¹I pravil jim: Amen pravím vám, žeť jsou někteří z stojících tuto, kteříž neokusí smrti, až i uzří království Boží přicházející v moci.

¹Ja ta ütles neile: 'Tõesti, ma ütlen teile, siin seisjatest on mõned, kes ei maitse surma enne, kui näevad Jumala riiki tulnud olevat väega.'

²A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana, i uvedl je na horu vysokou soukromí samy, a proměnil se před nimi.

²Ja kuue päeva pärast võttis Jeesus kaasa Peetruse ja Jaakobuse ja Johannese ning viis nad omaette kõrgele mäele. Ja teda muudeti nende ees,

³A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh, ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže.

³ta rõivad hakkasid erevalgena hiilgama, selliseks ei suuda ükski maapealne vanutaja neid valgendada.

⁴I uzřeli Eliáše s Mojžíšem, ani s Ježíšem mluví.

⁴Ja Eelija koos Moosesega näitas ennast neile, ja need kõnelesid Jeesusega.

⁵A odpověděv Petr, řekl k Ježíšovi: Mistře, dobréť jest nám tuto býti. Protož udělejme tři stánky, tobě jeden, Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.

⁵Peetrus vastas ning ütles: 'Rabi, siin on meil hea olla, teeme kolm lehtmaja: sinule ühe ja Moosesele ühe ja Eelijale ühe.'

⁶Nebo nevěděl, co mluví; byli zajisté přestrašeni.

⁶Ta ju ei teadnud, mida öelda, sest neid valdas suur hirm.

⁷I stal se oblak zastěňující je, a přišel hlas z oblaku, řkoucí: Tentoť jest ten Syn můj milý, jeho poslouchejte.

⁷Ja tekkis pilv, mis neid varjas, ja pilvest kostis hääl: 'See on mu armas Poeg, teda kuulake!'

⁸A hned obezřevše se, žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou.

⁸Ja järsku, kui nad ringi vaatasid, ei näinud nad enam kedagi muud kui Jeesust üksi endi juures.

⁹A když sstupovali s hory, přikázal jim, aby toho žádnému nevypravovali, co viděli, než až Syn člověka z mrtvých vstane.

⁹Ja kui nad mäelt lahkusid, keelas Jeesus neid, et nad kellelegi ei jutustaks, mida nad olid näinud, enne kui Inimese Poeg on üles tõusnud surnuist.

¹⁰I zachovali tu věc u sebe, tížíce mezi sebou, co by to bylo z mrtvých vstáti?

¹⁰Ja nad pidasid meeles need sõnad, ent omavahel arutasid: 'Mida tähendab surnuist üles tõusma?'

¹¹I otázali se ho, řkouce: Což pak zákoníci praví, že Eliáš musí přijíti prve?

¹¹Ja nad küsisid Jeesuselt: 'Miks kirjatundjad ütlevad, et enne peab tulema Eelija?'

¹²On pak odpověděv, řekl jim: Eliáš přijda nejprve, napraví všecky věci, a jakož psáno jest o Synu člověka, že má mnoho trpěti a za nic položen býti.

¹²Aga tema lausus neile: 'Eelija tuleb küll enne ja seab kõik korda, aga kuidas on kirjutatud Inimese Pojast, et temal tuleb palju kannatada ja teda põlatakse?

¹³Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, a učinili mu, což jsou chtěli, jakož psáno jest o něm.

¹³Aga ma ütlen teile, Eelija on juba tulnud, ent nad on talle teinud, mida kõike aga tahtsid, nii nagu temast on kirjutatud.'

¹⁴Tedy přišed k učedlníkům, uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky, an se hádají s nimi.

¹⁴Ja kui nad tulid jüngrite juurde, nägid nad suurt rahvahulka nende ümber ja kirjatundjaid jüngritega vaidlemas.

¹⁵A hned všecken zástup uzřev jej, ulekli se; a sběhše se, přivítali ho.

¹⁵Niipea kui rahvahulk Jeesust nägi, olid nad kõik väga hämmastunud, jooksid tema juurde ja tervitasid teda.

¹⁶I otázal se zákoníků: Co se hádáte spolu?

¹⁶Ja Jeesus küsis neilt: 'Miks te vaidlete nendega?'

¹⁷A odpovídaje jeden z zástupu, řekl: Mistře, přivedl jsem syna svého k tobě, kterýž má ducha němého.

