¹Ještě mluvil Elihu, a řekl:

¹Ja Eliihu jätkas ning ütles:

²Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.

²'Kuulge mu sõnu, te targad, ja pöörake oma kõrv minu poole, te teadjad!

³Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.

³Sest kõrv katsub sõnad läbi ja suulagi maitseb rooga.

⁴Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

⁴Valigem endile, mis on õige, tunnetagem isekeskis, mis on hea!

⁵Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.

⁵Sest Iiob on öelnud: 'Ma olen õige, aga Jumal on võtnud minult õiguse.

⁶Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.

⁶Kuigi mul on õigus, peetakse mind valetajaks. Mul on parandamatu haav, kuigi ma pole üle astunud.'

⁷Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?

⁷Kas on Iiobi sarnast meest, kes pilget joob nagu vett,

⁸A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?

⁸kes läheb ülekohtutegijate kilda ja käib koos õelate inimestega?

⁹Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.

⁹Sest tema ütleb: 'Ei ole inimesel sellest kasu, et tal on sõprus Jumalaga!'

¹⁰A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.

¹⁰Seepärast kuulge, mõistlikud mehed, mind: kaugel on Jumalast õelus ja Kõigevägevamast ülekohtutegu.

¹¹Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.

¹¹Sest inimese tegu mööda tasub ta temale, ja nagu on kellegi tee, nõnda temale antakse.

¹²A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.

¹²Jah, tõesti, Jumal ei tee ülekohut ja Kõigevägevam ei vääna õigust.

¹³Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?

¹³Kes on temale usaldanud maa? Ja kes on loonud kogu maailma?

¹⁴Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

¹⁴Kui ta iseenesesse tõmbuks, oma Vaimu ja hingeõhu tagasi võtaks,

¹⁵Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.

¹⁵siis heidaks kõik liha üheskoos hinge ja inimene saaks jälle põrmuks.

¹⁶Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.

¹⁶Kui sul nüüd on arukust, siis kuule seda, võta kõrvu mu sõnade kõla!

¹⁷Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?

¹⁷Kas siis tõesti peaks valitsema õiguse vihkaja? Või tahad sa süüdi mõista õiget ja võimast,

¹⁸Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?

¹⁸kes ütleb kuningale: 'Kõlvatu!', vürstidele: 'Õel!',

¹⁹Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.

¹⁹kes ei pea lugu vürstidest ega eelista suursugust viletsale, sest et need kõik on tema kätetöö?

²⁰V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.

²⁰Nad surevad äkitselt keset ööd: inimesed vaaruvad ja lähevad, ja ilma käetagi võetakse ära vägev.

²¹Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.

²¹Sest tema silmad on igaühe teede peal ja ta näeb kõiki tema samme.

²²Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.

²²Ei ole pimedust ega varjulist paika, kuhu ülekohtutegijad saaksid peitu pugeda.

²³Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.

²³Sest tema ei anna inimesele aega Jumala juurde kohtusse minekuks:

²⁴Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.

²⁴ta peksab vägevad üle kuulamata puruks ja paneb teised nende asemele.

²⁵Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.

²⁵Sellepärast, et ta nende tegusid tunneb, hävitab ta nad öösel ja nad purustatakse.

²⁶Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,

²⁶Ta peksab neid nagu kurjategijaid paigas, kus on nägijaid,

²⁷Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,

²⁷sellepärast et nad taganesid tema järelt ega hoolinud ühestki tema teest.

²⁸Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.

²⁸Nende pärast tõusis viletsate hädakisa tema ette, ja tema kuulis vaeste appihüüdeid.

²⁹(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,

²⁹Kui ta on vait, kes võiks teda süüdistada? Ja kui ta oma palge peidab, kes saaks teda näha? Niihästi rahva kui inimese üle

³⁰Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.

³⁰paneb ta kuningaks jumalavallatu inimese rahva võrgutajate seast.

³¹Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.

³¹Kui keegi ütleb Jumalale: 'Ma olen eksinud, ma ei tee enam kurja;

³²Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.

³²mida ma ei mõista, seda õpeta sina mulle, ja kui olen ülekohut teinud, siis ma seda enam ei tee!',

³³Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.

³³kas ta siis sinu arust peaks kätte maksma, sellepärast et sina ei ole sellega rahul? Kuid sina pead otsustama, mitte mina, seepärast räägi, mida sa tead!

³⁴Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,

³⁴Mõistlikud inimesed ütlevad mulle, samuti tark mees, kes mind kuuleb:

³⁵Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.

³⁵'Iiob räägib mõistmatult ja tema sõnad pole targad.'

³⁶Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,

³⁶Ah, peaks ometi Iiob pandama lõpuni proovile, kuna ta on vastanud nurjatul viisil!

³⁷Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.

³⁷Sest ta lisab oma patule üleastumise, peksab meie keskel keelt ja räägib palju Jumala vastu.'