¹Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodina doufám, kterakž tedy říkáte duši mé: Uleť s hory své jako ptáče?

¹Laulujuhatajale: Taaveti laul. Ma otsin pelgupaika Issanda juures. Kuidas te ütlete mu hingele: 'Põgene mägedele nagu lind!'

²Nebo aj, bezbožníci napínají lučiště, přikládají šípy své na tětivo, aby stříleli skrytě na upřímé srdcem.

²Sest vaata, õelad tõmbavad ammu vinna, nad asetavad nooled nöörile, et pimedas lasta siirameelsete pihta.

³Ale těmi usilováními zkaženi budou; nebo spravedlivý co učinil?

³Kui alussambad maha kistakse, mida siis õige saab teha?

⁴Hospodin jest v chrámě svatém svém, trůn Hospodinův v nebi jest; oči jeho hledí, víčka jeho zkušují synů lidských.

⁴Issand on oma pühas templis, Issand, kelle aujärg on taevas; tema silmad näevad igale poole, ta pilgud katsuvad läbi inimlapsi.

⁵Hospodin zkušuje spravedlivého, bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho.

⁵Issand katsub läbi õige, aga õelat ja vägivalla armastajat vihkab ta hing.

⁶Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým, ohněm a sirou, a duch vichřice bude částka kalicha jejich.

⁶Ta laseb sadada õelate peale süsi, tuld ja väävlit; ja kõrvetav tuul on nende karikaosa.

⁷Nebo Hospodin spravedlivý jest, spravedlnost miluje, na upřímého oči jeho patří.

⁷Sest Issand on õiglane, ta armastab õiglust; õiged saavad näha ta palet.