¹⁷Keegi rahva hulgast vastas talle: 'Õpetaja, ma tõin sinu juurde oma poja, kellel on keeletu vaim,

¹⁸Ten kdyžkoli jej pochopí, lomcuje jím, a on se sliní, a škřipí zubami, a svadne. I řekl jsem učedlníkům tvým, aby jej vyvrhli, a nemohli.

¹⁸ja kus tahes see teda tabab, paiskab see ta maha ja siis mu poeg ajab vahtu suust ja kiristab hambaid ja kangestub. Ja ma ütlesin su jüngritele, et nad ajaksid selle välja, ent nad ei suutnud.'

¹⁹A on odpovídaje jemu, řekl: Ó národe nevěrný! Ale dokudž s vámi budu? A dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej ke mně.

¹⁹Aga tema vastas neile: 'Oh uskmatu sugupõlv! Kui kaua ma pean teie juures olema? Kui kaua tuleb mul teiega kannatlik olla? Tooge ta minu juurde!'

²⁰I přivedli ho k němu. A jakž jej uzřel, hned jím duch lomcoval; a padna na zemi, válel se a slinil.

²⁰Ja nad tõid ta Jeesuse juurde ja Jeesust nähes raputas vaim kohe poissi ja poiss kukkus maha ja vähkres vahtu suust ajades.

²¹I otázal se otce jeho: Dávno-li se jemu to stalo? A on řekl: Hned od dětinství.

²¹Ja Jeesus küsis tema isalt: 'Kui kaua see juba temaga nõnda on?' Aga tema ütles: 'Lapsest saadik,

²²A často jím metal i na oheň i do vody, aby jej zahubil. Ale můžeš-li co, spomoz nám, slituje se nad námi.

²²ja see vaim on teda sageli visanud ka tulle ja vette, et teda hukata. Aga kui sa midagi võid - tunne meile kaasa ja aita meid!'

²³A Ježíš řekl jemu: Můžeš-li tomu věřiti; všeckoť jest možné věřícímu.

²³Aga Jeesus ütles talle: 'Sa ütled: Kui sa võid! Kõik on võimalik sellele, kes usub.'

²⁴A ihned zvolav otec mládence toho s slzami, řekl: Věřím, Pane, spomoz nedověře mé.

²⁴Otsekohe hüüdis lapse isa: 'Ma usun, aita mind mu uskmatuses!'

²⁵Uzřev pak Ježíš, že se zástup sbíhá, přimluvil duchu tomu nečistému, řka jemu: Hluchý a němý duše, já tobě přikazuji, vyjdi z něho, a nevcházej více do něho.

²⁵Aga kui Jeesus nägi, et rahvahulk kokku jookseb, sõitles ta rüvedat vaimu: 'Sina keeletu ja kurt vaim, ma käsin sind, mine temast välja ja ära tule kunagi enam tema sisse!'

²⁶Tedy křiče a velmi jím lomcuje, vyšel z něho. I učiněn jest člověk ten jako mrtvý, takže mnozí pravili, že umřel.

²⁶Ja vaim läks välja kisendades ja teda üha raputades ning poiss jäi otsekui surnuks, nii et paljud ütlesid, et ta on surnud.

²⁷Ale Ježíš ujav jej za ruku, pozdvihl ho, a on vstal.

²⁷Aga Jeesus võttis poisi käest kinni, tõstis ta üles, ja poiss tõusis püsti.

²⁸A když všel do domu, učedlníci jeho otázali ho soukromí: Pročež jsme my ho nemohli vyvrci?

²⁸Ja kui nad olid koju tulnud, küsisid ta jüngrid temalt omavahel olles: 'Miks meie ei suutnud seda välja ajada?'

²⁹I řekl jim: Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti, jediné modlitbou a postem.

²⁹Ja Jeesus ütles neile: 'See tõug ei lähe välja millegi muu kui palvega.'

³⁰A jdouce odtud, šli skrze Galilei, a nechtěl, aby kdo o tom věděl.

³⁰Ja kui nad sealt lahkusid, rändasid nad läbi Galilea. Ja Jeesus ei tahtnud, et keegi teda ära tunneks,

³¹Nebo učil učedlníky své a pravil jim: Že Syn člověka dán bude v ruce lidské, a zamordujíť jej, ale zamordován jsa, třetí den z mrtvých vstane.

³¹sest ta õpetas oma jüngreid ja ütles neile, et Inimese Poeg antakse inimeste kätte ja nad tapavad tema, ja kui ta on tapetud, tõuseb ta kolme päeva pärast üles.

³²Oni pak nesrozuměli tomu povědění, a ostýchali se ho otázati.

