ve všech končinách svých, a však olejem se pomazovati nebudeš, nebo sprchne ovoce s olivy tvé.

⁴⁰Õlipuid on sul kogu su maa-alal, aga sa ei saa ennast õliga võida, sest su õlimarjad varisevad maha.

⁴¹Synů a dcer naplodíš, a nebudeš jich míti, nebo zajati budou.

⁴¹Sa sünnitad poegi ja tütreid, aga need ei jää sinule, vaid nad lähevad vangi.

⁴²Všecko stromoví tvé i úrody země tvé kobylky zkazí.

⁴²Viljakahjurid vallutavad kõik su puud ja su maa vilja.

⁴³Cizozemec, kterýž s tebou přebývá, vzroste nad tebe, ty pak velice ponižovati se musíš.

⁴³Võõras, kes su keskel on, tõuseb üha kõrgemale sinust, sina aga vajud üha madalamale.

⁴⁴On půjčovati bude tobě, a ty nebudeš míti, co bys půjčil jemu; on bude přednější, a ty poslednější.

⁴⁴Tema laenab sulle, aga sina ei saa temale laenata; tema saab peaks, aga sina jääd sabaks.

⁴⁵A přijdou na tebe všecka zlořečenství tato a stíhati tě budou, a obklíčí tě, až i zahyneš, jestliže bys neuposlechl hlasu Hospodina Boha svého, a neostříhal přikázaní a ustanovení jeho, kteráž přikázal tobě.

⁴⁵Ja sinu peale tulevad kõik need needused, jälitavad sind ja tabavad sind, kuni sa hävid, sellepärast et sa ei ole võtnud kuulda Issanda, oma Jumala häält, et sa pead pidama tema käske ja seadlusi, mis ta sulle on andnud,

⁴⁶A budou rány tyto znamením a zázrakem na tobě i semeni tvém až na věky,

⁴⁶ja need jäävad igaveseks ajaks tunnustähtedeks ja imetegudeks sinule ja su järglastele.

⁴⁷Proto že jsi nesloužil Hospodinu Bohu svému s potěšením a veselím srdce, maje hojnost všech věcí.

⁴⁷Et sa ei ole teeninud Issandat, oma Jumalat, rõõmuga ja heast südamest kõige külluse eest,

⁴⁸A protož nepříteli svému, kteréhož poslal na tebe Hospodin, sloužiti musíš v hladu, žízni, v nahotě a v nedostatku všech věcí; a vloží na šíji tvou jho železné, dokudž tě nesetře.

⁴⁸siis sa pead teenima oma vaenlasi, keda Issand saadab su kallale, näljas, janus, alasti ja täielikus puuduses. Ja ta paneb su kaela peale raudikke, kuni ta sinu on hävitanud.

⁴⁹Přivede Hospodin na tebe národ z daleka, od nejdalších končin země, jako letí orlice, národ, jehož jazyku nerozumíš,

⁴⁹Issand toob kaugelt maailma äärest su kallale ühe rahva, kes lendab nagu kotkas, rahva, kelle keelt sa ei mõista,

⁵⁰Národ nestydatý, kterýž ani starce nebude šanovati, a nad dítětem se neslituje.

⁵⁰jultunud rahva, kes ei hooli vanast ega anna armu noorele.

⁵¹A sžíře plod dobytků tvých i úrody země tvé, dokudž nebudeš vyhlazen; a nezanechá tobě obilí, vína mladého a oleje, prvorozeného z skotů tvých, ani stáda bravů tvých, až tě i vyhladí.

⁵¹See sööb ära su karja ja su maa vilja, kuni sa oled kadunud; see ei jäta sulle midagi, ei teravilja, veinivirret ega õli, ei veiste vasikaid ega lammaste ja kitsede tallesid, kuni ta sinu on hävitanud.

⁵²A oblehne tě ve všech městech tvých, dokudž by nepadly zdi tvé vysoké a pevné, v nichž ty doufáš po vší zemi své; obležen, pravím, budeš ve všech městech svých, po vší zemi své, kterouž Hospodin Bůh tvůj dal tobě,

⁵²Ja see ahistab sind kõigis su väravais, kuni varisevad su kõrged ja kindlad müürid, mille peale sa loodad kogu oma maal; see ahistab sind kõigis su väravais kogu su maal, mille Issand, su Jumal, sulle annab.

⁵³Tak že v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj, jísti budeš plod života svého, maso synů svých a dcer svých, kteréž by dal tobě Hospodin Bůh tvůj.

⁵³Ja sina sööd oma ihuvilja, oma poegade ja tütarde liha, keda Issand, su Jumal, sulle on andnud, piiramisel ja kitsikuses, millega su vaenlane sind ahistab.

⁵⁴Člověk mezi vámi rozmazaný a v rozkoši schovaný záviděti bude bratru svému, i vlastní ženě své, i ostatním synům svým, kterýchž ještě zanechal,

⁵⁴Isegi su keskel oleva õrna ja hellitatud mehe silm vaatab kurjalt oma vennale ja naisele oma süles ja oma järelejäänud lastele, kes tal veel alles on,

⁵⁵Tak že neudělí žádnému z nich masa synů svých, kteréž jísti bude, proto že nezůstalo jemu nic jiného v obležení a v ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj ve všech městech tvých.

⁵⁵ega anna ühelegi neist oma laste lihast, mida ta ise sööb, sest midagi muud ei ole temale jäänud piiramisel ja kitsikuses, millega su vaenlane sind ahistab kõigis su väravais.

