¹Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?

¹Issand, miks sa seisad kaugel, miks sa peidad ennast hädaajal?

²Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.

²Vaesed saavad vaevatud riivatute uhkusest, olles kinni kavaluste kaudu, mis nad on välja mõelnud.

³Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.

³Sest õel kiitleb oma hinge ihaldustest ja ahne kirub, põlastab Issandat.

⁴Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.

⁴Õel oma ülbuses hoopleb: 'Tema kättemaksu ei tule! Jumalat ei ole!' - need on kõik tema mõtted.

⁵Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,

⁵Tema käigud õnnestuvad alati; sinu õiglased kohtud on eemal kõrgel ta meelest; ta puhub kõigi oma vastaste peale.

⁶Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.

⁶Ta ütleb oma südames: 'Mina ei kõigu, põlvest põlve ma olen see, kellele ei juhtu õnnetust!'

⁷Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.

⁷Ta suu on täis sajatusi, kavalust ja rõhumist; ta keele all on vaev ja nurjatus.

⁸Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.

⁸Ta istub varitsemas õuede taga, salajases paigas ta tapab süütu, ta silmad luuravad õnnetut.

⁹Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.

⁹Ta varitseb salajases paigas nagu lõvi padrikus; ta varitseb, et tabada viletsat; ta tababki tema, tõmmates teda oma võrku.

¹⁰Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.

¹⁰Ta küürutab ja lömitab, ja õnnetud langevad ta vägevate küünte vahele.

¹¹Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.

¹¹Ta ütleb oma südames: 'Jumal on unustanud, ta on oma palge peitnud, ta ei näe ilmaski!'

¹²Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.

¹²Tõuse, Issand, tõsta oma käsi üles, oh Jumal! Ära unusta viletsaid!

¹³Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?

¹³Mispärast teotab õel Jumalat? Ta mõtleb oma südames, et sina ei hooli sellest.

¹⁴Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.

¹⁴Sina oled seda näinud, sest sina näed vaeva ja meelekibedust, et tasuda oma käega; õnnetu jätab enese sinu hooleks, sina oled vaeslapse abimees.

¹⁵Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.

¹⁵Murra katki õelate käsivars, maksa kätte kurja õelus, kuni sa seda enam ei leia!

¹⁶Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.

¹⁶Issand on kuningas ikka ja igavesti, paganad on kadunud tema maalt.

¹⁷Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,

¹⁷Viletsate igatsemist sa kuuled, Issand; sina kinnitad nende südant, su kõrv paneb neid tähele,

¹⁸Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.

¹⁸et mõista õiglast kohut vaeslapsele ja rõhutule, et mullast saadud inimene enam ei ajaks hirmu peale.