³²Neile aga jäi see ütlus arusaamatuks ja nad kartsid temalt seletust küsida.

³³I přišel do Kafarnaum, a v domě byv, otázal se jich: Co jste na cestě mezi sebou rozjímali?

³³Ja nad tulid Kapernauma. Ja kui nad jõudsid koju, küsis Jeesus neilt: 'Mille üle te tee peal arutlesite?'

³⁴A oni mlčeli. Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou, kdo by z nich byl větší.

³⁴Nemad aga jäid vait, sest nad olid teel omavahel arutanud, kes on suurim.

³⁵A posadiv se, zavolal dvanácti, a dí jim: Chce-li kdo první býti, budeť všech nejposlednější a všech služebník.

³⁵Ja Jeesus istus maha, kutsus need kaksteist ja ütles neile: 'Kui keegi tahab olla esimene, siis ta olgu viimane ja kõikide teenija!'

³⁶A vzav pacholátko, postavil je uprostřed nich, a vzav je na lokty své, řekl jim:

³⁶Ja ta võttis ühe lapse, pani nende keskele seisma, kaisutas last ja ütles neile:

³⁷Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém, mneť přijímá; a kdož by mne koli přijal, ne mneť přijímá, ale toho, kterýž mne poslal.

³⁷'Kes iganes ühe niisuguse lapse vastu võtab minu nimel, võtab vastu minu, ja kes iganes vastu võtab minu, võtab vastu mitte minu, vaid minu Läkitaja.'

³⁸I odpověděl mu Jan, řka: Mistře, viděli jsme tam jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymítá, kterýž nechodí s námi; i bránili jsme mu, protože s námi nechodí.

³⁸Johannes lausus talle: 'Õpetaja, me nägime üht meest sinu nimel kurje vaime välja ajamas ja me püüdsime teda keelata, sest ta ei käi koos meiega.'

³⁹Ježíš pak řekl: Nebraňtež mu. Nebť není žádného, kterýž by divy činil ve jménu mém, ať by mohl snadně zle mluviti o mně.

³⁹Aga Jeesus ütles: 'Ärge keelake teda, sest ükski, kes teeb minu nimel vägeva teo, ei saa järgmisel hetkel rääkida minust halvasti,

⁴⁰Nebo kdož není proti nám, s námiť jest.

⁴⁰sest kes ei ole meie vastu, on meie poolt.

⁴¹Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém, protože jste Kristovi, amen pravím vám, neztratíť nikoli odplaty své.

⁴¹Jah, kes iganes annab teile juua kas või karikatäie vett, sellepärast et te olete Kristuse omad, tõesti, ma ütlen teile, ta ei jää oma palgast ilma!

⁴²A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých, věřících ve mne, mnohem by lépe mu bylo, aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře.

⁴²Ja kes iganes eksitab kelle tahes neist pisikestest minusse uskujaist, sellele oleks hoopis parem, kui tal oleks veskikivi kaelas ja ta oleks merre visatud.

⁴³A horšila-li by tě ruka tvá, utni ji. Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života, raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla, v oheň neuhasitelný,

⁴³Ja kui su käsi sind ajab patustama, raiu ta ära! Sul on parem minna vigasena ellu kui kahe käega põrgusse kustumatusse tulle

⁴⁴Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne.

⁴⁴[kus nende uss ei sure ja tuli ei kustu].

⁴⁵A pakli noha tvá horšila by tě, utniž ji. Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života, nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla, v oheň neuhasitelný,

⁴⁵Ja kui su jalg sind ajab patustama, raiu ta ära! Sul on parem minna jalutuna ellu kui kahe jalaga olla visatud põrgusse

⁴⁶Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.

⁴⁶[kus nende uss ei sure ja tuli ei kustu].

⁴⁷Pakli by tě oko tvé horšilo, vylup je. Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného,

⁴⁷Ja kui su silm sind ajab patustama, kisu ta välja! Sul on parem minna ühe silmaga Jumala riiki kui kahe silmaga olla visatud põrgusse,

⁴⁸Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne.

⁴⁸kus nende uss ei sure ja tuli ei kustu.

⁴⁹Nebo každý člověk ohněm bude solen, a všeliká obět solí bude osolena.

⁴⁹Sest kõiki soolatakse tulega.

⁵⁰Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude neslaná, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě sami, a pokoj mějte mezi sebou.

⁵⁰Sool on hea asi. Aga kui sool läheb magedaks, millega te maitsestate seda? Olgu teil soola enestes ja pidage rahu omavahel!'