⁵⁶Rozmazaná mezi vámi a v rozkoši schovaná žena, kteráž rozmazaností a rozkoší velikou ledva nohou země se dotkla, vlastnímu muži svému a synu svému i dceři své,

⁵⁶Su keskel olev õrn ja hellitatud naine, kes oma õrnuses ja hellitatuses ei ole katsunud jalataldagi maha panna, vaatab kurjalt mehele oma süles ja oma pojale ja tütrele

⁵⁷Také i lůžka svého, kteréž z ní vychází při porodu, ano i synů svých, kteréž zplodí, záviděti bude; nebo jísti je bude tajně pro nedostatek všech věcí v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj v městech tvých.

⁵⁷oma järelsünnitiste pärast, mis tulevad välja ta jalgade vahelt, ja laste pärast, keda ta sünnitab, sest ta tahab ise neid salaja süüa täielikus puuduses piiramisel ja kitsikuses, kui su vaenlane sind ahistab su väravais.

⁵⁸Nebudeš-li ostříhati a činiti všech slov zákona tohoto, kteráž psána jsou v knize této, abys se bál toho veleslavného a hrozného jména Hospodina Boha svého:

⁵⁸Kui sa ei pea hoolsasti kõiki selle Seaduse sõnu, mis sellesse raamatusse on kirjutatud, et sa kardaksid seda aulist ja kardetavat nime, Issandat, oma Jumalat,

⁵⁹Rozmnoží ku podivení Hospodin rány tvé, a rány semene tvého, rány veliké a trvánlivé, i nemoci těžké a dlouhé.

⁵⁹siis teeb Issand erakordseks sinu nuhtlused ja sinu järglaste nuhtlused, suured ja kestvad nuhtlused, pahad ja kestvad nuhtlused.

⁶⁰A obrátí na tebe všecky neduhy Egyptské, jichžs se strašil, a přichytí se tebe.

⁶⁰Ja ta saadab su kallale kõik Egiptuse tõved, mille ees sa tunned hirmu, ja need jäävad su külge.

⁶¹Všelijaký také neduh a všelikou ránu, kteráž není psána v knize zákona tohoto, uvede Hospodin na tebe, dokudž nebudeš vyhlazen.

⁶¹Ka kõiki muid haigusi ja kõiksugu nuhtlusi, millest ei ole kirjutatud selles Seaduse raamatus, saadab Issand su kallale, kuni sa hävid.

⁶²A zůstane vás maličko, ješto vás prvé bylo mnoho, jako hvězd nebeských, proto že jsi neposlouchal hlasu Hospodina Boha svého.

⁶²Ja teid jääb pisut inimesi nende asemel, kes te olite rohkuse poolest nagu taevatähed, sellepärast et sa ei võtnud kuulda Issanda, oma Jumala häält.

⁶³I stane se, že jakož se veselil Hospodin nad vámi, dobře vám čině a rozmnožuje vás, tak veseliti se bude Hospodin nad vámi, když vás zkazí a vyhladí, a vypléněni budete z země, do kteréž jdete, abyste dědičně vládli jí.

⁶³Ja nagu Issand tundis teist rõõmu, tehes teile head ja sigitades teid, nõnda tunneb Issand teist rõõmu, saates teid hukka ja hävitades teid, ja teid kistakse ära sellelt maalt, mida sa lähed pärima.

⁶⁴A rozptýlí tě Hospodin mezi všecky národy, od jednoho konce země až do druhého, a budeš tam sloužiti bohům cizím, kterýchž ty neznáš, ani otcové tvoji, dřevu a kameni.

⁶⁴Ja Issand pillutab sind kõigi rahvaste sekka, ühest maa äärest teise, ja sa teenid seal teisi jumalaid, keda ei ole tundnud ei sina ega su vanemad - puust ja kivist.

⁶⁵A mezi národy těmi neoddechneš, aniž bude míti odpočinutí spodek nohy tvé; tam také dá Hospodin tobě srdce lekavé, a oči blíkavé, a truchlost mysli.

⁶⁵Ja nende rahvaste hulgas ei ole sul rahu, su jalatallal ei ole puhkepaika ja Issand annab sulle seal väriseva südame, kustuvad silmad ja masendatud hinge.

⁶⁶I bude život tvůj nejistý před tebou, a strašiti se budeš v noci i ve dne, a nikdež nebudeš jist svým životem.

⁶⁶Su elu ripub nagu juuksekarva küljes, sa värised ööd ja päevad ega ole kindel oma elu pärast.

⁶⁷Ráno díš: Ó by již byl večer! a večer díš: Ó by již bylo jitro! pro strach srdce svého, jímž se lekáš, a pro ty věci, na něž očima svýma hleděti musíš.

⁶⁷Sa ütled hommikul: 'Oleks juba õhtu!' Aga õhtul sa ütled: 'Oleks juba hommik!' kartuse pärast, mis täidab su südant, ja vaate pärast, mida su silmad näevad.

⁶⁸A zavede tě Hospodin do Egypta na lodech, cestou, o níž jsem řekl tobě: Nebudeš jí viděti více; a tam prodávati se budete nepřátelům svým za služebníky a děvky, a nebude, kdo by koupil.

⁶⁸Ja Issand saadab sind laevadega tagasi Egiptusesse, teekond, mille kohta ma sulle ütlesin: 'Sa ei näe seda enam.' Ja seal te pakute endid müüa oma vaenlastele sulaseiks ja teenijaiks, aga ükski ei osta.'

⁶⁹Need on selle seaduse sõnad, mis Issand käskis Moosest anda Iisraeli lastele Moabimaal, peale selle seaduse, mille ta neile andis Hoorebil.