¹Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.

¹Taaveti palve. Kuule, Issand, mu õiget asja, pane tähele mu härrast hüüdmist, võta kuulda mu palvet, mis pole petiste huulte oma!

²Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.

²Sinu palge eest tulgu mulle õiglane otsus, sinu silmad näevad, mis on õige!

³Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.

³Kui sa katsud läbi mu südame, tuled öösel mind vaatama ja uurid mind - siis sa ei leia midagi. Kui ma mõtlesin kurja, siis ei pääsenud see üle mu huulte.

⁴Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.

⁴Inimlikes tegudes olen ma sinu huulte sõnade tõttu hoidunud üleannetuist teeradadest.

⁵Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.

⁵Mu sammud hoidsid kinni su jälgedest, mu jalad ei kõikunud.

⁶Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.

⁶Ma hüüan sinu poole, sest sina, Jumal, vastad mulle; pööra oma kõrv mu poole, kuule mu kõnet!

⁷Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.

⁷Osuta imeliselt oma heldust, sa nende päästja, kes otsivad su juures pelgupaika su paremale käele vastupanijate eest!

⁸Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,

⁸Hoia mind nagu silmatera; oma tiibade varju alla peida mind

⁹Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,

⁹õelate eest, kes mind rõhuvad, mu verivaenlaste eest, kes mind piiravad!

¹⁰Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.

¹⁰Nad on sulgenud oma rasvunud südame, oma suuga nad räägivad ülbesti.

¹¹Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.

¹¹Nad on meie kannul; nüüd nad ümbritsevad mind. Oma silmad nad sihivad sellele, kuidas mind maha panna.

¹²Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.

¹²Nad on nagu lõvi, kellel on himu murda, ja nagu noor lõvi, kes peidus varitseb.

¹³Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,

¹³Tõuse, Issand, astu tema vastu, suru ta maha; päästa mu hing õela käest oma mõõgaga,

¹⁴Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.

¹⁴meeste käest oma käega, oh Issand, meeste käest, kes on maailmast, kelle osa on siin elus, kelle kõhu sa täidad oma varaga, kelle pojad saavad rohkesti ja kes panevad ülejäägi hoiule oma lastele!

¹⁵Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.

¹⁵Mina saan näha su palet õiguses, saan täis su palge paistusest, kui ma ärkan.