1Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
1Mu poeg, kui oled hakanud käendajaks oma ligimesele, kui oled löönud kätt võõra heaks,
2Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
2kui oled oma suu sõnade pärast võrku mässitud, oma suu sõnade pärast kinni püütud,
3Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
3siis tee ometi, mu poeg, enese päästmiseks nõnda, sest sa oled ju sattunud oma ligimese võimusesse: mine, alanda ennast ja anu oma ligimest!
4Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
4Ära anna und oma silmadele ega suikumist laugudele!
5Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
5Päästa end gasellina lõksu eest või otsekui lind püüdja käest!
6Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
6Mine sipelga juurde, sina laisk, vaatle tema viise ja saa targaks!
7Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
7Kuigi tal ei ole pealikut, ülevaatajat ega valitsejat,
8Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
8valmistab ta siiski suvel oma leiva ja kogub lõikusajal oma toiduse.
9Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
9Kui kaua sa, laisk, magad, millal sa ärkad unest?
10Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
10Veel pisut und, pisut tukkumist, pisut pikutamist ristis kätega,
11V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
11siis tuleb vaesus sulle kallale otsekui röövel ja puudus nagu relvastatud mees.
12Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
12Kõlvatu inimene, nurjatu mees, käib, vale suus,
13Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
13pilgutab silmi, annab jalaga märku, viitab sõrmedega,
14Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
14tal on kavalus südames, ta kavatseb kurja, ta külvab alati riidu.
15A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
15Seepärast tuleb tema õnnetus äkitselt, ta murtakse silmapilkselt ja abi ei ole.
16Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
16Neid kuut asja vihkab Issand, jah, seitse on tema hingele jäledad:
17Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
17ülbed silmad, valelik keel, käed, mis valavad süütut verd,
18Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
18süda, mis sepitseb nurjatuid kavatsusi, jalad, mis kiiresti jooksevad kurja poole,
19Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
19valetunnistaja, kes väidab valet, ja see, kes külvab riidu vendade vahel.
20Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
20Pea, mu poeg, oma isa käsku ja ära hülga oma ema juhatust!
21Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
21Seo need alatiseks oma südame külge, mähi need enesele ümber kaela!
22Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
22Need juhtigu sind, kui sa kõnnid, valvaku sind, kui sa magad, ja kõnelgu sinuga, kui sa ärkad!
23(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
23Sest käsk on lamp ja õpetus on valgus, ja korralekutsuvad manitsused on elutee,
24Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
24et sind hoida halva naise eest, võõramaa naise libeda keele eest.
25Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
25Ära himusta oma südames tema ilu ja ära lase ennast kütkestada tema silmalaugudest!
26Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
26Sest hooranaise jaoks jätkub pätsist leivast, aga teise mehe naine püüab kallist hinge.
27Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
27Kas keegi võib kanda põues tuld, ilma et ta riided põleksid?
28Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
28Kas keegi võib käia tuliste süte peal, ilma et ta jalad kõrbeksid?
29Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
29Nõnda on sellega, kes läheb oma ligimese naise juurde: ei jää karistamata ükski, kes puutub temasse!
30Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
30Eks põlata varast, isegi kui ta varastab, et oma kõhtu täita, kui tal on nälg?
31Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
31Ja tabamise korral peab ta tasuma seitsmekordselt, ära andma kogu oma koja varanduse.
32Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
32Kes abielunaisega abielu rikub, on meeletu; seda teeb ainult see, kes oma hinge tahab hävitada.
33Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
33Teda tabab nuhtlus ning häbi ja tema teotust ei saa ära pühkida.
34Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
34Sest armukadedusest tekib mehe viha ja ta ei halasta kättemaksupäeval.
35Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
35Ta ei hooli mingist lepitushinnast ega rahuldu, kuigi sa lisaksid kingitusi.