¹Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.

¹Mu poeg, hoia mu sõnu ja pane mu käsud enesele tallele!

²Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.

²Pea mu käske, et sa jääksid elama, hoia mu õpetust kui oma silmatera!

³Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.

³Seo need enesele sõrmede ümber, kirjuta need oma südamelauale!

⁴Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,

⁴Ütle tarkusele: 'Sa oled mu õde!' ja hüüa arukust sugulaseks,

⁵Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.

⁵et see hoiaks sind võõra naise eest, võõramaa naise eest, kes räägib libedaid sõnu.

⁶Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,

⁶Sest oma koja aknast, aknaavast ma vaatasin

⁷Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.

⁷ja nägin kogenematute seas, märkasin poiste hulgas arutut noormeest:

⁸Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,

⁸ta käis mööda tänavat kuni selle nurgani ja sammus siis naise koja poole,

⁹V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.

⁹videvikus, kui päev jõudis õhtule, südaööl ja pimedas.

¹⁰A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,

¹⁰Ja vaata, naine tuli temale vastu, hooraehtes ja kavala südamega.

¹¹Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,

¹¹Ta oli rahutu ja isemeelne, ta jalad ei püsinud kodus:

¹²Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.

¹²mõnikord oli ta tänaval, mõnikord turgudel, ja ta varitses iga nurga juures.

¹³I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:

¹³Ta haaras temast kinni, suudles teda ja ütles temale häbitu näoga:

¹⁴Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.

¹⁴'Ma pidin viima tänuohvreid ja ma tasusin täna oma tõotused.

¹⁵Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.

¹⁵Seepärast ma tulin välja sulle vastu, sind otsima, ja ma leidsin su.

¹⁶Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,

¹⁶Ma katsin oma voodi vaipadega, kirju Egiptuse lõuendiga.

¹⁷Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.

¹⁷Ma riputasin voodisse mürri, aaloed ja kaneeli.

¹⁸Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.

¹⁸Tule, joobume kallistustest hommikuni, tundkem rõõmu armastusest!

¹⁹Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.

¹⁹Sest mu mees ei ole kodus, ta läks pikale teekonnale.

²⁰Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.

²⁰Ta võttis rahakukru kaasa, ta tuleb koju alles täiskuu ajaks.'

²¹I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.

²¹Ta võrgutas teda paljude meelitussõnadega, ahvatles oma libedate huultega.

²²Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.

²²Äkitselt läks mees temale järele, nagu härg, keda viiakse tappa, otsekui jalarauad meeletu karistuseks,

²³Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.

²³nagu lind, kes tõttab võrku ega tea, et see maksab tema hinge, kuni nool lõhestab ta maksa.

²⁴Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.

²⁴Ja nüüd, pojad, kuulge mind, ja pange tähele mu suu sõnu!

²⁵Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.

²⁵Ärgu pöördugu su süda tema teedele, ära eksi tema radadele!

²⁶Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.

²⁶Sest palju on mahalööduid, keda tema on viinud langusele, rohkesti on neid, keda tema on tapnud.

²⁷Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.

²⁷Tema koda on põrgutee - see viib alla surma kambritesse.