1Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
1Taaveti mõistulaul. Kaitse mind, Jumal, sest ma otsin pelgupaika sinu juures!
2Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.
2Ma ütlesin Issandale: 'Sina oled mu Issand, ei mul ole head ilma sinuta.'
3Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.
3Ja pühade kohta maa peal ma ütlesin: 'Nemad on need aulised, kellest mul on väga hea meel.'
4Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.
4Palju piina saab neile, kes ruttavad teise jumala järele; ma ei taha valada nende vereohvreid ega võtta nende nimesid oma huultele.
5Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.
5Issand on mu põllu- ja mu karikaosa; sina hoiad alles, mis ma liisu teel olen saanud.
6Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.
6Mõõdunöörid on mulle langenud meeldivate paikade peale, ka on pärisosa ilus mu meelest.
7Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.
7Ma tänan Issandat, kes mulle on nõu andnud; isegi öösiti manitsevad mind mu neerud.
8Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.
8Ma pean Issandat alati oma silma ees, ma ei kõigu, sest tema on mu paremal pool.
9Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
9Sellepärast rõõmutseb mu süda ja mu hing ilutseb; ka mu ihu võib julgesti elada.
10Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení.
10Sest sina ei jäta mu hinge surmavalla kätte ega lase oma vagal näha kõdunemist.
11Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.
11Sina annad mulle teada elu teeraja; rõõmu on rohkesti su palge ees, meeldivaid asju on su paremas käes alatiseks.