¹Nermutiž se srdce vaše. Věříte v Boha, i ve mne věřte.

¹Teie süda ärgu ehmugu! Uskuge Jumalasse ja uskuge minusse!

²V domu Otce mého příbytkové mnozí jsou. Byť nebylo tak, pověděl bych vám.

²Minu Isa majas on palju eluasemeid. Kui see nõnda ei oleks, kas ma siis oleksin teile öelnud, et ma lähen teile aset valmistama?

³Jduť, abych vám připravil místo. A odejdu-liť, a připravím vám místo, zaseť přijdu, a poberu vás k sobě samému, abyste, kde jsem já, i vy byli.

³Ja kui ma olen läinud ja teile aseme valmistanud, tulen ma jälle tagasi ja võtan teid kaasa enese juurde, et teiegi oleksite seal, kus olen mina.

⁴A kam já jdu, víte, i cestu víte.

⁴Ja kuhu ma lähen, sinna te teate teed.'

⁵Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti?

⁵Toomas ütles talle: 'Issand, me ei tea, kuhu sa lähed, kuidas me siis võime teada teed?'

⁶Dí jemu Ježíš: Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.

⁶Jeesus ütles talle: 'Mina olen tee ja tõde ja elu. Ükski ei saa minna Isa juurde muidu kui minu kaudu.

⁷Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a viděli jste ho.

⁷Kui te oleksite tundnud mind, siis te tunneksite ka mu Isa. Nüüd te tunnete teda ja olete teda näinud.'

⁸Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám.

⁸Filippus aga ütles talle: 'Issand, näita meile Isa, ja me jääme rahule!'

⁹Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce?

⁹Jeesus ütles talle: 'Nii kaua aega olen ma teie juures, ja sa ei ole mind veel ära tundnud, Filippus? Kes on näinud mind, see on näinud Isa. Kuidas sa siis ütled: Näita meile Isa!?

¹⁰A což nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky.

¹⁰Kas sa ei usu, et mina olen Isas ja Isa on minus? Neid sõnu, mida ma teile ütlen, ei räägi ma iseenesest, vaid Isa, kes asub minus, teeb oma tegusid.

¹¹Věřtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; nebo aspoň pro samy skutky věřte mi.

¹¹Uskuge mind, et mina olen Isas ja Isa on minus. Kui te ei usu muu pärast, siis uskuge mu tegude tõttu.

¹²Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude. Nebo já jdu k Otci svému.

¹²Tõesti, tõesti, ma ütlen teile, kes usub minusse, see teeb neidsamu tegusid, mida mina teen, ja ta teeb nendest hoopis suuremaid, sest mina lähen Isa juurde

¹³A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu.

¹³ja mida te iganes palute minu nimel, seda ma teen, et Isa saaks kirgastatud Pojas.

¹⁴Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním.

¹⁴Kui te midagi minult palute minu nimel, siis ma teen seda.

¹⁵Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte.

¹⁵Kui te armastate mind, siis pidage mu käske!

¹⁶A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky,

¹⁶Ja ma palun Isa ja ta annab teile teise Lohutaja, et tema oleks teiega igavesti:

¹⁷Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, nebť u vás přebývá a v vás bude.

¹⁷Tõe Vaimu, keda maailm ei saa võtta vastu, sest ta ei näe teda ega tunne teda ära. Teie tunnete tema ära, sest ta jääb teie juurde ja on teie sees.

¹⁸Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám.

¹⁸Ma ei jäta teid orbudeks, ma tulen teie juurde.

¹⁹Ještě maličko, a svět mne již neuzří, ale vy uzříte mne; nebo já živ jsem, a i vy živi budete.

¹⁹Veel pisut aega, ja maailm ei näe mind enam, aga teie näete mind, sest mina elan ja ka teie peate elama.

²⁰V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mně, a já v vás.

²⁰Sel päeval te tunnete ära, et mina olen oma Isas ja teie minus ja mina teis.

²¹Kdož by měl přikázaní má a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe.

²¹Kellel on minu käsud ja kes neid peab, see ongi see, kes armastab mind. Aga kes armastab mind, seda armastab mu Isa, ja mina armastan teda ning näitan talle ennast.'

²²Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne světu?

²²Talle ütles Juudas, mitte Iskariot: 'Issand, mis see on, et sa näitad ennast ainult meile ja mitte maailmale?'

²³Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, slova mého ostříhati bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme.

²³Jeesus vastas talle: 'Kui keegi armastab mind, küll ta peab minu sõna, ja minu Isa armastab teda ja me tuleme ja teeme eluaseme tema juurde.

²⁴Kdož pak nemiluje mne, slov mých neostříhá; a slovo, kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo.

²⁴Kes mind ei armasta, ei pea mu sõnu. Ja sõna, mida te kuulete, ei ole minu, vaid Isa sõna, kes minu on saatnud.

²⁵Toto mluvil jsem vám, u vás přebývaje.

²⁵Seda ma olen teile rääkinud teie juures viibides.

²⁶Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.

²⁶Aga Lohutaja, Püha Vaim, kelle Isa saadab minu nimel, tema õpetab teile kõik ja tuletab teile meelde kõik, mida mina teile olen öelnud.

²⁷Pokoj zůstavuji vám, pokoj můj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.

²⁷Rahu ma jätan teile, oma rahu ma annan teile. Mina ei anna teile nõnda, nagu maailm annab. Teie süda ärgu ehmugu ega mingu araks!

²⁸Slyšeli jste, že já řekl jsem vám: Jdu, a zase přijdu k vám. Kdybyste mne milovali, radovali byste se jistě, že jsem řekl: Jdu k Otci; nebo Otec větší mne jest.

²⁸Te kuulsite, et ma ütlesin teile: 'Ma lähen ära ja tulen tagasi teie juurde. Kui te mind armastate, küll te siis rõõmustate, et ma lähen Isa juurde, sest Isa on suurem kui mina.'

²⁹A nyní pověděl jsem vám, prve nežli by se stalo, abyste, když se stane, uvěřili.

²⁹Ja nüüd ma olen teile seda öelnud, enne kui see sünnib, et te usuksite, kui see sünnib.

³⁰Již nemnoho mluviti budu s vámi; neboť jde Kníže tohoto světa, ale nemáť nic na mně.

³⁰Ma ei räägi enam teiega palju, sest maailma vürst tuleb ja tal ei ole mingit voli mu üle,

³¹Ale aby poznal svět, že miluji Otce, a jakož mi přikázání dal Otec, tak činím. Vstaňte, pojďme odtud.

³¹vaid et maailm saaks aru, et mina armastan Isa ja teen nõnda, nagu Isa mind on käskinud. Tõuske, läki siit minema!'