¹Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův.

¹Laulujuhatajale: kaheksandal helil; Taaveti laul.

²Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.

²Päästa, Issand, sest vagad on lõppenud ja ustavad on otsa saanud inimlaste seast!

³Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.

³Nemad räägivad tühja üksteisega, räägivad libedate huultega, kahepaikse südamega.

⁴Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,

⁴Hävitagu Issand kõik libedad huuled, keeled, mis räägivad kõrke asju,

⁵Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?

⁵kes ütlevad: 'Oma keele tõttu me oleme tugevad, meie huuled on meie võimuses, kes on meile isandaks?'

⁶Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.

⁶'Viletsate rõhumise, vaeste ägamise pärast tõusen ma nüüd üles,' ütleb Issand, 'ma toon pääste sellele, kes hingeldab.'

⁷Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.

⁷Issanda kõned on puhtad kõned, need on hõbe, mis savist ahjus sulatatud ja seitsmekordselt puhastatud.

⁸Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. [ (Psalms 12:9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými. ]

⁸Sina, Issand, kaitsed neid; sa hoiad neid igavesti selle põlve rahva eest.

⁹Õelad käivad toredasti ringi, kui nurjatus inimlastes ennast ülendab.