¹Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?

¹Miks ei ole Kõigevägevam talletanud karistusaegu, ja miks need, kes teda tunnevad, ei saa näha tema päevi?

²Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.

²Piirimärke nihutatakse, karja riisutakse ja karjatatakse kui oma.

³Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.

³Vaeslaste eesel viiakse ära, lesknaise härg võetakse pandiks.

⁴Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.

⁴Vaesed tõugatakse teelt kõrvale, kõik maa viletsad peavad peitu pugema.

⁵Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.

⁵Vaata, otsekui metseeslid kõrbes lähevad nad oma tööle toidust otsima: lagendik on leib tema lastele.

⁶Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.

⁶Väljal peavad nad lõikama seda, mis pole nende oma, ja koristama õela viinamäge.

⁷Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.

⁷Nad peavad ööbima alasti, riieteta, ja külmas olema katteta.

⁸A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.

⁸Mägede äikesevihmast saavad nad märjaks, ja olles varjupaigata, liibuvad nad vastu kaljut.

⁹Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.

⁹Tissi otsast riisutakse vaeslaps ja vaese vastu võetakse panti.

¹⁰Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.

¹⁰Nad käivad alasti, riieteta, ja kannavad näljastena viljavihke.

¹¹Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.

¹¹Müüride vahel nad peavad suruma õli, sõtkuma surutõrt, aga kannatama janu.

¹²Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.

¹²Rahva linnades ägatakse ja haavatute hing hüüab appi; ent Jumal ei pane tähele jõledust.

¹³Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.

¹³On neid, kes on valguse vastased, kes ei taha tunda selle teid ega jääda selle radadele.

¹⁴Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.

¹⁴Koiduajal tõuseb mõrvar üles, et tappa viletsat ja vaest, ja öösel on ta nagu varas.

¹⁵Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.

¹⁵Abielurikkuja silm ootab hämarust, mõeldes: 'Ükski silm ei näe mind!' ja paneb katte näole.

¹⁶Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.

¹⁶Pimeduses murtakse kodadesse: päeval nad redutavad kodus, nad ei taha valgusest teada.

¹⁷Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.

¹⁷Sest sügav pimedus on neile kõigile hommikuks ja pimeduse hirmud on nende sõbrad.

¹⁸Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.

¹⁸Aga päeva koites on neil kiire. Neetud olgu maal nende põld, ükski surutõrre sõtkuja ärgu pöördugu nende viinamäele!

¹⁹Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

¹⁹Põud ja kuumus võtavad lumeveed, surmavald võtku patustajad!

²⁰Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.

²⁰Üsk unustab ta, uss mõnuleb temast, teda ei mäletata enam: nõnda murtakse ülekohus nagu puu.

²¹Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.

²¹Ta vaevab lastetut, kes pole sünnitanud, ja ei tee head lesknaisele.

²²Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.

²²Ent Jumal oma jõuga pikendab vägivaldsete iga: nad tõusevad üles, isegi kui neil ei ole enam lootustki eluks.

²³Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.

²³Ta annab neile julgeoleku ja nad saavad sellest tuge; aga ta silmad on nende teede peal.

²⁴Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.

²⁴Nad on tõusnud üürikeseks - ja siis ei ole neid enam. Neid alandatakse, neid kistakse nagu kõiki muidki ja nad lõigatakse ära otsekui viljapead.

²⁵Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?

²⁵Eks ole ju nõnda? Kes tahaks teha mind valelikuks ja mu sõnad tühjaks?'