1Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
1Taaveti laul. Tänatud olgu Issand, mu kalju, kes õpetab mu käsi lahinguks ja mu sõrmi sõjaks,
2Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
2tema, kes on mu heldus ja mu mäelinnus, mu kindel varjupaik ja mu päästja, minu kilp ja see, kelle juures ma pelgupaika otsin; ta alistab minule mu rahva.
3Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
3Oh Issand! Mis on inimene, et sa tahad teda tunda? Mis on inimlaps, et sa paned teda tähele?
4Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
4Inimene on tuuleõhu sarnane: tema päevad on nagu mööduv vari.
5Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
5Issand, kalluta oma taevaid ja tule alla, puuduta mägesid, et need suitseksid!
6Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
6Löö välku ja pilluta nad laiali, läkita oma nooled ja peleta neid!
7Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
7Siruta oma käed ülalt, päästa ja tõmba mind välja suurest veest, võõramaa laste käest,
8Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
8kelle suu räägib tühja ja kelle parem käsi on valetaja käsi!
9Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
9Jumal, ma laulan sulle uue laulu! Ma mängin kümnekeelsel naablil sinule,
10Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
10kes annad abi kuningaile, kes päästsid oma sulase Taaveti kurja mõõga eest.
11Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
11Päästa mind ja vabasta mind võõramaa laste käest, kelle suu räägib tühja ja kelle parem käsi on valetaja käsi,
12Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
12et meie pojad oleksid noorpõlves nagu hästi kasvatatud taimed, ja meie tütred nagu templi ehituses ilusasti voolitud nurgasambad,
13Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
13et meie aidad oleksid täis ning annaksid iga liiki vilja, et meie lambakari kasvaks tuhandekordseks ja kümne tuhande kordseks meie nurmedel,
14Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
14et meie veised oleksid tiined, et ei juhtuks kahju ega kaotust, et ei oleks hädakisa meie tänavatel!
15Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.
15Õnnis on rahvas, kelle käsi nõnda käib. Õnnis on rahvas, kelle Jumal on Issand.