¹Víno činí posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý.

¹Vein paneb pilkama, vägijook lärmama, ja ükski, keda see paneb taaruma, pole tark.

²Hrůza královská jako řvání mladého lva; kdož ho rozhněvá, hřeší proti životu svému.

²Kuninga ähvardus on otsekui noore lõvi möirgamine: kes teda vihastab, teeb pattu oma hinge vastu.

³Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti, ale kdožkoli se do nich zapletá, blázen jest.

³Mehele on auks hoiduda riiust, aga kõik meeletud hakkavad peale.

⁴Lenoch neoře pro zimu, pročež žebrati bude ve žni, ale nadarmo.

⁴Laisk ei künna sügisel: lõikusajal ta ootab asjata.

⁵Rada v srdci muže voda hluboká, muž však rozumný dosáhne jí.

⁵Nõu on mehe südames nagu sügav vesi, aga arukas mees oskab seda ammutada.

⁶Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?

⁶Paljud inimesed kuulutavad omaenese headust, aga kes leiaks ühe ustava mehe?

⁷Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.

⁷Õige elab oma vagaduses, õnnelikud on ta lapsed pärast teda.

⁸Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.

⁸Kuningas, kes istub kohtujärjel, hajutab oma silmadega kõik kurja.

⁹Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Čist jsem od hříchu svého?

⁹Kes võiks öelda: 'Ma olen oma südame puhtaks teinud, ma olen oma patust puhas'?

¹⁰Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.

¹⁰Kahesugune kaaluviht ja kahesugune vakk - ka need mõlemad on Issanda meelest jäledad.

¹¹Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.

¹¹Juba poisikese tegudest tuntakse, kas ta loomus on puhas ja õige.

¹²Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.

¹²Kuulja kõrva ja nägija silma - ka need mõlemad on Issand teinud.

¹³Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.

¹³Ära armasta und, et sa ei jääks vaeseks; hoia silmad lahti, siis saad leiba küllalt!

¹⁴Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.

¹⁴'Halb, halb!' ütleb ostja, aga ära minnes ta kiitleb.

¹⁵Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.

¹⁵Olgu kulda ja palju pärleid, aga teadlikud huuled on veel kallimad.

¹⁶Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.

¹⁶Võta kuub sellelt, kes on hakanud käendajaks võõrale, muulaste pärast võta temalt pant!

¹⁷Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.

¹⁷Valega saadud leib on mõnele magus, aga pärast on ta suu täis sõmerat.

¹⁸Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.

¹⁸Nõu pidades lähevad kavatsused korda, ja ainult targal juhtimisel pea sõda.

¹⁹Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.

¹⁹Kes käib keelekandjana, paljastab saladusi: seepärast ära seltsi lobisejaga!

²⁰Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.

²⁰Kes neab oma isa ja ema, selle lamp kustub pilkases pimeduses.

²¹Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,

²¹Pärand, millega esmalt on kiire, ei too lõpuks õnnistust.

²²Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.

²²Ära ütle: 'Ma tasun kätte kurja eest!' Oota Issandat, küll tema aitab sind!

²³Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.

²³Kahesugune kaaluviht on Issanda meelest jäle, ja vale kaal ei ole hea.

²⁴Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?

²⁴Mehe sammud on Issandalt: kuidas võiks siis inimene tunda oma teed?

²⁵Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.

²⁵Inimesele on püüdepaelaks kergemeelne ütlus: 'See on pühitsetud!' ja alles pärast tõotusi hakata järele mõtlema.

²⁶Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.

²⁶Tark kuningas puistab õelaid ja laseb ratta neist üle käia.

²⁷Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.

²⁷Inimese vaim on Issanda lamp: see uurib läbi kõik südamesopid.

²⁸Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.

²⁸Armastus ja ustavus hoiavad kuningat, ja ta toetab helduse läbi oma aujärge.

²⁹Ozdoba mládenců jest síla jejich, a okrasa starců šediny.

²⁹Noorte meeste uhkuseks on jõud, aga vanade ehteks on hallid juuksed.

³⁰Modřiny ran jsou lékařství při zlém, a bití vnitřnostem života.

³⁰Haavaarmid on kurja kasimiseks ja hoobid ihu soppide jaoks.