¹Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.

¹Parem vaene, kes elab vagaduses, kui see, kel valelikud huuled ja ise on alp.

²Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.

²Arutu agarus pole hea, ja kelle jalgadel on kiire, eksib ära.

³Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.

³Inimese teed eksitab tema oma rumalus, aga ta süda kibestub Issanda vastu.

⁴Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.

⁴Varandus toob palju sõpru, aga vaene peab sõbrast lahkuma.

⁵Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.

⁵Valetunnistaja ei jää karistuseta, ja kes sepitseb valesid, ei pääse.

⁶Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.

⁶Paljud lipitsevad ülemuse ees ja andja sõbrad on kõik.

⁷Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.

⁷Vaest vihkavad kõik ta vennad, veel enam hoiduvad sõbrad temast eemale; ajab ta taga sõnu, siis neid ei ole.

⁸Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.

⁸Kes hangib enesele tarkust, armastab oma hinge; kes hoiab arukust, leiab õnne.

⁹Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.

⁹Valetunnistaja ei jää karistuseta, ja kes sepitseb valesid, hukkub.

¹⁰Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.

¹⁰Ei sobi albil nautida elu, veel vähem siis sulasel valitseda vürstide üle.

¹¹Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.

¹¹Arukus teeb inimese pikameelseks ja temale on auks üleastumine andeks anda.

¹²Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

¹²Kuninga viha on nagu noore lõvi möirgamine, aga tema lembus on otsekui kaste rohu peal.

¹³Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

¹³Alp poeg on oma isale õnnetuseks, ja naise riidlemine on otsekui katuse alaline läbitilkumine.

¹⁴Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.

¹⁴Koda ja vara on isade pärand, aga arukas naine on Issandalt.

¹⁵Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

¹⁵Laiskus langetab sügavasse unne ja hooletu hing näeb nälga.

¹⁶Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.

¹⁶Kes peab käsku, hoiab oma hinge; kes sellest ei hooli, peab surema.

¹⁷Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.

¹⁷Kes halastab kehva peale, laenab Issandale ja tema tasub talle ta heateo.

¹⁸Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.

¹⁸Karista oma poega, kuni veel on lootust, ja ära soovi tema surma!

¹⁹Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.

¹⁹Kelle viha on suur, peab kandma karistust, sest kui sa ta sellest vabastad, siis tuleb sul teha seda korduvalt.

²⁰Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.

²⁰Kuule nõu ja võta õpetust, et sa tulevikus oleksid targem!

²¹Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.

²¹Inimsüdames on palju kavatsusi, aga Issanda nõu saab teoks.

²²Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.

²²Inimesele on kasuks ta heldus, ja parem on olla vaene kui valelik mees.

²³Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.

²³Issanda kartus on eluks: siis võib magada rahulikult, ilma et õnnetus tabaks.

²⁴Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.

²⁴Laisk pistab käe kaussi, aga ei vii tagasi suu juurde.

²⁵Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.

²⁵Peksa pilkajat, siis saab kohtlane targaks, ja manitse mõistlikku, siis ta saab teadlikuks!

²⁶Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.

²⁶Kes kohtleb halvasti oma isa, ajab ära oma ema, see on häbitu ja häbematu poeg.

²⁷Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.

²⁷Loobu, mu poeg, õpetust kuulmast, kui tahad eemale eksida tarkuse sõnadest!

²⁸Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.

²⁸Kõlvatu tunnistaja pilkab õigust ja õelate suu ajab välja nurjatust.

²⁹Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.

²⁹Pilkajate jaoks on valmis kohtuotsused ja alpide seljale hoobid.