¹Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.

¹Sellepärast väriseb minugi süda ja hüppab paigast.

²Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.

²Kuulge, kuulge tema hääle mürinat ja kõminat, mis tuleb ta suust!

³Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.

³Selle ta päästab lahti kogu taeva alla ja oma välgu maailma äärteni.

⁴Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.

⁴Selle taga möirgab tema hääl: ta müristab oma võimsa häälega ega peata välke, kui tema häält kuuldub.

⁵Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.

⁵Jumal müristab oma häälega imepärasel viisil, ta teeb suuri tegusid, mida meie ei mõista.

⁶Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.

⁶Sest ta ütleb lumele: 'Lange maa peale!' ja vihmasabin ning vihmavaling on tema tugevus.

⁷Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.

⁷Ta paneb siis igamehe käe kinni otsekui pitseriga, et kõik inimesed tunneksid ta tegu.

⁸Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.

⁸Siis läheb metsloom oma peidupaika ja jääb oma pessa.

⁹Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.

⁹Lõunakambrist tuleb tuulispea ja põhjatuulega külm.

¹⁰Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.

¹⁰Jumala hingusest tekib jää ja tardub veepind.

¹¹A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.

¹¹Ta koormab ka pilvi niiskusega, pilved pilluvad tema välku.

¹²Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.

¹²Need rändavad ringi tema juhtimisel, et teha kõike, mida ta neil käsib maailmas ja maa peal,

¹³Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.

¹³olgu vitsana, kui ta maale tarvis, olgu armuna, kui ta seda osutab.

¹⁴Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?

¹⁴Kuule seda, Iiob, peatu ja pane tähele Jumala imetegusid!

¹⁵Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?

¹⁵Kas sa mõistad, kuidas Jumal annab neile käsu ja laseb oma pilvest välgu sähvatada?

¹⁶A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?

¹⁶Kas sa mõistad pilvede sõudu, ülima tarkuse imetegu?

¹⁷Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?

¹⁷Sina, kellel riided kuumavad, kui ta lõunatuulega suigutab maad,

¹⁸Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.

¹⁸kas sa koos temaga laotad pilvekatet, vastupidavat nagu valatud peeglit?

¹⁹Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.

¹⁹Õpeta meid, mida me peaksime temale ütlema; pimeduse tõttu ei saa me millestki aru.

²⁰Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,

²⁰Kas peaks temale jutustatama, et mina tahan rääkida? Kui keegi kõneleb, kas seda siis temale teada antakse?

²¹Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.

²¹Kui nüüd ei nähta valgust, mis hiilgab pilvedes, siis puhub tuul ja toob selguse.

²²Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.

²²Põhja poolt tuleb kuldne hiilgus - Jumala ümber on hirmuäratav aupaiste.

²³Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.

²³Kõigevägevam - temani me ei jõua, tema on suur jõult ja rikas õiglusest, tema ei riku õigust.

²⁴Seepärast peavad inimesed teda kartma, tema ei vaata kedagi, kes on enese meelest tark.'