¹Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

¹Miks paganad möllavad ja rahvad mõtlevad tühja?

²Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

²Ilmamaa kuningad astuvad esile ja vürstid peavad üheskoos nõu Issanda ja tema võitud mehe vastu:

³Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

³'Kiskugem katki nende ahelad ja visakem enestelt ära nende köied!'

⁴Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

⁴Kes taevas istub, naerab; Issand pilkab neid.

⁵Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

⁵Oma vihas ta kõneleb siis nendega ja oma raevus ta teeb neile hirmu:

⁶Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

⁶'Aga mina olen seadnud oma kuninga Siionile, oma pühale mäele.'

⁷Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

⁷- 'Ma annan teada Issanda otsuse; tema ütles minule: Sina oled mu Poeg, täna ma sünnitasin sinu.

⁸Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

⁸Küsi minult, ja ma annan paganad su pärandiks ning ilmamaa otsad su omandiks.

⁹Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

⁹Sa peksad nad puruks raudkepiga, sa lööd nad katki nagu potissepa tehtud astjad.'

¹⁰A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

¹⁰Niisiis, teie, kuningad, saage mõistlikuks! Teie, ilmamaa kohtumõistjad, laske endid noomida!

¹¹Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

¹¹Teenige Issandat kartusega ja ilutsege värisemisega!

¹²Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

¹²Andke suud Pojale, et ta ei vihastaks ja teie ei hukkuks oma teel; sest tema viha süttib pea! Õndsad on kõik, kes tema juures pelgupaika otsivad.