¹Tedy odpověděl Job a řekl:

¹Siis rääkis Iiob ja ütles:

²Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

²'Mu kaebus on tänagi mässuline. Minu käsi lasub raskesti mu ohkamise kohal.

³Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

³Oh, kui ma teaksin, kuidas ma teda leian, kuidas ma saaksin minna tema aujärje ette!

⁴Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

⁴Siis ma paneksin oma kohtuasja tema ette ja täidaksin oma suu vastulausetega.

⁵Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

⁵Ma tahaksin teada sõnu, millega ta mulle vastab, ja mõista, mis tal mulle on öelda.

⁶Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

⁶Kas ta oma kõikvõimsuses peaks minuga vaidlema? Ei, hea, kui ta mind tähelegi paneb.

⁷Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

⁷Siis võiks õiglane temaga arutada ja ma pääseksin oma kohtumõistjast igaveseks.

⁸Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

⁸Vaata, kui ma lähen itta, siis ei ole teda seal; või läände, siis ma teda ei märka.

⁹By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

⁹Kui ta on põhjas tegutsemas, siis ma teda ei silma; kui ta pöörab lõunasse, siis ma teda ei näe.

¹⁰Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

¹⁰Kuid tema tunneb teed, mida ma käin. Katsub ta mind läbi - ma tulen sellest välja nagu kuld.

¹¹Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

¹¹Mu jalg on püsinud tema jälgedes, ma olen pidanud tema teed ega ole kõrvale läinud.

¹²Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

¹²Tema huulte käskudest ei ole ma taganenud, ma olen oma põues talletanud sõnad tema suust.

¹³On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

¹³Aga tema on ainus ja kes saaks teda keelata? Mida tema hing ihaldab, seda ta ka teeb.

¹⁴A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

¹⁴Sest ta viib täide, mis mulle on määratud, ja seesugust on tal palju.

¹⁵Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

¹⁵Seepärast ma tunnen hirmu tema palge ees, ja kui ma järele mõtlen, siis ma kardan teda.

¹⁶Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

¹⁶Jumal on teinud araks mu südame ja Kõigevägevam on see, kes mind hirmutab.

¹⁷Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

¹⁷Kas ma pole hävinud pimeduse pärast, ja pilkane pimedus katab mu palet?