¹Ještě mluvil Elihu, a řekl:

¹Ja Eliihu jätkas ning ütles:

²Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

²'Seda sa pead siis õigeks, nimetad oma õiguseks Jumala ees,

³Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

³et sa küsid: 'Mis kasu mul on, mis abi on mul sellest, et ma pattu ei tee?'

⁴Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

⁴Ma annan sõnadega vastuse sulle ja koos sinuga su sõpradele.

⁵Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

⁵Tõsta oma pilk taeva poole ja vaata, pane tähele pilvi, mis on sinust kõrgemal!

⁶Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

⁶Kui sina pattu teed, mida sa sellega temale võiksid teha? Ja kui sinu üleastumisi on palju, mida sa nendega tema vastu võiksid korda saata?

⁷Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

⁷Kui sa oled õige, mida sa temale võiksid anda? Või mida olekski tal võtta sinu käest?

⁸Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

⁸Su ülekohus mõjutab vaid sinusugust meest ja su õiglus inimlast.

⁹Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

⁹Nad kisendavad küll paljude rõhujate pärast, hüüavad appi vägevate käsivarre vastu,

¹⁰Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

¹⁰aga ükski ei küsi: 'Kus on Jumal, mu Looja, kes öösiti põhjustab kiituslaule,

¹¹On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

¹¹kes õpetab meid rohkem kui loomi maa peal ja teeb meid taeva lindudest targemaks?'

¹²Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

¹²Seal nad siis kisendavad, aga tema ei vasta kurjade kõrkuse pärast.

¹³A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

¹³Tõesti asjata, Jumal ei kuule seda ja Kõigevägevam ei vaata sinna.

¹⁴Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

¹⁴Kuigi sa ütled, et sa teda ei näe, on asi tema ees, seepärast oota teda!

¹⁵Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

¹⁵Aga nüüd, kui ta viha ei karista ja ta ei tahagi nii väga teada ülemeelikusest,

¹⁶A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.

¹⁶ajab Iiob asjata oma suu pärani ja teeb mõistmatusest palju sõnu.'