¹Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

¹Saalomoni, Taaveti poja, Iisraeli kuninga õpetussõnad

²Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

²tarkuse ja õpetuse tundmaõppimiseks, mõistlike sõnade mõistmiseks,

³K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

³et võtta õpetust targaks käitumiseks, õigluseks ja õiguseks ning õigeks eluviisiks,

⁴Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

⁴et anda kogenematuile oidu, noortele teadmisi ja otsustusvõimet -

⁵Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

⁵kes tark on, see kuuleb seda ja võtab veelgi enam õpetust; kes aru saab, see omandab oskuse

⁶K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

⁶õpetus- ja tähendamissõnade, tarkade meeste ütluste ja nende mõistatuste mõistmiseks.

⁷Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

⁷Issanda kartus on tunnetuse algus, meeletud põlgavad tarkust ja õpetust.

⁸Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

⁸Kuule, mu poeg, oma isa õpetust ja ära jäta tähele panemata oma ema juhatust,

⁹Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

⁹sest need on su peale ilupärjaks ja kaela ümber keeks!

¹⁰Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

¹⁰Mu poeg! Kui patused sind ahvatlevad, siis ära nõustu!

¹¹Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

¹¹Kui nad ütlevad: 'Tule meiega! Varitseme verd, luurame süütut ilma põhjuseta,

¹²Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

¹²neelame neid otsekui surmavald, elusalt ja tervelt nagu haudaminejaid,

¹³Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

¹³küllap me siis leiame kõiksugust kallist vara ja täidame oma kojad saagiga.

¹⁴Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

¹⁴Heida liisku meie keskel ja meil kõigil olgu ühine kukkur!' -

¹⁵Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

¹⁵siis, mu poeg, ära mine nendega seda teed, hoia oma jalg nende radadelt!

¹⁶Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

¹⁶Sest nende jalad jooksevad kurja poole ja nad tõttavad verd valama.

¹⁷Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

¹⁷Ent asjatu on võrku laotada kõigi tiivuliste nähes:

¹⁸Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

¹⁸sest nad varitsevad omaenese verd, luuravad omaenese hinge.

¹⁹Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

¹⁹Niisugune tee on igaühel, kes ahnitseb kasu: selle omanikult võetakse hing.

²⁰Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

²⁰Tarkus hüüab tänavail, annab oma häält kuulda turgudel,

²¹V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

²¹kisendab lärmakates paikades, kõneleb oma sõnu linnaväravate suus:

²²Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

²²'Kui kaua te, rumalad, armastate rumalust? Kui kaua meeldib hooplejail hoobelda ja alpidel vihata teadmist?

²³Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

²³Pöörduge minu noomimise alla! Vaata, ma lasen teile voolata oma vaimu, teen teile teatavaks oma sõnad.

²⁴Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

²⁴Et ma olen kutsunud, aga te olete tõrkunud, olen sirutanud oma käe, aga ükski pole tähele pannud,

²⁵Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

²⁵ja et te pole hoolinud mitte ühestki minu nõust ega ole tahtnud mu noomimist,

²⁶Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

²⁶siis naeran minagi teie õnnetust, pilkan, kui teie kohkumine tuleb,

²⁷Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

²⁷kui teie kohkumine tormina tuleb ja teie õnnetus tuulekeerisena saabub, kui häda ja ahastus teile kallale kipuvad.

²⁸Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

²⁸Siis nad hüüavad mind, aga mina ei vasta, otsivad mind, aga ei leia.

²⁹Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

²⁹Sellepärast et nad on vihanud tunnetust ega ole valinud Issanda kartust,

³⁰Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

³⁰et nad ei ole hoolinud minu nõust, vaid on põlastanud kõiki mu noomitusi,

³¹Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

³¹peavad nad siis sööma oma tegude vilja ja küllastuma oma kavatsustest.

³²Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

³²Sest rumalaid tapab nende taganemine ja alpe hukkab nende hooletus.

³³Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.

³³Aga kes mind kuulab, võib julgesti elada ja olla muretu, kurja kartmata.'