¹Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.

¹Hädalise palve, kui ta on minestamas ja valab oma kaebuse Issanda ette.

²Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.

²Issand, kuule mu palvet, ja mu appihüüd tulgu su ette!

³Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.

³Ära pane oma palet varjule minu eest, kui mul on kitsas käes! Pööra oma kõrv mu poole! Päeval, mil ma hüüan, tõtta mulle vastama!

⁴Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.

⁴Sest mu päevad on lõppenud suitsus ja mu kondid õhkuvad nagu lee.

⁵Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.

⁵Mu süda on kõrbenud ja kuivanud nagu rohi, ma olen unustanud oma leivagi söömata.

⁶Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.

⁶Mu valjust oigamisest on mu luud liha küljes kinni.

⁷Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.

⁷Ma olen nagu kaaren kõrbes, nagu öökull varemetes.

⁸Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.

⁸Ma olen uneta ja nagu üksik lind katusel.

⁹Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

⁹Iga päev teotavad mind mu vaenlased, mu hooplejad vastased vannuvad mu nime juures.

¹⁰Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,

¹⁰Sest ma söön tuhka nagu leiba ja tembin oma jooki nutuga

¹¹Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

¹¹sinu suure meelepaha ja su viha pärast; sest sina oled mind tõstnud üles ja visanud maha.

¹²Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.

¹²Mu päevad on veninud pikaks nagu vari ja ma kuivan ära nagu rohi.

¹³Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.

¹³Aga sina, Issand, istud aujärjel igavesti ja sinu mälestus kestab põlvest põlve.

¹⁴Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.

¹⁴Küll sa tõused ja halastad Siioni peale, sest aeg on käes temale armu anda, paras aeg on juba kätte jõudnud.

¹⁵Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,

¹⁵Sest sinu sulastele meeldivad tema kivid ja nad haletsevad tema põrmu.

¹⁶Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,

¹⁶Siis paganad hakkavad kartma Issanda nime ja kõik ilmamaa kuningad sinu au.

¹⁷Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,

¹⁷Sest kui Issand on üles ehitanud Siioni, siis ilmub ta oma auhiilguses.

¹⁸Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.

¹⁸Ta on kaldunud nende palve poole, kes on tehtud puupaljaks, ega ole põlanud nende palvet.

¹⁹Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,

¹⁹Pandagu see kirja tulevase põlve rahva jaoks; siis rahvas, kes luuakse, kiidab Issandat,

²⁰Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,

²⁰et ta on vaadanud oma pühast kõrgusest, Issand on taevast vaadanud ilmamaad,

²¹Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,

²¹et kuulda vangide ägamist ja vabastada surmalapsed,

²²Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,

²²et Siionis kuulutataks Issanda nime ja Jeruusalemmas tema kiitust,

²³Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.

²³kui kõik rahvad ja riigid kogutakse kokku teenima Issandat.

²⁴Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,

²⁴Tema on teel nõrgestanud mu rammu, lühendanud mu päevi.

²⁵Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,

²⁵Ma ütlen: 'Mu Jumal, ära võta mind ära keset mu eluiga; sinu aastad kestavad põlvest põlve!

²⁶I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.

²⁶Muiste sa panid maale aluse ja taevas on su kätetöö.

²⁷Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.

²⁷Need hävivad, aga sina püsid; nad kõik kuluvad nagu kuub; sa vahetad neid nagu riideid ja nad muutuvad.

²⁸Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]

²⁸Aga sina oled seesama ja sinu aastad ei lõpe.

²⁹Su sulaste lapsed leiavad eluaseme ja nende sugu on kinnitatud sinu ees.'