¹Stalo se pak, když uslyšeli všickni králové Amorejští, kteříž bydlili za Jordánem k západu, a všickni králové Kananejští, kteříž bydlili při moři, že vysušil Hospodin vody Jordánské před syny Izraelskými, dokudž ho nepřešli: zemdlelo srdce jejich, aniž zůstalo více v nich duše před tváří synů Izraelských.

¹Ja kui kõik emorlaste kuningad, kes olid teisel pool Jordanit, mere pool, ja kõik kaananlaste kuningad, kes olid mere ääres, kuulsid, et Issand oli kuivatanud Iisraeli laste eest Jordani vee, kuni nad olid läbi läinud, siis läks nende süda araks ja neil polnud enam julgust Iisraeli laste ees.

²Toho času řekl Hospodin k Jozue: Udělej sobě nože ostré, a obřež opět syny Izraelské po druhé.

²Sel ajal ütles Issand Joosuale: 'Tee enesele kivinoad ja lõika Iisraeli lapsed taas ümber, teist korda!'

³I udělal sobě Jozue nože ostré, a obřezal syny Izraelské na pahrbku Aralot.

³Ja Joosua tegi enesele kivinoad ning lõikas Iisraeli lapsed ümber Araloti künkal.

⁴Tato pak jest příčina, pro kterouž je obřezal Jozue, že všecken lid, kterýž byl vyšel z Egypta, pohlaví mužského, všickni muži bojovní zemřeli byli na poušti na cestě po vyjití z Egypta.

⁴Ja see oli põhjus, miks Joosua ümber lõikas: kogu Egiptusest lahkunud meessoost rahvas, kõik sõjamehed, olid surnud kõrbeteekonnal pärast lahkumist Egiptusest.

⁵Nebo obřezán byl všecken lid, kterýž byl vyšel, ale žádného z toho lidu, kterýž se zrodil na poušti, na cestě po vyjití z Egypta, neobřezali.

⁵Sest kogu see rahvas, kes oli lahkunud, oli olnud ümber lõigatud; aga kogu see rahvas, kes oli sündinud kõrbeteekonnal pärast lahkumist Egiptusest, ei olnud ümber lõigatud.

⁶(Nebo čtyřidceti let chodili synové Izraelští po poušti, dokudž nezahynul všecken národ mužů bojovných, kteříž byli vyšli z Egypta, ješto neposlouchali hlasu Hospodinova, jimžto zapřisáhl Hospodin, že neukáže jim země, kterouž s přísahou zaslíbil dáti otcům jejich, že ji nám dá, zemi oplývající mlékem a strdí.)

⁶Sest Iisraeli lapsed olid käinud nelikümmend aastat kõrbes, kuni oli lõppenud kogu see rahvas, kõik sõjamehed, kes Egiptusest olid lahkunud, kes ei kuulanud Issanda häält, mispärast ka Issand neile oli vandunud, et ta ei lase neid näha maad, mille Issand vandega nende vanemaile oli tõotanud anda neile, maa, mis piima ja mett voolab.

⁷Ale syny jejich, kteréž postavil na místo jejich, ty obřezal Jozue, že byli neobřezaní; nebo žádný jich neobřezoval na cestě.

⁷Aga nende lapsed, keda ta oli lasknud tõusta nende asemele, lõikas Joosua ümber, sest need olid ümber lõikamata, sellepärast et teekonnal ei olnud neid ümber lõigatud.

⁸Když pak byl všecken lid obřezán, zůstali na místě svém v ležení, dokudž se nezhojili.

⁸Ja kui kogu rahvas oli ümber lõigatud, siis püsisid nad oma leeris paigal, kuni nad terveks said.

⁹I řekl Hospodin k Jozue: Dnes jsem odjal pohanění Egyptské od vás. A nazval jméno místa toho Galgal až do tohoto dne.

⁹Ja Issand ütles Joosuale: 'Täna ma olen teie pealt ära veeretanud egiptlaste teotuse.' Ja seda paika hüütakse tänapäevani Gilgaliks.

¹⁰Když pak ležení měli synové Izraelští v Galgala, slavili velikunoc čtrnáctého dne toho měsíce u večer, na rovinách Jericha.

¹⁰Ja kui Iisraeli lapsed olid leeris Gilgalis, siis selle kuu neljateistkümnenda päeva õhtul pidasid nad paasapüha Jeeriko lagendikel.

¹¹I jedli z úrod té země na zejtří po velikonoci chleby nekvašené, a pražmu téhož dne.

¹¹Ja paasapühale järgneval päeval sõid nad selle maa viljast hapnemata leiba ja kõrvetatud viljapäid. Selsamal päeval,

¹²I přestala manna na zejtří, když jedli z obilé té země, a již více neměli synové Izraelští manny, ale jedli z úrod země Kananejské toho roku.

¹²paasapühale järgneval päeval, kui nad sõid maa viljast, lõppes manna ja Iisraeli lastel ei olnud enam mannat, vaid nad sõid juba Kaananimaa selleaastasest saagist.

¹³Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl očí svých a viděl, an muž stojí naproti němu, maje v ruce meč dobytý. I šel Jozue k němu, a řekl jemu: Jsi-li náš, čili nepřátel našich?

¹³Ja kui Joosua oli Jeeriko juures, sündis, et ta tõstis oma silmad üles ja vaatas, ja ennäe, tema ees seisis üks mees, paljastatud mõõk käes. Ja Joosua läks tema juurde ning küsis temalt: 'Kas sa oled meie või meie vaenlaste keskelt?'

¹⁴I odpověděl: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem přišel. I padl Jozue tváří svou na zem, a pokloniv se, řekl jemu: Co pán můj chce mluviti služebníku svému?

¹⁴Ja tema vastas: 'Ei kumbagi, vaid ma olen nüüd tulnud kui Issanda sõjaväe vürst!' Siis Joosua heitis silmili maha ja kummardas ning küsis temalt: 'Mida mu Issand räägib oma sulasele?'

¹⁵Tedy odpověděl kníže vojska Hospodinova k Jozue: Szuj obuv svou s noh svých, nebo místo, na němž stojíš, svaté jest. I učinil tak Jozue.

¹⁵Ja Issanda sõjaväe vürst ütles Joosuale: 'Võta jalatsid jalast, sest paik, kus sa seisad, on püha!' Ja Joosua tegi nõnda.